his sunflower princess | stein27 ✔

you are my life

part thirty | you are my life

Jeho jméno mi znělo na jazyku tak sladce a jemně, jako kdyby nám to bylo souzeno. S úsměvem přikývl a já se mu vrhla okolo krku, spíš skočila, měl co dělat, aby se neskácel. Chyběl mi, jeho vůně, ty krásné, modré oči, on mi chyběl. Slzy si hned našli cestu, ale ne slzy smutku, slzy štěstí. Momentálně jsem byla nejvíc šťastný člověk na planetě.

„Chyběl jsi mi,” zašeptala jsem a přestala ho objímat, jinak bych ho uškrtila.

„Ty mně taky, ani nevíš jak moc,” usmál se a pohladil mě po tváři. V tu chvíli se tam objevil Darek, na kterého jsem úplně zapomněla.

„Nebudu vás rušit,” pousmál se a ještě se pozdravil s Kryštofem, dříve spolu taky dobře vycházeli.

„A ty pojď, myslím, že si toho máme dost vyprávět,” chytla jsem ho za ruku a táhla do obývaku, kde jsme si sedli na gauč a začali se bavit o všech věcech, které se v našem životě staly.

„Odstěhoval jsem se s rodinou do Karlových Varů, protože byla babička nemocná a já tam musel zůstat, ale to už víš. Babi naštěstí žije, ale vyléčila se až teď. A když mi nabídli práci tady v Brně, tak jsem si řekl, že to musím zkusit, chtěl jsem tě vidět, cokoliv. Bylo mi jasné, že můžeš mít přítele, nebo už tady ani nebydlíš. Ten risk mi za to stál, proto jsem se sem vrátil, protože jsi můj život, Anet,” když to dořekl, tak jsem měla chuť zase brečet.

„Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi zpět. Pokud se na mě nezlobíš, nás rozchod beru zpátky,” místo odpovědi mě políbil, tak dlouho jsem necítila ty jeho hebké, měkké rty, které mi tak moc chyběla a ráda jsem je líbala.

„Tak mi povídej o tom, co se všechno změnilo,” opřel se o opěradlo gauče a já mu vyprávěla celý můj život od doby, co se odstěhoval.

✺

Ráno, když jsem se probudila, tak už jsem neležela v té teplé, hřejivé, láskyplné a uklidňující náruči. Ale vzpomněla jsem si na včerejšek, povídali jsme si celý večer, pili víno, smáli se spolu a to bylo to, co mi chybělo. Řekla jsem mu o klucích a říkal, že by je moc rád poznal. Věděl, že mi chybí a proto se postaral o to, abych na to celý večer nemyslela. Musela jsem se nad tím pousmát, jako kdyby měl teď můj život smysl.

Podívala jsem se na mobil a musela jsem se zase pousmát, byla tam zpráva od Péti.

@27wolfenstein už ti chybíme, slunečnicová princezno? 🌻

Napsala jsem mu, že ano a taky, že se budeme muset, co nejdřív sejít. Zvláštní, odjeli včera a mně připadalo, jako kdyby to byla věčnost.

Když jsem šla do kuchyně, Lily si spokojeně jedla ze svojí misky a Kryštof stál u plotny, kde vařil snídani, zřejmě vajíčka.

„Dobré ráno,” zívla jsem a posadila se ke stolu, mezitím se na mě s úsměvem a talířem s vajíčkama otočil, měl ještě zástěru okolo pasu. Ideální muž do domácnosti.

„Dobré ráno, lásko,” opětoval mi, podal mi talíř a k tomu ještě kávu. Cappuccino s extra šlehačkou navrchu, on věděl, co mám ráda. Pohladil mě po zádech a dal mi pusu do vlasů, poté se posadil naproti mně a jedl svoje jídlo.

„Takže, co budeme dnes dělat?” zeptala jsem se během jídla, podíval se na mě a zase se usmál. Bože! Ten jeho úsměv! Tak moc mi chyběl, připadala jsem si jako puberťačka.

„Cokoli budeš chtít.”

„No, vzhledem k tomu, že za tři dny dělám zkoušky na vysokou, měla bych se začít učit,” zvedla jsem koutek úst, moc nadšená jsem z toho nebyla, páč jsem s ním chtěla trávit víc a víc času, ale na vysokou chci, protože chci být dobrá psycholožka.

„Dobře, co kdybych ti s tím pomohl?” zazubil se na mě a já s úsměvem kývla.

A jak jsme naplánovali, tak se stalo. Do oběda jsem se s ním učila, za každou správnou odpověď mi dal pusu. Když nastal oběd, spolu jsme uvařili špagety, byla to sranda, pořád jsme se smáli a házeli po sobě přísady. Po obědě jsem se věnovala zase škole a zdálo se, že to umím na jedničku, dokonce i na jedničku s hvězdičkou. Potom jsem školy nechala, objednali jsme si pizzu a zapli si film, vybrali jsme si After, protože to byl jeden z mých oblíbených romantických filmů. Když přišla pizza, jedli jsme u toho pizzu, smáli se a všechno možné.

Byli jsme šťastní.