Amen [Larry Stylinson] CZ

29. část

Louis stál na malé vyvýšenině. Netušil, kde je, ale osobu před ním poznával. Kudrnaté vlasy Harrymu povlávaly ve větru a zelené oči byly přimhouřené. Sledoval bruneta s podivným výrazem, který u něj Louis ještě nikdy neviděl. Vypadal jako by ho chtěl zabít pohledem. Brunetovi naskákala husí kůže. Co se to děje?

„Hazz," povzdychl si a natáhl k němu své ruce. Kudrnáč před ním ale uhnul, jako by byl had. Louis cítil slzy, kterým nechtěl dovolit skanout po tvářích. „Co to děláš?" Ptal se téměř zoufale. Nechal obě ruce klesnout podél těla, jako by z nich vyprchal život. Chtěl obejmout. A ne jen tak od někoho. Od Harryho.

„Jdi ode mě," mračil se kudrnáč. Natáhl ruku doprava. Až nyní si Louis všiml, že tam stojí jiná postava. Nebyl schopný rozeznat kdo to je. Poznání ho udeřilo do hrudi o pár sekund později, jako pěst. Byla to Bethany. Přivinula se k Harryho boku a hlavu si položila na jeho rameno. Rukama ho objala. Vítr zavál a hodil jí vlasy dozadu. Louis se ale nesoustředil na nic jiného, než na ten fakt, že na sobě měla Harryho triko.

„Harry?" zvolal hlasem, ve kterém byla slyšet všechna bolest, kterou cítil. Jak mu to mohl udělat? Oh, jak jen mohl? „Harry, prosím!" Křičel, když se na něj kudrnáč ani nepodíval. Snažil se k němu přijít, profackovat ho. Zeptat se, co se sakra děje. Co to má znamenat. Ale nemohl se pohnout. Všechny jeho končetiny, jako by mu vypověděly službu. Zavzlykal. Nemohl dělat nic. Jen sledovat Harryho a Bethany.

„Louisi?" zvedl k němu najednou pohled Harry. Brunet se na něj podíval s poslední jiskřičkou naděje. Ačkoliv věděl, že pokud ji Harry zašlape, zabije ho to. Přesto se ale odvažoval doufat. „Louisi, jak sis mohl myslet, že bych tě někdy měl radši, než Bethany?" Ptal se kudrnáč pobaveně.

Brunet ze sebe vydral zmučený výkřik. Chtěl se na něj vrhnout a jednu mu vrazit. Aby aspoň zčásti cítil tu bolest, kterou cítil Louis. Stále se ale nemohl ani hnout. Mohl jen sledovat, jak se Harry naklání k Bethany a jak se jejich rty spojují.

„Co takhle, kdybys mi vrátila mé triko, lásko?" vzdychl Harry do Bethaniných rtů a začal vytahovat černé triko, které si Beth půjčila...

„NE!" vykřikl Louis a prudce se posadil. Zběsile dýchal a na tvářích cítil slzy. Zabořil hlavu do dlaní s roztřeseným výdechem. „Oh, Harry." Zaúpěl jako raněné zvíře. Chtěl ho zpět. Chtěl ho mít pro sebe. Co udělal, že se to tak hrozně pokazilo? Co udělal, že se Harry vrátil k Bethany?

Rozhlédl se po pokoji, jen aby zjistil, že je sám. Ne, že by mu to už nedošlo. S povzdechem se postavil z postele. Zavolá Zaynovi. Musí mu říct vše, co mu Bethany řekla. Dal si mobil na nabíječku a přitom vytočil Zaynovo číslo. Nezvedal mu to. Jen zavrtěl hlavou a vyklouzl z pokoje. Půjde do lesíku, který viděl hned první den, co tu byl. Musel si vše urovnat v hlavě...

Sestoupil schody zrovna ve chvíli, kdy k nápravnému centru přijelo auto. Vyskočil z něj Harry i Zayn. Louis cítil, že začíná panikařit. Ještě nebyl připravený rozejít se s Harrym. Ještě nebyl připravený vidět se s ním. Ještě pořád se nepřenesl přes fakt, že se za jeho zády vídá s Bethany. Ať jde pryč, přál si tiše. Zachvěl se, když se mu vybavil sen, co se mu zdál. Kudrnáč k němu přiběhl, ale zastavil se sotva metr od bruneta.

Všiml si totiž, že Louis nemá daleko k pláči. Normálně by v takové situaci přiběhl a objal ho. Jenže něco bylo špatně. „Lou?" hlesl Harry. Viděl, že je brunet zraněný. Chtěl vědět, co se stalo. „Co se děje, baby?"

„J-já," začal, ale poté si to rozmyslel. Oslovoval Bethany taky takhle? Mohl mu odpustit, že se za jeho zády vídá s Bethany? Rozhodně. Byl příliš sobecký na to, aby ho nechal jít. Právě proto potřeboval být o samotě. Vše si promyslet. Měl Harryho rád. Až příliš. Nemohl ho ztratit. A to i když věděl, že není jediný, kdo má místo v Harryho srdci. Stačil mu ale i ten kousek, který jeho byl.