𝘏𝘪𝘴 𝘴𝘰𝘯[L.S. Z.M.] ✓

-30-

Domů nechci a myslím, že ani nemůžu. Můj nejlepší přítel je pryč. A můj přítel... bývalý přítel mě podváděl před mýma očima.

Pomalu jsem se vyhrabal z jeho auta a otevřel jsem si garáž. Sice mi trvalo než jsem našel čudlík, kterým to otevřu, ale vybelhal jsem se z tama dostatečně rychle na to abych ty dva neviděl vracet se zpátky.

Neobracel jsem se zpět, ani když jsem za sebou slyšel mé jméno.
Za chvíli volání ustalo, myslel jsem, že zase odešel za tou kozou, ale místo toho se vedle mě objevilo auto.

Zaynovo auto.

S během jsem pomalu přestal a koukal na zatahovající se okýnko, za kterým se objevil Zayn.

,, Vysvětlím ti to, Li." Začal, ale já se znova rychle rozešel.
Snažil jsem se stírat slzy, ale s tím jak mi další přibývali jsem si moc nepomohl.

Auto najednou jelo stejnou rychlostí, jako já, pořád jsem na sobě cítil jeho pohled.

,, Noták, Li."

„Co po mě chceš?!" Rozeřval jsem se s plných plic.

Chvíli mlčel. Jakoby si až teď uvědomil co provedl. Jakoby to nebylo nad slunce jasné. Přímo přede mnou se vyspal s potulnou d*vkou.

„Nastup si..... Prosím." Řekl a já nevěděl co mám dělat. Nechtěl jsem se s ním bavit, ale přitom ano.

Možná jsem chtěl jen jít jako doposud. Vedle mě  pomalu jelo auto a jeho řidič na mě vlídně promlouval.

„Neblbni, diť prší." Zabručel Zayn a já se nakonec nechal přemluvit vstoupit do jeho auta.

„Další z krátkých letních přeháněk." Pousmál se Zayn.

„Tak co jsi mi chtěl?" Neměl jsem náladu na jeho tlachání. Jen jsem se chtěl schovat před deštěm.

„Gigi a já jsme spolu chodili asi 3 roky. Potom se najednou vypařila." Vypadal tak smutně když o tom mluvil.

„Před asi dvoumi týdny jsem ji potkal. Nechtěl jsem s ní nic mít. Ona byla, ale tak překrásná. Sto ne tisíckrát krásnější než jsem si ji pamatoval." Snad mu i stékali slzy.

„A jak se chceš zlobit na holku, která měla rakovinu?" Chvíli mlčel a já jsem stále také nic neříkal.

„No vykládali jsme si tehdy dobré 4 hodiny, né-li dýl. Pak se to trochu rozjelo a já s ní skončil v posteli."

Pohodil na mě takový ten štěněčí výraz.
„Prosím odpusť mi." Řekl.

Jak bych mu nemohl odpustit? Je těžké neodpustit člověku, kterého milujete i když vás bodl dýkou do zad.

„Dávej bacha!" Zakřičel jsem.

Zaynův pohled se upřel zpátky na silnici.

Před náma jelo auto a tak Zayn rychle strhl volant.

„Zayne!" Ječel jsem, když se naše auto kutálelo ze silnice.

Kvůli dešti, který nebyl jen sprška jak říkal Zayn nám potklouzli kola.

Zayn

„Liame! Liame!" Třásl jsem s ním. „Liame noták! Žiješ? Noták. Liame!" Jednou rukou jsem se snažil chytnou ho za ruku. Kdyby aspoň vnímal tak aby věděl, že jsem tu sním.

„Li. Odpusť mi to prosím." Myslel jsem si, že to budou má poslední slova. Jakmile jsem je dořekl, upadl jsem do bezvědomí.