Básničky Ztracené Dušičky

Po TOM

Do noci znějí výkřiky,
Výkřiky plné hrůzy,
A samé válečné pokřiky,
Tvrdící, že jsme lůzy.

Do noci zní pláč malých dětí,
Co lidé je mají za smetí,
Do noci zní povel Pal!
Neslyšný je, přes křik salv.

Z rána konečně ticho přichází,
A málo kdo se nachází,
Ve stavu, kdy pochopí,
Že chopit se musí opratí.

Z rána přichází chladná mlha,
Co už přece není třeba,
Vždyť lidé již dobře tuší,
Co provedli, se svojí duší.

K poledni lidé čistí hříchy,
A snaží se zbavit pýchy,
Která to vše způsobila,
A mnoho lidí popravila.

Snaží se najít nový směr,
A nehledí přitom na záměr,
Oddálit konec co se jen dá
A smrti říkají - Si má!

Snaží se obejít zákony,
Nemají ani špetku pokory,
A jejich touha, co je svírá
Je horší, nežli slepá víra.

Přejí si věčný klid a pohodu,
A nehledají při tom dohodu,
Která by tento klid udržela,
A touhu míru vyslyšela.

Snaží se najít důvody,
Proč mnozí lidé skáčí do vody,
Či snaží se pochopit bludy,
Co lidem jim věří - zrůdy.

Snaží se najít pravdu,
Co pozbývá tvaru,
Snaží se najít lež,
Co prý pevná je, jak věž.

Snaží se najít lásku,
A přehlížejí každou krásku,
Snaží se najít sílu,
Nespoléhají se v víru.

Snaží se najít stroje,
Co splní jejich sny,
Snaží se vyplnit, svoje
Prázdné dny.

Snaží se objevit kouzlo,
A přitom ho schválně přehlížejí,
Snaží se bojovat v dobro,
A přitom to tak dávno není.

Snaží se poučit se z minulosti,
A přitom soudí bez milosti,
Snaží se obejít val,
Co vytvořily stíny skal.

Snaží se chovat jako dospělí,
I když vlastně nikdy nedospěli,
A cítí, že sem nepatří,
Jak děti rádi skotačí.

Učí se stát se rozumnými,
A přitom býti dospělými,
Je sváže pevnou nití,
Která drží je, při žití.

Učí se rozumět názorům,
Tak, jako klamným svodům,
A poznat sebe samé,
Co bude, není dané.

To jen lidé si myslí,
Že volbu života ztratí,
To jen lidé si myslí,
Že vedou život syslí.

To jen klam dostihne žal,
A srdce skácí temný val,
A proto lidé utíkají,
Byť úkrytu se nedočkají.

Do noci zní tichý smích,
Co přinesl nám taky sníh,
A den prozářilo světlo,
Co nikdy nic nepřipeklo.

Do noci už nezní pláč,
Ani bolest bodavá,
Do noci už nezní rány,
Co vždy poslechly své pány.

Tak dál tiše spřádej plány,
Byť máš jich klidně celé lány,
A nakonec je všechny spal,
A dělej, že si dosud spal.

Podívej se na svět nově,
Vždyť to taky není o mě,
A pokus se probudit se,
Ať dobrých, je stále více.

Když najdeš první květinu,
Tak nelekni se omylu,
A skloň se před moudrostí světa,
Co díky nám, je po něm veta.