𝘏𝘪𝘴 𝘴𝘰𝘯[L.S. Z.M.] ✓

-25-

Zedd

Když mi sestra oznámila, že jsem tu sotva týden, byl jsem v šoku.

Týden se mi tu zdál jako rok.

Za týden jsem podle sester a lékařů nevykazoval žádné pokroky a tak se mí rodiče rozhodli, že s tímhle pobytem doma ještě počkají.

Ano týden je málo na nápravu nemocné hlavy a těla. Jak říkají mí rodiče.

Já odtud sice chci pryč, ale už se nehodlám schovávat. Chci být takový jaký jsem.

Bez toho abych dělal, že jsem se nezamiloval do svého nejlepšího přítele a taky bez toho abych dělal, že se mi kluci vůbec nelíbí.

Za co bych se podle mojích rodičů měl stydět? Žijeme ve 21 století.

V tomto století by si člověk řekl, že se znormalizují věci, který sice jsou a vždy byli normální, ale lidé je tak nebrali. Že teď to bude jinak, ale ne.

Pořád fungují zařízení jako to v kterém právě jsem.

Chtějí nám napravit hlavu. Různými způsoby se nám snaží vnutit, že se nám líbí ženy a ne muži či naopak.

Nebo že narození ve špatném těle neexistuje. Že tím čím jsme se narodili prostě jsme. A tak to je a vždy bude.

Ti co se odsud dostanou nejsou vyléčení. Jsem si na 100% jistý, že ne.

Jsou to lidi, kteří říkají, že vyléčení jsou, ale ve skutečnosti nejsou.

Jen odsud chtějí pryč a proto zapřou sami sebe.

Jednou mi už pozvánka sem hrozila. Když jsem se políbil s jedním klukem a viděla to má sestra.

Řekla to naším rodičům a já se musel vymluvit. Řekl jsem jim, že on políbil mě. Že jsem se bránil, má sestra to neviděla celé a že rozhodně nejsem na kluky.

Moji rodiče mi věřili. Po tom co jsem, ale provedl před týdnem budu vůbec rád jestli mě odsud pustí.

Řekl jsem jim totiž, že jsem gay. Moji rodiče se chvíli smáli a doufali, že je to vtip, ale nebyl.

Když jim to došlo. Neváhali a kamsi zavolali. Druhý den jsem měl zabalené věci a odjížděl jsem do tohoto ústavu

__________________________

Za tuhle kapitolu děkuji @pandiklk a atke vám za 4k přečtení.

Hezké prázdniny.

All the love. L

🦋🖤