his sunflower princess | stein27 ✔

epilog

Petr strávil na odvykacím zařízení deset měsíců a tři dny. Bylo to pro něj hrozné období, sice neměl na drogách takovou závislost, jako jiní lidé, ale menší absťák taky prožil. Nejhorší pro něj bylo to, že za celých deset měsíců a tři dny neviděl Anet a ani jednoho ze svých, či jejích kamarádů, byl tam úplně sám. A nejvíce ze všeho ho žralo svědomí, že Anet byla na celé těhotenství sama a on ani nebyl u  porodu jejich potomka. Ale on sám jí před deseti měsíců a třech dnech slíbil, že než nebude alespoň pár měsíců čistý, tak za ní nepoleze.

Anet těch devět měsíců těhotenství zvládala těžko, občas to bylo chvílema nesnesitelné a přála si, aby byl Petr po jejím boku. Ale z té druhé stránky si to moc užila, ale pořád myslela jenom na toho blonďáka, který jí vždy tak moc zpříjemňoval život. A ten zbylí měsíc? Byla tak šťastná. Proč? Celý měsíc a tři dny nebyla už sama. Po jejím bytě společně s její kočkou Lily pobíhal malý chlapeček s blond vlasy a modrými oči. Tenhle malý andílek jí zpříjemňoval chvíle a zase měla ve svém životě světlo.

Po tak dlouhé době Petra konečně pustili a on už se mohl konečně vydat do Brna za svojí milovanou Anet, na kterou se tak moc těšil. A ještě více se těšil, až uvidí to malé pískle. A bylo mu úplně jedno, jestli to bude kluk, nebo holka. Bude navždy jeho a to se nikdy nezmění.

Anet zrovna uklízela v obýváku a do toho jí hráli všechny možné písničky. Její andílek se válel po dece a snažil se všemožně zabavit.

Strnula v pohybu, když jí začala hrát písnička od Petra. Planeta Země. Zase slyšela ten jeho sladký a zároveň chraplavý, dokonalý hlas. Čím více se zaposlouchávala do textu, tím více si uvědomovala, kolik si toho Petr prožil a proč to všechno dával do písniček.

Miminko na dece se zastavilo též a vypadalo, jako kdyby text vnímalo stejně jako Anet.

„Slyšíš, Péťo? To je tatínek, ano, tvůj tatínek,” usmála se a vzala již jmenovaného potomka do náruče. Zapla písničku Naděje a začala napodobovat něco jako tanec a do toho zpívat text. Malý Péťa si to vyloženě užíval.

To ale nevěděla, že celou dobu ji pozoroval ten, kterému tato písnička patřila. Ten, který ji tak moc chyběl.

Petr čekal až si ho Anet všimne, stál na prahu a pozoroval dvě největší štěstí v jeho životě.

Smáli se, vypadali tak uvolněně a šťastně. Až se Petr bál, že se bez něj budou mít líp a že by měl raději odejít. Dělal jenom potíže...

Když už se pomalu otáčel k odchodu, aby už nezpůsobil více bolesti. Anet ho viděla.

„Péťo?” zase slyšel ten její andělský hlas. Zněl unaveně, ale i přesto klidně a vyrovnaně.

Když ho viděla po takové dlouhé době, myslela si, že ho nepozná. Vypadal jinak, ale v dobrém smyslu. Když ho naposledy viděla, byl celý strhaný, unavený a vypadal jako někdo úplně jiný. Ale tohle? Tohle byl ten starý dobrý Petr Adámek, které znala, ten Petr Adámek, kterého milovala.

„Už jsem na odchodu,” odvětil chladně a bez emocí. Udělalo se jí smutno.

„Zlatíčko, kam by si chodil?” řekla mu sladkým a chlácholivým tónem. Udělala pár kroků do předu, aby se ho mohla dotknout.

Jenže on ucukl a udělal krok dozadu.

„Ne, babe, tobě už jsem ublížil dost. Nechci ublížit ani jemu. Vidím, že je vám beze mě líp a bude to tak pro nás všechny lepší.”

Říkal to tak ledovým hlasem, ale Anet tam hluboko slyšela lítost a smutek.

„Péťo, zůstaň tady s námi prosím. Já už bez tebe nedokážu být. Nejseš takovej, prostě nejsi!”

„Princezno, znám se......,” už ztrácela nervy a strašně ji mrzelo, že si o sobě myslí něco takového.

