Amen [Larry Stylinson] CZ

22. část

Omlouvám se za sprosté výrazy v tomhle dílu. Zkrátka to k tomu sedělo. Budu se snažit je omezit, ale nemůžu nic slíbit vzhledem k prostředí, ve kterém se teď Lou bude nacházet. Enjooooooy. -Tina

Amy řídila v tichosti. Ani jeden z nich se nesnažil navázat konverzaci. Louis si promnul oči, polovinu cesty prospal, protože toho za uplynulý týden moc nenaspal. Jeli po prašné cestě. Nikde ani stopa po nějakém zvířeti. Cestu lemovaly listnaté stromy, které ale nebyly v nejlepším stavu. Brunet stáhnul okýnko. Neslyšel ani ptáky zpívat.

Mračil se, dokud ho z toho nezačalo bolet čelo. Po pár minutách se netvárná krajina změnila. Před nimi se vyloupl starý dům. Vypadal jako bývalá nemocnice. Rozhodně byl rozlehlý a vysoký. Omítka už opadávala a střecha budila dojem, že každou chvíli spadne. Brunet si všiml, že napravo od příjezdové cesty vede cestička, mezi listnatými stromy, do lesa. Nalevo byl bazén, ačkoliv nebyl napuštěný a nikdo v něm ani okolo něj nebyl.

Louis si shrnul rukávy a překontroloval si, že tetování na jeho levé ruce není příliš vidět. Nepotřeboval, aby ho hodnotili podle tetování. Amy zastavila před dvojitými, mohutnými dveřmi. Brunet vystoupil z auta. Zrovna když vytahoval svou tašku z kufru, otevřely se dveře a přitančila k nim nějaká žena. Mohla být ve věku Louise.

Dlouhé zlatavé vlasy jí spadaly ve vlnách do poloviny zad. Modré oči si Louise se zájmem přeměřily. Zastavila se dva metry od Amy. O něčem se tiše domlouvaly, aby jim brunet nerozuměl. Protočil oči nad chováním své sestry. Se sportovní taškou v ruce se rozhlížel, zoufale hledaje jinou společnost, nežli dívku, co přišla.

Zlatovlasá dívčina se objevila vedle něj, naprosto bez varování. Brunet sebou zděšeně trhl, ale vzápětí se zdvořile usmál. „Ahoj," promluvila dívka. Neměla příliš vysoko posazený hlas, ale ne tak hluboký, aby se dal považovat za mužský. Tak jako tak, ani Louis jako gay nemohl popřít, že byla opravdu krásná. „Já jsem Anitta." Dívka mu nabídla ruku, kterou váhavě přijal.

„Ahoj," pozdravil zdvořile Louis. Potřásl její rukou, a zatímco pohledem pátral po Amy, která někam zmizela, se i on představil. „Já jsem Louis."

Auto, v kterém přijel, najednou nastartovalo a odjelo. Uvědomil si, že Amy odjela, aniž by se zdržovala něčím tak banálním, jako rozloučením. Nu, ne, že by ho to překvapilo. Anitta ho posunkem vyzvala, aby ji následoval. Vešla do domu.

Louis se ocitl v dlouhé chodbě, v které byla taktéž popraskaná omítka. Vedlo z ní několik dalších chodeb a schodiště nahoru a dolu - pravděpodobně sklepa, nebo něčeho podobného. U stropu se kývala jedna lampa. Pokud by čirou náhodou svítila - o čemž Louis pochyboval - neměla šanci osvítit tak rozlehlou chodbu. Anitta se nezastavila, aby něco řekla, zabočila do vzdálenější chodby po levé straně.

Louisovi se naskytl pohled na tolik dveří. Připadalo mu nemožné, že jich tolik může být obydlených. Dveře byly natřené bílou barvou. Ačkoliv jako všechno tady, i ony se už začínaly olupovat. Dívčina zastavila před jedněmi z dveří, na které třikrát zaklepala.

Otevřely se téměř vzápětí. „Čekal jsem vás," zahuhlal klučina, který vykoukl zpoza dveří. Černé havraní vlasy měl rozcuchané, tvář měl bledou a na nosu a pod očima pihy. V kontrastu s pokožkou vynikaly jeho zelené oči. Byly tmavší než Harryho, ale přinejmenším stejně uhrančivé. S trochou představivosti vypadal jako kocour. Bradu měl ostře řezanou a malý nosík, jako knoflík.

