Amen [Larry Stylinson] CZ

8. část

Ahojky! Hrooozně mě mrzí, že jsem takovou dobu nic nepřidala. Nešel mi notebook, takže jsem neměla kde psát. Dneska se mi konečně vrátil opravený, takže zase budu přidávat častěji. Tahle část není nijak dlouhá, ale co nejdřív přidám další. Nechtěla jsem vás nechávat čekat déle, než bylo nutné. Taky jsem nechtěla psát tuhle řeč, většinou mi přijde zbytečná, ale... Jste úžasní! Hrozně mě těší každá hvězdička i komentář. I to, že si to někdo přečetl. Jsem za to hrozně ráda.

Btw.. brzy se v příběhu objeví i poslední z naší "pětky". Nejsem si ještě jistá kdy, ale roli už má udělenou. ^^ Enjooooy - Tina

O dva dny později (pátek)

Bylo již pozdě večer. Louis s Harrym zrovna odcházeli z nemocnice. Na cestu jim svítilo světlo měsíce a hvězd. Brunet byl mrzutý a na pokraji zhroucení. Zrovna se snažil neúspěšně přesvědčit doktory, aby změnili názor. Harry vycítil jeho náladu. Jelikož netušil co říct, jen vedle něj kráčel. I to bylo pro Louise dost velká podpora.

„Nechápu to,“ povzdechl si brunet. „Co jsem komu provedl, že mě Karma trestá?“ Zahuhlal a mrzutě kopl co plechovky, jež se válela na zemi. S hlasitým rachotem se odkutálela pryč.

„Tak to neber jako trest,“ začal pomalu Harry.

„Jak to mám brát jinak?“ odfrkl si Louis. „Myslíš, že to, že budu muset bydlet s Amy – nebo na ulici, bude skvělé? Oh, ano! Jistě! Už se těším! A myslíš snad, že bude úžasné, až mou jedinou rodinu ti vypatlaní doktoři odpojí?! Jistě, jistě! To bude skvělé! Nehorázně se těším! Woohooo!“ Jeho řeč překypovala sarkasmem, ale bylo v ní ještě něco. Něco, na co Harry přesně nedokázal ukázat prstem a pojmenovat to.

„Tak jsem to nemyslel,“ nakrčil obočí kudrnáč. Snažil se přijít na to, jak by měl pokračovat. Netušil totiž, jak to vše vysvětlit. Najednou si uvědomil, že brunet vedle něj již nejde. Ohlédl se za sebe a spatřil ho zírat na hvězdy s obdivem. Připadalo mu, jako by se díval na malé dítě, které právě objevilo, že když se postaví na dvě nohy, vidí vlastně mnohem výš, než když leze po čtyřech.

„Podívej se,“ nepřestával se Louis usmívat na oblohu. Harry sledoval jeho pohled. Byl to krásný jev, ale neviděl v tom krásu takovou, jako Louis. Nevědomky se usmál. Připadalo mu skoro až neskutečné, jak si nějaký člověk dokáže všímat maličkostí. Takových, které ostatní nerozruší.

„Jsou to jen hvězdy, Lou,“ promluvil k němu jako k dítěti. V brunetovi trochu hrklo. Lou. Lou. Usmál se ještě víc. Kdyby se včas nezarazil, pravděpodobně by ho požádal, aby jeho jméno řekl znovu. Místo toho zavrtěl hlavou.

„Je to úžasné,“ špitl se zatajeným dechem. Neschopen nabažit se pohledu na tolik světýlek. „Nádhera.“ Šeptal dál očekávaje, že Harry sleduje oblohu také. Nebylo to tak. Sledoval úžas svého kamaráda. V tu chvíli mu přišel tisíckrát zajímavější, než hvězdy ve vesmíru.

„To tedy je,“ souhlasil, aniž by si uvědomil, co to říká. Oči stále upřené na bruneta. Až když Louis sklopil pohled a věnoval mu úsměv, mu to došlo. Zatímco Louis mluvil o hvězdách, on mluvil o brunetovi. Je jen kamarád. Známe se jen chvíli.

Brunet se opět rozešel a Harry ho vzápětí následoval. „Můžeš dnes zůstat u nás,“ navrhl kudrnáč. Nechtěl, aby byl Louis sám v domě. Nebo s Amy. Vlastně nevěděl, jestli opravdu může zůstat. Ale jelikož byla doma jen matka, nemuselo by to vadit.

„To je v pořádku, Harry,“ zavrtěl hlavou brunet. „Nebude to poprvé, co budu sám doma. Nezbourám ho.“ Ušklíbl se. Byl ale rád za nabídku. Znají se jen chvíli a už mu nabízí pobyt u nich doma.

„Bude sranda!“ snažil se ho přemluvit. „A Zayn bude moct zítra taky přijít. Potom budeme moct jít do nemocnice za Maddie.“ Usmíval se při té představě. Nedalo se totiž říct, že by někdy měl přátele, s kterými by chtěl trávit čas. Najednou takové měl. Ačkoliv v podstatě byli ještě cizinci.

„Nechci jít zítra za Maddie,“ hlesl Louis. Sklopil pohled ke svým botám a trochu zrychlil svůj krok. „Co takhle to udělat obráceně. Bude se spát u mě. Zavoláme Zayna s Niallem a budete u mě přes noc.“

„Ale -“

„Taky si sebou samozřejmě můžeš přivést nějakého kamaráda.“

„Jenže -“

„Dívali bychom se na filmy, jedli popcorn a prostě se bavili. Potřebuju se trochu odreagovat a dostat ten stres z těla.“

„Co když -“

„Zi nejspíš přinese nějaký pití, ale nemusel bys pít, kdybys nechtěl. Co já vím, jestli to není proti nějakému zákonu. Třeba by vadilo kdyby ---“

„LOUISI!“ zvolal Harry. Brunetova pozornost se k němu okamžitě stočila.

„No co! No co!“ rozhodil rukama, jako že se vzdává. „Stačilo říct, nemusíš na mě hned řvát.“ Kroutil hlavou, ale nepřestával se usmívat.

„Rád půjdu,“ pomalu svolil kudrnáč. „Musím se ale ještě stavit doma. Za hodinu dvě budu u tebe.“

„Fajn,“ tleskl Louis vítězoslavně rukama. „Budeš pít?“ Vyptával se. Harry jen protočil oči a zasmál se.

„To se uvidí,“ odvětil se smíchem a pospíšil si do jedné z uliček vedoucích k jejich domu.