Z očí slzy zaháníš,
A spasit se snažíš,
To, co tak být má,
Na co se zapomíná.
Slzy tě chtějí,
A už tě mají,
Neb, ať se snažíš sebevíc,
Nezbyde ti víc, než nic.
A ty si stále přeješ,
Najít to co chceš,
A ono to stále, před
Tebou mizí.
To sny tvé se rozpadají,
Jako z karet dům,
A jen se propadají
Dál, k nebesům.
A ty přemítáš,
Jak bojovat se dá,
A tak předstíráš
Že vše, je jak má.
A duše tvá je v koncích,
Neb jen ona ví,
Že touhle chvílí,
Naděje končí.
Stačí malý vánek,
A dole je pevná věž,
Co by dalo stránek
Napsat tuhle lež.
Lež, že sny se plní,
Lež, co žije z utrpení,
Lež, co ničí naděje,
Tu lež, co se VŽDY směje.
Tu, co ovládá slzy,
Tu, co ovládá hlas,
Tu, přes kterou brzy
Projde bolehlav.
A když slzy v očích máš,
Snad všechno za to dáš,
Aby vidět nebyly,
Aby navždy zmizely.
Nechceš dát vědět,
Co tě ranilo,
Nechceš dát vědět,
Co tě trápilo.
Tvůj žal se tě zmocní,
A když v kleštích tě svírá,
Pomůže ti jen,
Tvá bezmezná víra.
Co řekne
Neboj, ono bude líp,
Co řekne
Neboj, nech to jít.
Co zašeptá ti potichu,
Tak hele, hoď se do klidu,
A povoluje kleště,
I to hnusné klíště.
A ty se hned líp cítíš,
A i když to nevíš,
Zpět je tvoje naděje,
Že jen dobro, se děje.
Trvání to nemá dlouhé,
Jen kraťoučké velice,
Ale má to, co je drahé,
To nejdražší, velice.
Má ten malý klid,
Co byť je malý,
Je jak nit.
Tak moc mocný.
Jen tak řekne
Neboj se,
A ty náhle víš,
Že nic nezkazíš.
A necháš slzy z očí téct,
A duši si přinést,
To, co tajně skrývá,
To, co neuhlídá.
Přinese si naději,
Co v sobě nemá stín,
Co nevzalo ji,
Kruté zklamání.
ČTEŠ
Básničky Ztracené Dušičky
PoetryBásničky pro ty, co mají chuť na chvíli prožít něco jiného, než svůj vlastní život.