„Péťo, ty seš dobrý člověk. Seš dobrý člověk, kterému se přihodili špatné věci. Ale tys to dokázal! Nenechal si nikoho, aby tě dostal, dostal ses ze závislosti ba drogách! Máš tady přítelkyni a syna, nemůžeš jen tak odejít a dělat, že neexistujeme! Péťo, prosimtě, Péťo, miluju tě více než kohokoliv jiného a seš můj celý svět. Co bych bez tebe dělala? Jediný, co po tobě teďka chci, je, abys tady zůstal a už nikdy nikam neodcházel. Prosím, jinak to nezvládnu,” po tvářích jí tekly slzy a z plných sil se snažila nezhroutit.

Petr si toho všiml, proto si do ruk  převzal miminko a Anet podepřel.

Sedli si na gauč, objal Anet okolo ramen a malého potomka si položil na klín.

„Anet, lásko, nebreč. Slibuju, že já už nikdy nikam neodejdu. Zůstanu tady v dobrém i ve zlém, ve zdraví i nemoci a ty ostatní blbosti,” věnoval jí polibek do vlasů a přitáhl si jí k sobě blíž.
„Jak se vlastně jmenuje?”

„Po tom nejskvělejším chlapovi, který může existovat.”

„Tvůj brácha?”

„Ne, Péťo. Jmenuje se Petr Adámek.”

A tímto končí příběh dvou mladých, nevinných a zamilovaných lidí, kterým začíná nová kapitola života.

Doufám, že už všem bude navždy jasné, kdo byl kluk, co věřil na pegase a kdo byla dvacet sedmička a jeho slunečnicová princezna. Oba žijící ve světě slunečnic.

A jejich láska je důkazem, že mezi nenávistí a láskou je jenom tenká hranice.

𝓣𝓱𝓮 𝓮𝓷𝓭

✺

okey děcka, takže tohle je úplný ale úplný konec! sama tomu moc nevěřím, ale je to tady. tenhle příběh už píšu strašně dlouho, než jsem ho vydala, tak jsem ho měla strašně dlouho v koncertech, než jsem ho vydala úplně.

můžu vám s čistým srdcem říct, že tenhle příběh jsem si užívala ze všech nejvíc a dala jsem do toho celé své srdce. občas jsem do toho přimotala i něco z mého života, aby to bylo trošku i okolo mě. ale nejvíce mě na tom všem bavil právě péťa, ale o tom až za chvíli.

děkuju strašně moc vám! děkuju za všechny pozitivní ohlasy, všechny votes, komenty i všechny followers, kteří mi díky tomuhle story přibyli! doufám, že tu stále zůstanete a uvidíme se u nějakého jiného příběhu! jedním slovem, všichni do jednoho jste naprosto úžasní a všech si vás moc vážím! jste úžasná komunita a moje jedna velká druhá rodinka! děkuju vám a miluju vás!

a jak vznikl vůbec tenhle nápad?

jednoho skvělého dne jsem objevila zpěváka či rappera jménem stein27. lidé ho moc neposlouchali a přišlo mi, že neměl moc fanoušků, ale jeho písničky se mi tolik líbili, že jsem je poslouchala, ale ani tolik nevnímala ty texty. když vyšel klip a píseň růže, začala jsem steina více poslouchat a díky němu jsem objevila i rychlí kluky. calina jsem znala už dříve, ale mě stejně nejvíce zajímala ta blonďatá palice. Měsíce plynuly a já jsem se dívala i na vlogy rychlích kluků, poslouchala jak steina, tak i calina, indiga a koja. ti kluci mi přirostli k srdci a to jsem je ani nikdy v životě neviděla jinak než na počítačové obrazovce. čím jsem byla starší, tím více jsem vnímala péťovi texty a zjistila jsem, že je to více zajímavý člověk, než se jen zdá. sledovala jsem podcasty a zjišťovala o něm víc a víc. texty jsem i sama pociťovala a do teďka mi pomáhají přežít moje těžké chvíle, které se někdy opravdu nedají. díky péťovi se soustředím na jiný svět a můžu vypnout od reality. kdyby tady nebyl on a jeho písničky, tak nevím, co bych sama dělala. když jsem nevěděla co se svým životem, pustila jsem si jeho hudbu a motivace žít přišla sama. když jsem nevěděla, co dalšího psát k tomuhle příběhu, zapla jsem jeho písničky a psalo se úplně samo. takže ano, můžu s čistým a klidným srdcem říct, že mě petr adámek zachránil a pořád zachraňuje a to o tom ani vůbec neví. poslouchám ho od jeho začátků a nikdy, opravdu nikdy mě jeho hudba nezklamala a nikdy nezklame. album co album, rok co rok je lepší a lepší. nemůžu se dočkat, až ho někdy uvidíme naživo, protože jako člověk a interpret u mě bude vždy na prvním místě.

děkuju dvacet sedmičko, za všechno<3🌻