Za závojem času,
A horou tajemství,
Na vrchol mrazu
A hranici šílenství.
Na konec světa,
Co dávno proběhl,
Na radu srdce,
Co nezběhl.
Na lásku ničivou,
Co vše v ní končí,
Na konec s toulavou
Rtutí, silnější.
Na pravdu,
Co ničí skály
A skončí,
Jak zradů hrady.
Na touhu,
Co plna klamu,
Pokouší tě,
V chvíli zdaru.
Nezapomeň tajemství,
Co chodívá na scestí,
A drží tě v šachu,
Na místě tichého krachu.
Poznej času závoje,
Co chci si žít pokorně
A odchází do zatracení,
Lépe, než-li do zničení.
Nenech se zničit touhou a bezmocí,
Znáš nejlépe taje nocí, bezesný
Sen tě obtočí
A konec ticha naznačí.
Konec trápení,
Co nekončí,
Co věčné není,
Co žije, když umírají.
Co umírá,
Když jiní žijí
A nechává vše
V bezkolejí.
Co dnem i nocí tiše zpívá,
A kde chodí Slepá víra.
Kde konec, je jen stanice
Do města, zvané Štvanice.
Kde Láska se se Závistí snoubí,
A hloupý nikdy neprohloubí
Taje, které naznačí,
Že život tvůj, byl jinačí.
Kde Smutek podal plamen Hádce,
A nenašel tak rychle rádce,
A nakonec se zase vzdal
Byť byl dál, než o co stál.
Kde dokázal být Skutek Nemocí,
A opájel se v klidu mocí,
Dokud nenašel srdce své
Na zemi, zničené.
Pak teprve došlo mu,
Co Láska opravdu je
A toužil najít naději
Co skryl ji, za peřeji.
Pak teprve uvědom
Zloby, co napáchal
Našel to, co hledal
To co chtěl.
ČTEŠ
Básničky Ztracené Dušičky
PoetryBásničky pro ty, co mají chuť na chvíli prožít něco jiného, než svůj vlastní život.
