Naše druhá šance

Kapitola 1.

Stojím si tak po boku své sestry na začátku té nejdelší uličky, co znám. Čekám, až začnou hrát tu melodii, při které ji dovedu Leovi k oltáři. Nejdřív jsem té zprávě o jejich svatbě nemohl uvěřit. Ale má sestra byla přesvědčivá. Což byla i ve chvíli, kdy mě požádala, abych ji k tomu oltáři dovedl. A já to s radostí udělám. Protože jejich láska je něco, co bych sám chtěl zažít. Je romantická, vášnivá, divoká... dokonalá. Takovou jsem zatím ještě nepotkal. I když jsem poznal člověka, do kterého jsem se zamiloval, neměl jsem u něj ani tu nejmenší šanci. A s tou osobou se tu dnes mám po těch letech znova potkat.

Jmenuje se Daniel. Leův bratranec z druhého kolena. Bylo to ve třeťáku na střední, když k nám dva měsíce od začátku nového školního roku přestoupil ze soukromé hotelovky. Nikdy nezapomenu na ten chlad, který měl v očích, když si celou třídu poprvé prohlédl. Jako by nás nenáviděl už od pohledu.

Vlastně nás určitě nenáviděl a dával to všem dost dobře najevo. Kdyby uměly jeho oči šlehat plameny, už tady nejsme. Navíc i jeho pěsti občas pronesly pár slov s čelistmi našich spolužáků. Málokdy s někým dokázal prohodit nějakých pár vět. Došlo to tak daleko, že za mnou naše třídní přišla a poprosila mě, abych plnil skupinová zadání s ním. Se mnou se do jakéhokoliv střetu ještě nikdy nedostal. Aby taky jo, když jsem se mu vyhýbal. I když se mi opravdu líbil a časem jsem se do toho spratka zamiloval, nedokázal jsem s ním začít jiný rozhovor než ten, co se týkal učení.

Nechápal jsem, co to s tím klukem je. Proč tak nenávidí svět kolem sebe. Od Lea jsem se doslechl, že Daniel takový dřív nebyl. Danův o šest let starší bratr Alex prý vždy dohlížel na to, aby se nikdy nedostal do jakéhokoliv maléru. Tak kde se to potom pokazilo?

Časem mi Leo prozradil, že Daniel měl nějaké spory s otcem, ale nikdo neví jaké. Prý si díky těm sporům Alex po čase našel svůj byt, od rodičů utekl a bratra nechal všemu napospas. Jejich rodiče se o pár let později rozvedli. Po maturitě od rodičů odešel i mladší ze synů. Jeho máma si po rozvodu našla byt ve vesnici sousedící s městem, kde žije Leova rodina teď, už i s mou sestrou. Když už neměla poblíž své děti, byla ráda aspoň za přítomnost svého bratra a jeho rodiny.

Přes tahle fakta nějak stále nemůžu uvěřit, že by za tím vším Daniel stál. Takhle rozvrátit rodinu by jeden puberťák určitě nezvládl. Nebo se mýlím?

Hlavou mi neustále běhají tyhle události i přesto, že mám za moment dovést sestru za jejím nastávajícím.

„Tak co, připravená?" ohlídl jsem se po té nejhezčí ženě, když začal hrát svatební pochod.

„Na tohle nikdy připravená nebudu. Niku, honem mě tam odveď, než si to rozmyslím," zasmála se. Pak mě potáhla za ruku, nutíc mě vykročit vpřed. Její klid a úsměv mě utvrdil v tom, že říká pravdu a ráda by už byla paní Horklovou.

Pomalým krokem jsem ji dovedl na místo, kde už ji čekal Leo, a předal mu ji. Rodiče nám zahynuli před dvěma lety při autonehodě, takže někdo musel převzít tátovo žezlo.

Usadil jsem se do první řady za mou sestrou, když tu mi došlo, že jsem nikde neviděl osobu, kvůli které jsem byl celou dobu jak na trní.

Kde je Dan? Vždyť měl taky dorazit. Mezi sedícími hosty jsem však jeho obličej nikde neviděl. Ani Leo se nezmínil o tom, že by jeho bratránek neměl dojet. Ne že by mi jeho nepřítomnost nějak moc vadila, ale na druhou stranu bych rád viděl, jak se za ty roky změnil. Dobrá, nemohl jsem spát z myšlenky, že ho po tolika letech znova uvidím.

Tohle přání se mi nakonec splnilo dřív, než jsem čekal. Ve chvíli, kdy jsem o něm přemýšlel, mi někdo poklepal na rameno.

„Máte tady volno?" potichu se mě zeptal vlídný mužský hlas. Přikývl jsem a koutkem oka se podíval na osobu, která málem přišla pozdě. Při tom pohledu se mi zastavilo srdce. Stál tam Dan. Ten Dan, ze kterého se mi na škole vždy naopak rozbušilo. Ten rozmazlený spratek, se kterým byly vždy samé potíže a nikdy na mě dobrovolně nepromluvil. Dan, ten sexy černovlasý chlap s očima barvy hořké čokolády a s úžasným tělem. Já s tou svou oproti němu vyšší, normální štíhlou postavou, s krátkými hnědými vlasy a se zelenýma očima, bych se mohl jít zahrabat.