Amen [Larry Stylinson] CZ

13. část

Nebojte se, příští část bude lepší. Aspoň se budu snažit^^ Nezabíjejte mě. Děkuju za komenty a hvězdičky. Jste božííí! Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít tolik přečtení na nějaké mé povídce^^ Enjooooooooy - Tina [Držte se - už jen kvůli němu, love you all...]

Za následující měsíc se Harry dost sblížil jak s Louisem, tak i Niallem a Zaynem. Všichni ve škole si zvykli, že jsou taková nerozlučná čtyřka. Pokud se něco stalo nebo rozbilo, hned bylo jasné, kdo to udělal. Harryho měli učitelé docela rádi, ale reputaci si u nich kazil právě paktováním se se „zlobivou trojkou“. K tomu nepřispíval ani Liamův vliv, který si ho bral do parády na večírcích. Za celý měsíc nevynechali ani jeden jediný a kudrnáč nejednou řekl, že by si na něco takového mohl zvyknout.

Nedalo se říct, že by se jeho matce něco takového líbilo. Byla ale ráda, že na chvíli netráví čas s Louisem. Měla totiž podezření, že se mu její syn líbí a jakožto někdo, kdo homosexualitu neschvaluje, se jí nic takového nezamlouvalo. Chtěla, aby spolu byli co nejméně a proto často pro Harryho vymýšlela nesmyslné úkoly. I navzdory takovému zásahu se spolu vídali více než často a trávili spolu každou volnou chvíli. Většinou se k nim připojil i Zayn s Niallem.

Všechno šlo skvěle a Louis si pomalu zvykal na dobrou náladu a příslib dalšího dobrého dne. Stal se trochu otevřenějším a rozhodně vymýšlel velkou většinu kravin, které spolu vyváděli. Byl podzim, takže se docela ochladilo… A Maddie onemocněla.

„Louisi, co dnes děláš?“ ptal se Harry nadšeně. Chtěl jít ven. Svítilo slunce, ačkoliv pořádně foukalo. Věděl, že by si to spolu užili tak jako tak. Co bylo důležitější, chtěl mu představit Liama. Jemu i ostatním.

„Dnes je pátek, Hazz,“ protočil oči brunet. „Nevím co je na tom k nezapamatování, ale každý pátek chodím hned po škole do nemocnice.“ Informoval ho posté za jediný týden.

„Tenhle týden jsi tam skoro pořád,…“ konstatoval kudrnáč. Snažil se neznít tak zklamaně. Chyběly mu jejich společné zážitky. Toužil tento týden něčím prozářit, vylepšit. Nemusel mít vystudovanou univerzitu, aby věděl, že pokud se chce bavit, musí jít buď za Louisem nebo Liamem. A se svým bratrancem byl opravdu hodně – převážně po nocích.

„Maddie je nemocná,“ sklopil pohled ke špičkám svých bot. „Promiň, ale chci tam pro ni být. Nechci, aby si myslela, že mi na ní nezáleží, nebo tak. Navíc Amy se už dobrých čtrnáct dní neukázala, takže by tam byla úplně sama a ----“

„Oh, Louisi! Proč jsi mi to neřekl?!“ zvolal kudrnáč a pozvedl Louisovu bradu. Za poslední dobu si zvykl na fyzický kontakt. Už mu to nedělalo takový problém, ale pořád byl nervózní při objímání osob stejného pohlaví. Brunet se při tom doteku zachvěl, ale byl si jistý, že si toho Harry nevšiml. Nelíbilo se mu, jaký na něj má kudrnáč vliv. Vlastně od jejich opitého polibku mu připadalo, že Harryho nevidí tak jako dřív. Otravovalo ho to.

„Řekl,“ hlesl brunet a zavrtěl hlavou, takže kudrnáč spustil ruku k zemi. „Jenže ty jsi neposlouchal. A to dokonce, i když ses díval přímo na mě.“ Doufal, že to neznělo tak ublíženě, jak myslel, že to znělo. Rozhodl se zamaskovat to provokativními slovy. „Na copak jsi asi myslel, Harolde?“ Ušklíbl se. „Zase na nějakou párty?“ Zamrkal a naznačil pohyby pánví.

Kudrnáč zrudl, což Louise rozesmálo. Téměř vzápětí se k jeho smíchu přidal, ačkoliv byl myšlenkami jinde. Přesněji řečeno u jeho předchozích slov. Řekl, že Maddie je nemocná? Kdy? Copak někdy nedával pozor, když brunet něco říkal? Visel na každém jeho slově. Někdy se jen zaposlouchal do jeho hlasu, protože to pro něj byla rajská hudba. Nikdy neslyšel nic, co by znělo líp. Ale co, to je přeci normální ne? Nic to neznamená. Louis má prostě pěkný hlas. Tečka. To je vše.