Naše druhá šance

Kapitola 3.

Oslava se pěkně rozjela a všichni si ji plnohodnotně užívali. Na začátku nechyběly dárky, dort, přípitek ani dobrá hudba. Zdena, jako náš soukromý DJ, opravdu vybíral hudbu, co stojí za to. Chválím ho. A chválím i naše dámy za ty dobroty, které uvařily, upekly a donesly. Zatímco chlapi teď šaškují u grilu, hádajíce se o to, kdo umí grilovat líp. Teda jen část z nich. Zbytek sedí u stolu a klábosí. Tím myslím dámy, které dorazily, a zbytek mužského osazenstva, včetně mě a Dana. Všichni hosté jsou převážně Leovi přátelé se svými polovičkami a pár Terčiných přátel, které znám od vidění. Leovi rodiče se rozhodli vyklidit pole a jeli na noc k Danově mámě. Prý nemusí být při tom, když se stane nějaká pohroma. Vtipálci... Když to tak spočítám, musí nás tu být tak pětadvacet. Divím se, že se sem všichni vlezli. Nebo spíš, že se nasbíralo tolik židlí.

Padla sedmá hodina a všichni jsme už v řádném alkoholovém opojení. Jedna z Terčiných kamarádek dostala nápad zahrát si dvě hry, které ostatní s radostí odsouhlasili. No tak to bude sranda, protože se vybraly ty úžasné alko hry Nikdy jsem... a Chtěl bys raději... Já jim zrovna dvakrát neholduji, ale člověk se při nich aspoň dozví o ostatních něco nového. Nemohl jsem si však nevšimnout, jak Dan znejistěl při rozhodnutí, co se bude hrát. Nakonec ale přece jen přikývl.

Ze začátku jsme se všichni šetřili a pokládali si úplně neškodné otázky. Ani nevím jak, začali jsme hrát obě hry najednou. Každý si mohl vybrat jak otázku, tak i to, komu ji položí. Prý abychom se hned neopili. Teda do chvíle, než došlo na citlivější témata, to alkohol začal téct proudem.

„Nikdy jsem netoužil nebo netoužila po nikom z těch, co tu sedí," pronesla jedna z Terčiných kamarádek. A já musel na důkaz lži vypít svého panáka. Což udělalo ještě pár dalších lidí, i... Dan? Zajímavé... Poté chtěla od všech vědět, o koho jde. Tuto otázku jsme však všichni brali za bezpředmětnou a pokračovali na dalšího účastníka.

„Peťo, chtěl bys raději tetování na zadek, nebo na prsa?" zeptala se jiná kámoška dalšího člena sestavy.

„To se ví, že na prsa. Přece ho nebudu schovávat, když ho budu mít, ne?"

„I kdyby to bylo tetování pro holky? Třeba myšička Minnie," zakřenila se při tom sladce.

„No tak kdyby se někdo ptal, řekl bych, že jsem si ji nechal udělat kvůli ségře. Problém vyřešen, jedem dál. Dane," huknul na něj Petr a tím upoutal jeho pozornost, „kdyby sis mohl vybrat na pustý ostrov jednoho z nás, chtěl bys tam raději chlapa nebo ženskou?"

Dan se při jeho otázce mírně ošil. Pak se podíval po všech přísedících, napil se coly s rumem, kterou u sebe měl. Naprosto dokonale pak oblízl její zbytky ze rtů, než odpověděl: „No, kdyby to měl být někdo od stolu... tak chlapa."

„Hmm, takže chlapa, jo? A prozradíš nám, koho?" ptal se Petr dál s ďábelským výrazem v očích. Občas si říkám, jestli taky není gay nebo bi, protože se tak někdy chová.

„Myslím, že tuhle informaci si nechám raději pro sebe," mrkl na něj a škodolibě se ušklíbl.

„Tajnůstkář za každé situace. Je to tvé, ptej se."

Abych pravdu řekl, jeho odpověď mě nenechala úplně v klidu. Co jsem z rozhovorů pochopil, ze všech pozvaných mužů jsme tu jen tři, co jsou na stejné pohlaví. Takže kdyby chtěl s sebou na pustý ostrov nějakého chlapa, nemyslím si, že by to byl někdo z těch, co na ně nejsou. Vážně to s ním začíná být čím dál tím víc zajímavější. Aby mě nakonec ještě nepřekvapil.

„Niku," oslovil mě najednou Dan a já sebou škubl, jak jsem se lekl.

„Ano?"

„Hele, Dane, nerad tě přerušuju. Vím, že oba jaksi kopete částečně za stejný tým. Prosím vás, hlavně tu na nás nevytahujte nějaké ty vaše prasárny. Okey?" ozval se Zdena.