Básničky Ztracené Dušičky

Tobě

Nic asi netušíš,
Však já to vím,
Ale říct to ti nyní musím,
Jinak brzo zhořím.

Nejen smutkem,
Který mě drží,
Ale jen tvé,
Jsou nyní slzy mé.

Vrať mi to,
Co tvoje není,
Ne, radši to znič,
Ať je mi líp.

Držíš, mě v kleci,
Která je ze zapomnění,
A všechno kolem mě jsou kecy,
Tak znič ji, slovo jedno stačí.

Netušíš nic, o mé duši,
Šrámů ta má víc než dost,
Já zas nic o tobě samém,
Ale ráda snívávám.

Nejsem optimistka,
To nikdo neví,
Však ty to zvíš,
A klid, snad konečně budu mít.

Jsi má Můza,
Za to dík,
Jsi však taky moje Zkáza,
Moje peklo osobní.

Netušíš, jak moc mě ničí,
Každý pohled na tebe,
Netušíš, jak moc mě ničí,
Ta andělská tvář, Tvoje.

Jen tobě mé srdce náleží,
Euforií propadám,
Tak nič mě dál,
Ať to, co mi patří mám.

Jsi první láska opravdová,
Hloupé se ti to asi zdá,
Pro mě jsi však asi svět,
Co stát má miliardy let.

I když mě ničíš,
Si též má spása,
Anděl můj osobní.

Tohle, je láska.