Tohle je pro kluka, co věřil na pegase, chtěl mě vzít do ráje slunečnic a hlavně ve mě nepřestal věřit.
Tohle je pro tebe, Petře.
_
❗Nic z příběhu se nikdy nestalo, je celý vymyšlený ❗
obsahuje vulgarismy
POKUD SE TI PŘÍBĚH NELÍBÍ nečti ho, nepotř...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tak, a bylo to tady. Ráno, kdy kluci odjížděli, nemohla jsem uvěřit tomu, že je to pravda. Prožili jsme spolu celé léto, a s radostí můžu říct, že to bylo nejlepší léto mého života, a také léto lepších zítřků. Takhle šťastná už jsem dlouho nebyla.
Ráno v osm, když všichni vstáváli jsme všichni vypadali jako mrtvoly. Ne jenom díky kocovině, ale kvůli náladě, všichni jsme byli moc smutní na to, abychom mluvili. Proto taky snídaně proběhla v klidu a tichosti, jediné, co bylo slyšet, bylo mlaskání a usrkávání.
Kluci už měli sbaleno a stáli u dveří, uteklo to strašně rychle, jako kdyby to bylo včera, když přijeli a s Petrem jsme na sebe házeli vražedné pohledy.
Skočila jsem okolo krku nejprve Willymu, ten mě objal kolem pasu a zvedl do vzduchu. Pro sebe jsme se pousmála a opravdu se snažila zadržet slzy. Potom následovalo přátelské objetí s Márou, který mi ještě řekl, že mu budu chybět. Poté Calin, který mě stiskl, tak, že jsem myslela, že mě udusí. A pak brácha.
„Neboj, sestřičko, budu tě pravidelně navštěvovat,” pošeptal mi do vlasů, už jsem to neudržela a rozbrečela se, ještě víc mě stiskl.
A potom přišel na řadu Petr. Nevypadal, že by se nějak měl k objetí, ale nakonec to byl on, který mě objal okolo pasu a též zvedl do vzduchu, ještě se mnou zatočil.
„Budeš mi chybět, Slunečnicová princezno,” pošeptal mu do ucha a já se usmála, slzy mi nepřestávali téct, čím déle tu stáli, tím víc mě to bolelo.
„Tohle není sbohem, neloučíme se přece navždy,” řekl Calin, měl sice pravdu, ale i tak mi budou chybět a v domě bude prázdno a ticho.
„Budete mi chybět, kluci,” pronesla jsem, než úplně odešli.
„Ty nám taky!” řekli naráz a dveře se zavřeli. Val tam už nebyla, protože chtěla být sama a smířit se s tím, že Marka teď neuvidí každý den. Darek tam se mnou zůstal, ihned jsem se mu vrhla do objetí a vydala ze sebe ještě poslední slzy.
Uběhli už dvě hodiny, co kluci odjeli. S Darkem jsme seděli v ovýváku a koukali na nějaký film, když v tom mi přišla zpráva.
@27wolfenstein pamatuješ si, co jsem ti včera řekl?
@anetaklobouk ne? co jsi říkal?
@27wolfenstein na tom už nesejde, někdy se to dozvíš ;)
@anetaklobouk Petře, co jsi říkal? zobrazeno
Ani jsem mu na to nic nepsala, stejně by mi už neodpověděl, tak jsem nechala Petra Petrem a věnovala se filmu. Ale ne na dlouho, protože zazvonil zvonek.
Když jsem otevřela dveře, stál tam ten policista, který tady už dvakrát byl. Pořád nevím, koho mi připomíná, možná to je i tím, že má pořád na sobě tu čepici.
„Dobrý den, přísahám, že jsem tentokrát nic neporušila,” zvedla jsem ruce do obraného gesta a on se usmál. Ten úsměv! Kde jsem ho viděla?
„Nebojte, kvůli tomu tady nejsem.”
„Kdo jste? Někoho mi strašně připomínáte,” čekala jsem na odpověď, už jsem to nemohla vydržet, protože jsem věděla, že mi někoho zatraceně připomíná!
„Možná Vám pomůže tohle,” když to řekl, sundal si čepici, a já ho ihned poznala, vypadal téměř stejně, akorát dospěl, nemohla jsem uvěřit, že přede mnou stojí.
„Kryštofe?”
✺
písnička z narnie, o můj bože, kdo u toho nebrečel, není člověk! strašně se mi to sem hodilo, i když to nemá být tak emotivní, páč ještě není konec příběhu, ani z daleka ;) kryštof je další postava, kterou zřejmě mít rádi nebudete, páč budete chtít radši péťu, ale bojte, on se tu dlouho nezdrží ;)
