Tohle je pro kluka, co věřil na pegase, chtěl mě vzít do ráje slunečnic a hlavně ve mě nepřestal věřit.
Tohle je pro tebe, Petře.
_
❗Nic z příběhu se nikdy nestalo, je celý vymyšlený ❗
obsahuje vulgarismy
POKUD SE TI PŘÍBĚH NELÍBÍ nečti ho, nepotř...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byla středa ráno a to znamenalo jediné. Bráchův pohřeb.
Nic veselého to teda nebylo, proto, když mi ráno v devět zvonil budík, tak moje chuť vstávat byla ještě menší, než kdy jindy.
Budík jsem otráveně vypla a lehla si zpátky do Petrovy náruče, kde jsem minulou noc usla. Půl hodinka spánku mě přece nezabije.
Jenomže můj žaludek mi samozřejmě nechtěl spánek dopřát. Cítila jsem, jak se mi to v žaludku všechno kroutí a postupně se dostává nahoru. Z postele jsem vyletěla takovou rychlostí, že se Lily vzbudila a běžela pryč z ložnice.
Když jsem doběhla do koupelny, celý obsah žaludku skončil v záchodě.
„Je ti dobře?" zeptal se chraplavý hlas, který patřil Petrovi. Opíral se o futra dveří, ruce měl založené na hrudi a starostlivě se na mě díval.
„Hádej," odvětila jsem dost nepříjemným hlasem. Tenhle den nezačal vůbec dobře a je mi i dost jasné, že neskončí o moc líp. „Promiň," pípla jsem po chvilce, když jsem si uvědomila, jak moc toxicky to muselo vyznít.
„Pojď," natáhl mně ruku, kterou jsem příjmula a poté jsme došli do kuchyně. V kuchyni se nacházel Calin, který nám vařil snídani. Willy zřejmě ještě spal. Marek s Val už minulý týden odešli do svého bytu se slovy, že se uvidíme až na pohřbu.
„Dobré ránko, hrdličky," pozdravil nás, jako vždy, vysmátý Calin.
Oba dva jsme pouze kývli hlavou a posadili se ke stolu. Už mi nebylo tak zle, ale bála jsem se něco sníst, aby to nepřišlo znovu.
„Dej mi toho prosím míň, bylo mi trochu nevolno," poprosila jsem ho a on se na mě podíval pohledem, který jasně říkal: „Ty si dáš málo Calinovy specialitky?"
„Z čeho?" zeptal se, když mi nabíral lívance s jahodami.
„To bych taky ráda věděla."
„Nejsi v jiným stavu?" Když tohle Calin řekl, u stolu bylo naprosté ticho a já s Petrem jsme strnuli v pohybu. Oba jsme se na sebe podívali a zvažovali možnosti, zda je to vůbec možné.
„Nesmysl," řekli jsme oba náraz, protože nám bylo jasné to, že používáme ochranu a tohle se stát nemohlo. Navíc, zvracení není jediný příznak těhotenství, je jich mnohem víc.
„Dobré ráno," pozdravil nás Willy, který právě vstal. Všichni jsme ho pozdravili a dali se do klidné snídaně.
Když jsme dosnídali, rozhodli jsme se už pomalu připravit na tu událost, která se měla za hodinu a půl konat. Nikomu z nás se moc nechtělo, protože jsme věděli, že nás tam nic šťastného nečeká, ale jet jsme tam museli, už kvůli bráchovi, protože by si určitě přál, aby jsme u něj na pohřbu byli všichni.
