Naše druhá šance

Kapitola 24

Při vzpomínce na sobotní večer jsem se musel pousmát. Pohled na vyplašeného Daniela nezapomenu do konce života. Jak roztomile vypadal, když mu najednou došlo, oč mi vlastně jde, a nechal si navléknout ten prsten. Ne, nebyl zásnubní. Já si jen vzpomněl na jednu hodinu rodinné výchovy, kterou jsme kdysi ve škole měli. Naše třídní nám tenkrát vyprávěla o jedné z tradic její rodiny. Když muž chtěl požádat ženu o ruku, použil klasické ‚Vezmeš si mě?'. Když ale chtěl s tou osobou strávit zbytek života bez nějakých papírů, obřadů a podobných formalit, jednoduše se vyznal ze svých citů a zeptal se s prstýnkem, zda po tom ta osoba touží také. A přesně tohle znamenal ten prsten i pro nás dva. Je mi jedno, zda se vezmeme nebo nevezmeme v budoucnu i s těmi různými tradicemi, teď chci s Danielem prožít zbytek života i bez toho. Potvrzovat si lásku nějakým papírem není až tak potřeba. Možná časem.

Tu noc jsme prožili snad nejlepší milování za celou dobu našeho krátkého vztahu. Na to, jak se Dan většinou tváří drsně, se lísal, div mě na posteli neumačkal. I on pochopil význam mého vyznání a rozhodl se ho tu noc zpečetit. A já se nebránil. A bránit ani nebudu, když se mě zrovna nerozhodne terorizovat a samou láskou šikanovat. Haha...

Celé to mé rozpoložení mě nakonec ukecalo se tentokrát poddat Danielovi. Byla to už delší doba, co jsem to někomu povolil. On mi za to ale stál. Věřil jsem mu jako nikomu. Chtěl jsem, aby to věděl. Sice byl nejdřív celkem v šoku, oč ho žádám, ale nakonec se do své nové role vžil tak dokonale, že jsem se nestačil divit a řádně si to užil.

Ráno bylo jako každé jiné. Opět mě čekalo Danielovo bezvládné spící tělo rozvalené na větší části postele, mezitímco mi jeho hlava spočívala na hrudníku. Asi mě nikdy nepřestane udivovat, jak se z našeho nalepení stane nepřímý souboj o místo na posteli, který tak nebo tak vždy prohraju a budím se na jejím samotném kraji. Prsty mé pravačky se okamžitě zapletly do těch krátkých černých vlasů a hrály si s nimi. Prsty levé ruky sklouzly na tu z ničeho nic se usmívající tvář, jejíž majitel se ke mně v momentě víc přitiskl a propletl si své prsty s těmi mými.

Oba jsme tiše leželi a mlčeli, užívajíce si blízkost toho druhého a zároveň dalšího zimního rána. Nechtělo se nám vstávat. Vlastně jako každou neděli. Z ničeho nic jsem ucítil mírné uchechtnutí těla, které se mi opíralo o bok. Můj zkoumavý pohled se střetl s tím temným šibalským těsně před tím, než si to ďábelské dítě usmyslelo, že si ze mě udělá matračku, a rozvalilo se na celé mé tělo. Jen pravou nohou se snažil se lehce nadlehčovat, zatímco se jeho ruce omotaly kolem mých ramen a hlava se uvelebila pod mou bradou. Objal jsem to své lepidýlko a hladil ho po jeho holých zádech. I když slovo ‚hladil' není tak přesné. ‚Šimral' by bylo přesnější, když se po každém přejetí mých konečků prstů to krásné tělo na mně mírně zachvělo a sem tam sebou škublo.

„Ještě chvilku mě takhle lechtej a budeš mě mít na svědomí," uchechtl se Daniel se zavřenýma očima.

„Hmm, a copak se ti stane, lásko?" políbil jsem ho na čelo.

„Ani se neptej. Ale věř mi, že nic pěkného," přizvedl svůj obličej konečně k tomu mému a spojil naše rty.

„Abych ti nakonec nemusel pořídit plínky pro dospělé," rýpnul jsem si a mrkl na něj očkem. Danielovy oči se výhružně přivřely, a než jsem cokoliv stačil říct, zakousl se mi do ramene. Kéž by nějak citlivě. Bolestí jsem zaskuhral, jak mi zuby skřípl kůži, zatímco se náramně bavil a přesunul se na můj krk. Zde počin zopakoval a kůži navíc vsál tak, že jsem tušil, co mě na mém krku čeká za dáreček. Pokus odstrčit toho ďábelského tvora byl k ničemu. Držel se jako to klíště, dokud nebyl se svým výtvorem spokojen. Sotva zuby povolily, okamžitě jsem ho ze sebe shodil a utíkal k zrcadlu. Na mém krku se vybarvovala pořádná modřina, kterou límečkem košile vážně nezakryju. Pomalu jsem se na patě otočil k tomu provokatérovi, který se mezitím stihl s řehotem rozběhnout směr koupelna. Nečekal jsem na nic a vyrazil za ním. Tak tak jsem ho dohnal a vtěsnal se do dveří, jež se mi chystal přibouchnout před nosem. Jeho pohled těkal mezi mým obličejem a krkem, zatímco nohy ustupovaly směrem k vaně.