Básničky Ztracené Dušičky

Dotek

Je letmý,
Jak dotek motýla,
Je pevný,
Jak skluz od mýdla.

Je ničím,
A přeci něčím,
Znamená nic,
A přeci vše.

Je tichý,
Slyšet ho není,
Je hlasitý,
Dosti ho není.

Zamotá hlavu,
Nenechá v chladu,
Srdce tvé,
Je roztoužené.

Zamotá hlavu,
Přivede k varu
Všechnu tvou krev.

I čistý řez
Proviněním bývá,
I odpověď proviněním je,
Však ticho být,
Nejhorší trest je.

Je obyčejný,
Jak dýchání,
I kouzelný,
Jak milování.

Hlava se motá,
Zda-li ji vůbec máš,
Je jako nota,
Co ztěží rozpoznáš.

Někdy mu rozumíš,
Jindy ani omylem,
Někdy ho okouzlíš
Jenom omylem.

Někdy ho nechápeš,
Jedno, že prochrápeš
Možná znamení,
Je to jen mámení
Které započne a skončí.

Je to jen bolest,
Z osamocení.

Je to snad touha,
Byť dobrá či zlá,
Co k tomu poručila.

Proč to vlastně udělala?

Onen krátký čas,
Vše totiž znamená,
Onen čas
Je vše, i nic.

Tak proč to dělá,
A co vyčíst máš,
Ze své zmatenosti.

Ze své touhy,
Z rozumu.

Aby jsi došla odpovědi,
Přes své touhy, a trápení,
Které by dalo ohlédnouti,
Bez míry trpění.

Je normální, běžný
A proto se trápíš,
Protože jedno slovo,
Úsměv,
Jiný význam máš.

A pak dodrž slovo,
A nedělej z vědu z toho,
Vždyť záleží na osobě,
O nic víc než doteku.

Nedělej si paseku
Ve své mysli,
Nech to být,
Nech svou mysl,
V klidu snít.