his sunflower princess | stein27 ✔

that sounds great

part eighteen | that sounds great

Bylo zhruba okolo desáté, když kluci přijeli. Byla jsem neskutečně šťastná, protože mi chyběli, za to Petrova společnost ne. Touto dobou bych normálně ještě spala, ale jelikož si pan Adámek pouštěl písničky snad od sedmi od rána, na plno, tak jsem spát nemohla. No, alespoň jsem stihla kluky uvítat.

„Tak co? Nepozabíjeli jste se tu?" zeptal se mě ihned brácha a podle mě i trochu doufal, že řeknu: ne, všechno bylo v pořádku, a jen tak mimochodem, s Petrem jsme kamarádi. Bohužel jsem ho musela zklamat, protože tomu tak opravdu nebylo.

„Málem, ale pomohl mi uklidnit byt, mimochodem, Caline," hned, jak jsem vyslovila jeho jméno, věnoval mi pozornost. „Ten váš pokoj vypadá jako po výbuchu atomové bomby," nad tím se pousmál.

„Mně tam přijde uklizeno," pokrčil rameny, achjo, už zase.

„Přesně tohle řekl i tvůj spolubydlící, nevím jestli nepotřebujete brýle," řekla jsem si spíš pro sebe, ale stejně to všichni slyšeli.

„A kde je vůbec Petr? To nás ani nepřijde přivítat?" zeptal se Mára a podíval se na mě, jako kdybych to měla vědět.

„Netuším, vzbudil mě asi v sedm ráno a od té doby jsem ho neviděla. Zřejmě je zalezlý v pokoji, teda jestli se tomu tak dá říkat," odpověděla jsem a pohledem střelila po Calinovi, který se na mě ihned podíval.

„Andulo, přestaň nám furt dávat najevo, že jsem prasata," odpověděl sarkasticky a objal mě okolo ramen, musela jsem se pousmát. To už se ale objevil Petr.

„Nazdar, hoši, konečně jste zpět," se všema se přivítal, čehož jsem se nehodlala účastnit, jelikož jsem jeho osobnosti měla dost. Šla jsem proto udělat do kuchyně nějaké jídlo pro kluky, kteří určitě museli být hladový. Dělala mi u toho společnost moje kočka Lily, se kterou jsem strávila poslední tři dny, abych to tady s tím negramotem přežila.

✺

U jídla kluci vyprávěli své zážitky ze stanování, a trvali na tom, že příště musíme jet s nimi, že by se nám to líbilo.

„Mimochodem, Anet, už jste se nějak usmířili?" zeptal se mě brácha, všichni se na mě podívali a čekali na odpověď, a Petr též.

„Ne, nějak to prostě nejde a myslím, že nechat nás tady tři dny zavřený, ničemu nepomohlo, příště ho možná můžete vzít s sebou, abych si chvíli odpočinula," kluci se zasmáli a Petr se jenom podivně zašklebil.

„Já se náhodou snažil," najednou promluvila stříbrná palice a mě jeho slova ohromili, chtěla jsem na to něco říct, ale on mě ihned zarazil. „Teď mlč, Aneto, pomohl jsem jí s úklidem, podal jí bundu, pomohl jí do postele, když byla na šrot... " zbytek věty nedokončil, jelikož se toho hned chytil Sebastian.

„Cože jsi byla?" vykulil oči a připadal mi u toho neskutečně vtipně.

„Trochu nalitá."

„Trochu? Dovol mi, abych se zasmál. Takhle na sračky jsem snad nikdy nebyl ani já, ani sis nepamatovala, že jsi usla na záchodě," Petr společně s klukama vyprskli smíchy, bála jsem se, že mě brácha seřve, ale došlo mi, že už nejsem malá holka a jemu to už může být úplně jedno.

„Dobře, tak dokonči, co jsi říkal," promluvil Willy po záchvatu smíchu.

„No, vlastně jsem jí pomáhal a ptal, co dělá, kdyby chtěla pomoct, vždycky mi na to řekla jenom nějakou sarkastickou poznámku," napráskal to všechno na mě, potom ale klukům řekl ještě, co jsem mu všechno za poznámky řekla a následoval další záchvat smíchu, který jsem se snažila přežít.

„Anet, on se snažil," podíval se na mě brácha.

„Sebe, kdybys tak věděl, jak mě jeho přítomnost vytáčí, on to ví a dělal to naschvál," odpověděla jsem popravdě. Potom jsme asi čtvrt hodiny řešili pouze tohle a vlastně celé tři dny.
„Teď mě tak napadlo, moje nejlepší kámoška Val vás chce poznat, co takhle zítra večer, že bychom něco podnikli?" navrhla jsem.

„To zní fajn," přitlakal Marek a všichni souhlasili, Petr raději nic neříkal, podle mě i věděl o koho se jedná, protože jsem s ní byla na jeho koncertě a fotili jsme se...