Amen [Larry Stylinson] CZ

33. část [THE END!]

Woow. A je to tady, lidičky. Poslední díl, na který jsme všichni tak netrpělivě čekali! Fakt jsem ráda, že si tuhle povídku četlo tolik lidí. Potom sem přidám ještě info o další povídce, v případě, že byste si chtěli číst další povídku, co budu psát. Oh, tuhle povídku mám ze všech co jsem kdy napsala nejradši. Tak.. snad vás tenhle konec nezklame a bude se vám líbit. Enjooooy. ~Tina

*FLASHBACK*

Cítil výčitky, že opět pil. Neomlouvalo ho to, že je na dně nebo to, že jeho patron ho prakticky znásilnil pokaždé, co byl na drogách nebo alkoholu. Oba s tím bojovali a Louis už dál nemohl. Byl abstinentem půl roku? Nebyl si jistý, ale věděl, že to bylo těžké. A věděl, že bude mnohem těžší přestat tentokrát. Vždy to tak je. Těžší a těžší. Nemyslel si, že to zvládne. A nevěděl jestli chce.

„Zaaaayyyne," zpíval opilecky s úšklebkem na tváři. Obešel roh ulice a tam ho uviděl. Stál tam s pohledem sklopeným, třesoucíma se rukama. Brunet zrychlil, znali se dlouho předtím, než se potkali v odvykacím centru. Konečně se k němu dopotácel. Všude bylo rozbité sklo výlohy a uvnitř obchodu hořel oheň. V dáli slyšel sirény policejních aut, ale ani jedno z toho mu nedělalo takové starosti, jako krev na Zaynových rukou. „Co jsi udělal?" Ptal se opatrně.

„J-já nechtěl," vrtěl hlavou. „Nechtěl jsem nikomu ublížit." Pohlédl dovnitř se slzami v očích. Brunetovi chvíli trvalo, než mu to vše docvaklo.

„Ještě tam někdo je?!" vykřikl zpanikařeně. Kdyby nebyl opilý, nejspíš by skočil dovnitř, ale takhle se jen zapotácel a spadl k zemi. K jednání ho přiměli až houkačky policajtů. „Jak se to dozvěděli tak rychle?" Zabrblal si pod vousy a začal se zvedat ze země. Zi si neuvědomil, že to je jen řečnická otázka, a tudíž na ni neočekává odpověď.

„Promiň, Lou," hlesl zničeně Zayn. „Já jsem zpanikařil a zavolal jim a řekl jsem že... že jsi to byl ty." Brunet vykulil oči. Zayn na něj hodil zločin, co ani nespáchal a pravděpodobně i vraždu? Pomalu si uvědomoval vše co se děje.

„Běž!" vykřikl. Sirény už zněly příliš blízko a Louis nebyl ve stavu, kdy mohl utíkat. „Sakra utíkej, ty debile!" Zakřičel na něj zblízka, aby ho Zayn slyšel. „Budu tě krýt, jdi!" Jeden z policajtů se k nim blížil. Nestihl vytáhnout pistoli a proto na něj Louis skočil – svalil se. Když už nic jiného, aspoň se Zayn dostane pryč.

Rozmáchl rukama doufaje, že něco zasáhne. Stalo se, ale neviděl co, protože zachvíli byl opřený o kapotu auta s želískama na rukách. Při cestě zpátky procházel vše, co se stalo. Když byl k sobě upřímný uznal, že Zayna nenechal jít proto, aby vypadal jako hrdina. Mělo to mnohem sobečtější důvod. Doufal, že ho ti policajti přinejmenším umlátí. Nebo ho dají na pár let do vězení a tak dostane vše, co mu patří. Při jízdě víceméně vystřízlivěl a jen co vystupoval z auta, opět se zmítal. Kopal a oháněl se rukama.

Na starosti ho měl slabší jedinec. Stačilo jen kopnutí na správné místo nad koleno a už se potácel k zemi. Než se stihl sebrat, Louis ho kopl do břicha, ale na více se nezmohl, protože ho někdo chytil a odvedl pryč.

Ve vazbě si s ním jiní strážníci pohráli. Nepěkně ho zmlátili, ale nestačilo to na vážnější zranění než pár zlomenin. Jiní provinilí by na jeho místě nic takového neudělali. Pravděpodobně by se dokonce modlili, aby jejich trest byl co nejmenší. To ale nebyl Louisův případ. Modlil se za přesný opak. Chtěl, aby konečně zaplatil za všechno, co kdy udělal špatně.
~~~

„Soud vzal v potaz všechny okolnosti, a proto rozhodl následovně. Zletilí pan Tomlinson byl pod vlivem návykových látek a již v minulosti několikrát abstinoval. Jiné návykové látky se u něj nenašli. Celý tento případ je uzavřen s tím, že pan Tomlinson dostane trest za rozbití výlohy a zapálení ohně. Jelikož nebyl při smyslech trest byl zmírněn. Navíc je známo, že trpí depresemi, jeho stav ho tedy omlouvá z vandalství, jehož se dopustil."