Byl roztomilý. Louis se na něj jen trapně usmíval, protože nevěděl, co jiného dělat. Naštěstí se slova ujala Anitta. „Tohle je tvůj pokoj. Tvůj spolubydlící tě tu provede." Vše mu vysvětlila a popostrčila ho do místnosti.

Za brunetem se vzápětí zavřely dveře. V pokoji byly dvě postele, jeden psací stůl a ohromná skříň. I kdyby měl tašek třikrát tolik, nebyla by zaplněná ani ze čtvrtiny. Na zemi byl rudý koberec, který vypadal nově. Kvůli tomu příliš nezapadal do prostředí. Omítka nebyla vidět. Nebylo ani vidět, jestli byl pokoj původně bílý nebo ne. Každý centimetr zdi byl totiž vylepen fotkami, plakáty a počmárán graffiti.

„Vítej," pronesl Louisův spolubydlící tónem, který měl nejspíš znít slavnostně. „Já se jmenuju Tyler! Ale všichni mi říkají Ty."

„Louis," pokýval hlavou. Zavládlo trapné ticho, které se Louis rozhodl přerušit. „Ten koberec je nový?" Zkusil rozproudit konverzaci. Tyler se toho ihned nadšeně chytil.

„Jo!" přikývl nadšeně. „Za to, co jsem si vydělal, jsem si ho koupil." Oznámil mu hrdě. „Mimochodem. Kolik ti je?"

„Devatenáct, proč?" střelil po černovlasém nejistým pohledem.

„Mně osmnáct," protáhl a zakroutil očima. „Co tě sem dostalo?"

Louis jen pokrčil rameny. „Moje hloupost. K tomu trochu vandalismu a má minulost. Co tebe?"

Ty na chvíli ztichl. „Brácha potřeboval sehnat prachy. Něco vykradl a přišli na něj cajti. Svedl jsem to na sebe, protože už tak měl dost velký problémy. Já jsem dostal pobyt v týhle díře do 21 let." Pokrčil rameny, jako by to nic nebylo. Brunet pomalu přikývl. Nikdy s žádným ze „sourozenců" neměl takový vztah, aby za sebou stáli. Asi to bylo tím, že jako adoptovaný, byl vždy trochu... no... těžko říct.

Na druhou stranu věděl, že kdyby se v takové situaci ocitl a měl by tím krýt Zayna nebo Nialla, udělal by to bez váhání. Chtěl pokračovat v rozhovoru, ale zazvonil mu telefon. Předpokládal, že to bude Zi, takže se ani nedíval na ID volajícího. Pouze zvedl prst, aby naznačil Tylerovi, že má být ticho.

„Ahoj, Lou!" zvolal volající. Brunet se zmateně zamračil. Harry? Vzápětí se ale usmíval, jako idiot. Byl rád, že mu zavolal. „Právě jsem přijel, ale Zi mi řekl, že tě někam šoupli?"

„No," pokrčil rameny. „Vypadá to, že to nám vše komplikuje." Hlesl. Snažil se neznít příliš zoufale a zraněně, ale nepovedlo se mu to ani trochu.

„Mi povídej," povzdychl si Harry. „Přijdu na mizinu, protože budu kupovat benzín ostošest, abych s tebou mohl trávit, co nejvíc času. Už jsem z Amy vydoloval, kam tě vlastně odvezla, takže..."

„To myslíš vážně?" brunet si skousl spodní ret. „Jako naprosto totálně úplně vážně?!"

„Jo," smál se Harry. „Vlastně už jsme na cestě. Podle pokynů bychom tam měli být za půl hoďky. Tak nikam neuteč, dobře?"

„Pospěš si," usmíval se Louis.

„Harry!" zaslechl Louis, jak někdo křičí. Vlastně ten někdo zněl jako Niall. „Ku*va, do pi*e! ZPOMAL! TY IDIOTE, CHCEŠ NÁS ZABÍT!!" Ječel tak hlasitě, že ho Louis nemohl přeslechnout.

„Lou řekl, že si mám pospíšit," bránil se Harry. Brunet v jeho slovech slyšel široký úsměv. Úplně si dovedl představit dolíčky v jeho tvářích a jiskřičky v zelených očích. Tiše se zasmál.

„A kdyby Lou řekl, že máš skočit z okna, tak skočíš?" ptal se někdo jiný. Pravděpodobně Zayn.

„Jo," řekl jednoduše Hazz. Na chvíli nastalo ticho, které přerušil kudrnáč slovy pro Louise. „Za chvíli nás tam máš jako na koni."