Básničky Ztracené Dušičky

V Moci Lásky

Hlas tvůj se rozléhá,
Tváře mi rudnou,
Snad srdce puknou,
Touha se rozlétá.

Hlas je jak med,
I když je hlasitý,
Na ticho nejsem,
Neb to, mě ničí.

Tvá krása je nebeská,
A pohled smrtící,
Touha je andělská,
Vražedná.

K čemu ona dívku nutí,
Vždyť kvůli ní prohrává
Boj, se životem,
Jehož se vzdává.

Kvůli tobě,
Zničím sebe,
Kvůli touze,
A jen pouze
Pokud se objeví,
Mlha nevědomí,
Mlha zapomnění,
Dokáže s ní,
Dívka žít,
Protože zapomene,
Co znamená,
Být.

Poté se potácí,
Mezi životem a smrtí,
A nikdo nespasí
Ji, topící.

Lidé si ji nevšimnou,
Neb je kryta záclonou,
Ticho, bolest,
To není lest.

Ukryta před zraky lidí,
Zmatena z osudu,
Plna žalu, soudí,
Že odejít je čas.

Tak stojí nyní nad propastí,
Jeden krok jí stačí,
Poznat pocit,
Nebytí.

Myslí si, že řešení,
Je tak moc, moc prosté,
Tak si říká po sté,
Že jenom to, je řešení.

Jenom jeden krůček stačí,
Avšak stále váhá,
Pak si ho vybaví,
Zavře oči.
SKOČÍ

SKOČÍ,
Kdy tu ji někdo zachytá,
"Co tu blbneš" naříká,
A dívá se jí do očí.

A ona neví,
Co odpoví,
Po jejích trápení,
Nic mu není.

On se na ni zadívá,
Odpověď chce znát,
Ona se však nedívá,
Nechce nic víc znát.

Nechce zase cítit bol,
Co doprovází to,
Nechce zase býti vkol,
Co touha, láska, utrpení.

Jenže zase padá,
Zase se propadá,
Zase je konec,
A vše jde v niveč.

Už nevnímá hlasy,
Co lidé říkají,
Už nevnímá nic,
Jen bolest, a nic víc.

Zase chodí plna ticha,
Zase nic ji nezajímá,
Zase konec cítí,
Nechce už dál býti.

Bojí se samoty,
Bojí se hluku,
Bojí se temnoty,
Bojí se smutku.

Bojí se pohledů,
Doteku,
Hlasů,
Jeho vlasů.

Chce se vymotat,
Z věčného zmatení,
Chce navrátit,
Věčné dětství.

Chce být zase malá dívka,
Chce se umět skrýt,
Před lidmi, ne,
Před muži.

On ji využil,
Ona jeho trofej byla,
On ji nechtěl,
Ona se zabila.

Bílá, všude je
Je to nebe?
Ne, to ne.
Ta tíha, to je zem.

Ze spánku já procitám,
To ticho, kde to jsem?

Vědomí se navrací,
Kdo jsem?

Netuším.
Neznám.
Nevím!
Mám?

Hlasy kolem mě,
Tváře, které neznám,
Pomoci jí chtějí,
Ona se nešetří.

A pak objeví se on
A ona se bojí,
Ale nechce nic,
A ona, se diví.

Stále chodí
A jen mlčí,
Jen se dívá,
A smutek má v očích.

Je zničen z její bolesti,
Ale nic jí neříká,
Tuší, že prošla si lestmi,
A tiše za ni naříká.

Jeho srdce probouzí
Cit, k té tajemné dívce,
Co neřekne mu jméno své,
A přesto ho už řekla.

Tiše doufá,
Že uzdraví se
Její duše,
Ne jen tělo.

A stále chodí,
Netuší, jak hlavu jí motá,
A ona mlčí.
Bolesti se bojí.

Pak pomáhá jí
Vzpomenout si,
Kdo je,
A kým být má.

A ona roztává,
On ji vypráví
O sobě, o všem,
Co slyšet ona chce.

Tráví spolu čas,
Nebojí se nástrah dál,
A láska se prohlubuje,
Čas, ji neopotřebuje.

Jednoho dne zeptá se,
A ona je zmatená,
Ale on odpověď hned nechce
A uslyší ji,
Když nejméně to čeká.
ANO!