Tohle je pro kluka, co věřil na pegase, chtěl mě vzít do ráje slunečnic a hlavně ve mě nepřestal věřit.
Tohle je pro tebe, Petře.
_
❗Nic z příběhu se nikdy nestalo, je celý vymyšlený ❗
obsahuje vulgarismy
POKUD SE TI PŘÍBĚH NELÍBÍ nečti ho, nepotř...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jak jsem řekla, tak i bylo. Druhý den večer jsme čekali až zazvoní zvonek a objeví se tam Val. Kluci se moc těšili, až jí poznají, krom Petra, který byl klasicky ze všeho nejméně nadšený. Ale naštěstí k němu nějak ztratila obdiv, když jsem jí řekla jaký je.
Okolo sedmé hodiny zazvonil zvonek, šla jsem otevřít, protože kluci hráli klasicky FIFU. Samozřejmě jsem je požádala, aby alespoň dnes večer byli od té lásky a svou milovanou hru nechali zatím být. Byla jsem mile ráda, když mě poslechli.
„Nazdárek, Anet!" pozdravila mě pisklavým a zároveň natěšeným hlasem, věděla jsem, že se na kluky moc těší.
Zavedla jsem jí do obýváku, kde byli ti čtyři a k tomu můj brácha. Chvíli bylo naprosté ticho a nikdo nevěděl, co říct, tak jsem se raději ujala slova já.
„Takže, ehm, mohla bych vás představit," nervózně jsem zakašlala a začala jsem se bát, že tenhle večer nějak nebude podle mých představ. „Sebu už znáš, tohle je Calin," ukázala jsem na něj, ale bylo zbytečné ho vůbec představovat, poněvadž je už dávno znala.
„Těší mě" řekl a políbil jí ruku, musela jsem se usmát, on už takový blázínek byl. Potom jsem jí Představila samozřejmě Willyho, kterého samozřejmě taky znala.
„Tohle je Mára," ukázala jsem na něj, oni dva se na sebe dlouhou dobu dívali a pořád třásly rukama, měla jsem pocit, jako kdyby snad zapomněli, že tu jsme.
„Tvoje písničky mám nejradši" usmála se na něj a on se ze srdce usmál, ale tuhle chvíli přerušila blonďatá palice.
„Au, tak to zabolelo, mimochodem, já jsem Petr. Aneta na mě klasicky zapomněla," vetřel se tam a Val se koketně usmála, chudák nevěděla, co si o něm má teď myslet.
✺
Večer, o kterém jsem si původně myslela, že dopadne příšerně, tak dopadl skvěle. Nejvíc si rozuměla s Markem, což mi bylo jasné hned na začátku, ale dívali se na sebe zvláště, spíše zamilovaně. Ale s ostatními kluky si rozuměla též, krom Petra. Ten seděl někde v rohu na gauči a naší přítomnosti si vůbec nevšímal, podle mě to tak i chtěl.
„Any, vůbec jsi mi neřekla, že máš tak skvělou kámošku" ušklíbl se na mě Mára a já mu to vrátila. „Kde jsi celý můj život byla?" otočil se zase na ní, byla jsem ráda, že si tak rozumí.
„Anet, asi by jsi si mohla jít promluvit s Petrem, je tam sám," poprosil mě brácha.
„Cože? Proč já? Vy jste jeho kamarádi, ani mě nemá rád," byla jsem tím zmatená, samozřejmě, že mi nevadilo, že mě nemá rád.
„Calin a Willy jsou tak trochu pod tlakem alkoholu, a tvá kámoška s Markem jsou zaneprázdnění samy sebou," řekl pobaveně směrem ke skupince, musela jsem se nad tou partou úšklíbnout.
„Fajn no, ale tohle ti někdy oplatím, bráško," zlostně jsem se na něj usmála a poté se s kamennou tváří vydala k Petrovi. „Problémy v ráji slunečnic?" přisedla jsem si k němu, zvedl pohled od mobilu a poprvé se na mě snad nedíval s nenávistí v očích.
„Ty si ještě pamatuješ moje texty?" zeptal se překvapeně, kdyby tak tušil jak moc velká fanynka jsem byla, a možná i furt jsem.
„Jo, upřímně umím snad všechny nazpaměť," odpověděla jsem mu, zdálo se, že se to schyluje k normální konverzaci.
„Fakt?" divil se.
„Jo, slunečnice jsou moje oblíbené květiny, mám jednu i vytetovanou," řekla jsem jenom tak mimochodem a on nadzvedl obočí.
„Ty máš tetování?" ne, jenom tak to říkám. Mohla jsem ho zase sarkasticky odpálit, ale nechtěla jsem tento v celku normální rozhovor zkazit.
„Jo, hned několik, ale na místech, co nejsou vidět," hned na to, jsem mu ukázala slunečnici, co je vytetovaná na rameni. Poté jsem mu ještě ukazovala malé srdíčko na lícní kosti, malého medvídka za uchem a vyprávěla o motýlovi na zádech. On mi zase vyprávěl o jeho tetováních, málo jich zrovna neměl, takže to byla opravdu hodně dlouhá konverzace, kterou jsem si ale užívala a bavila mě, na to, že to byl Petr. Potom jsme se bavili o jeho písničkách, textech, jak se dostal k Rychlím Klukům a všechno možné okolo hudby.
Bylo asi okolo tří ráno, všimla jsem si, že jsme tu zbyli jako jediní, ostatní už tu nebyli, takže šly pravděpodobně spát. Ale za celou dobu jsem nepostřehla, že by někam šly, nebo nás informovali. Zřejmě jsme byli až moc zažraní do konverzace.
Petr si šel odskočit, byla jsem trochu pod vlivem alkoholu, takže na mě šla též únava, a jediné, co jsi pamatuju je, že jsem usla na gauči.
✺
že by nám tu začínalo nové přátelství? no uvidíme! doufám, že tam nejsou žádné chyby, sice jsem to po sobě před chvílí kontrolovala, ale jsem strašně vyčerpaná ze školy, páč jsem naspala čtyři hodiny, celý den mi třeštila hlava a měli jsme klasicky do čtyř a já přišla domů skoro za tmy, jsem sice ještě na základce a vím, že to bude pořád horší, ale jenom důvod, kdyby tam něco nedávalo smysl ;) díky za vyslechnutí mých problémků
