Já ptám se zase proč,
Je život můj jak kolotoč.
Proč se zase člověk směje,
By upadnout měl v beznaděje.
Proč si zas a zase říká,
Že to musí být jen pýcha,
A proč to zas to trápení
Pustil ven, z hlubin vězení.
Proč se zase rozechvěje,
Byť ničemu to neprospěje,
A zas je tu ten hlas,
Co kdys ti zlomil vaz.
Zas ti říká, ať to dáš,
Ty však stále odmítáš,
A on tě nutí zas a zas,
Vždyť touží zlomit tvůj krásný hlas.
Přinutí tě jít blíž, blíže,
Byť si skoro v hrubé díře,
Přinutí tě jíti dál,
A není nikdo, kdo by za to stál.
Přinutí tě: "Čelem vzad"
A byť to nemá žádný spád,
Zase jdeš tam, kam tě nutí,
A cítíš to, silné pnutí.
Zas jed ti nabízí, a rád,
A to si říká kamarád,
Když chce vidět tě, když jsi zlomen,
A zasypat tě horou polen.
Když touží cítit tvoji bolest,
A sám opřen je o pelest,
Tak dokaž, že jsi hrdina,
Co vždy ctil slovo - rodina.
A vymaň se ze želez okovů,
Byť ti zrovna nebude do zpěvu,
A pokus se jíti dál,
A najdi toho, kdo by za to stál.
Pokus se najít pravdu,
A nepodléhej zdáním daru,
I jdi dále, než kdo došel dřív,
Snad najdeš moji tajnou skrýš,
Kde skrývám taje, plné krásy,
Co nezvládá jak sedmikrásky.
Kde skrývám taje, taje plné zloby,
Byť pohřbeni jsou v hluboké hroby.
Kde skrývám taje plné cnosti,
A nenajdeš zdání lenivosti,
Kde taje darů odhalíš,
Když osud správně nastavíš.
Kde poznáš, co je jaký dar,
A předejdeš heslu - Zmar,
Kde najdeš klíče k trápení
Na louce, co se zelení.
Kde poznáš sílu, sílu citu,
Co neskonal v tom okamžiku.
Kde poznáš sílu, sílu slov
Co kdysi byly pro radost.
Kde najdeš otázky,
Které byly cizí,
Kde najdeš naději,
Kéž nikdy nezmizí v závěji.
Kde poznáš kouzlo okamžiku,
A když vzpomeneš si, v mžiku,
Nalezneš konec i začátek,
Pravdu, prvopočátek.
ČTEŠ
Básničky Ztracené Dušičky
PoetryBásničky pro ty, co mají chuť na chvíli prožít něco jiného, než svůj vlastní život.
