Básničky Ztracené Dušičky

Pouto

Ze sna se probouzíš,
Ztracena v sobě,
Ztracena v přáních
K někomu v tobě.

Možná vlastní tvoji část,
Třeba jenom srdce,
Možná vlastníš jeho část,
Třeba jenom ruce.

Třeba si přeješ
Býti jeho paní,
Možná chceš jenom,
Jedno políbení.

Možná zná něco,
Co tobě uniká,
A možná z tebe
Chce moc míti slavíka.

Drží tě něco,
Něco co neznáš,
Netušíš, však co
Dík němu poznáš.

Neznáš své přání,
Ani své touhy,
Neznáš svá nadání,
Možná jen sny.

Ani za tisíce let,
Tu věc nic nezlomí,
Ani za milión let,
Té věci, se nezbaví.

Je pevná, jako chvíle ticha,
Kterých není nikdy dost,
Je šílená, jak chvíle slávy,
Kdo ji nezná, nezaválí.

Buď přijmi ji a šťastně žij,
Či snad utrápím se k smrti,
Neb muč se, tím že dále není,
Ale pravdu neříkáš.

Muč se jeho políbením,
Muč se touhou, touhou po něm,
Že pouto není víc než nic
Si kliďánko lži dál.