his sunflower princess | stein27 ✔

christmas is coming

part thirty six | christmas is coming

Byl tu Prosinec a tím pádem se blížili i Vánoce. Petrova noha se rychle léčila, doktor mu řekl, že na Vánoce, už bude moct jet domů do Prahy. Obchody byli plné k prasknutí, všude byli lidé, co se snažili sehnat dárky, byla strašná zima, každé ráno bylo náledí, všude byl mokrý sníh a jednoduše to byla prostě zima. A všechno tohle znamenalo jediné, Vánoce už se blíží.

Snažila jsem se vymýšlet dárky pro všechny blízké. Jelikož mi tento rok přibyli klučičí kamarádi, pro každého jsem taky musela něco shánět. A nebudu kecat, bude to celkem nadlidský úkol.

Když jsem se vrátila domů, byla jsem ráda, že už nám začínají vánoční prázdniny, protože bych se jinak z té školy zbláznila. Né, že by mě nebavila, ale bylo toho na mě moc a jenom jsem doufala, že na nový rok to bude lepší.

„Anet, to seš ty?” ozval se z obýváku hlas, musela jsem se pousmát. Nakonec jsem byla ráda za to, že tady Péťa je, jinak bych to tady nedávala.

„Samozřejmě,” odpověděla jsem mu. Sundala jsem si boty od sněhu, čepici a šálu, mokré od sněhu, jsem dala na topení a kabát dala na věšák. Potom jsem se vydala s úsměvem do obýváku.

„Zítra ráno odjíždím do Prahy,” když mi to oznámil, taška mi spadla na zem. Tohle přesně jsem pro něj chtěla. Aby se na Vánoce vrátil domů, aby byl se svojí rodinou, ale když se to opravdu stalo, tak jsem tomu věřit nechtěla.
„Anet, po Vánocích se přece uvidíme,” šel ke mně a chytl mě za ramena.

„Samozřejmě, že ano, jenom mi budeš chybět,” usmála jsem se na něj, on na mě taky a potom mě přitáhl do objetí.

Celý den jsme trávili spolu, Péťova noha už byla víceméně v pořádku, jenom na ní malinko kulhal.

Pekli jsme spolu cukroví, bylo to díky němu, protože bych se k tomu sama nedokopala.

„Ne, to neuděláš,” řekl, když jsem měla v hrsti mouku a rukou se napřáhla, abych mu dala facku.

„Tak se dívej,” udělala jsem ďábelský úšklebek a silou ho praštila do tváře, celý jeho obličej byl pokrytý moukou.

„To ti neprojde, Kloboučníková!” vzal si do ruky mouku a udělal mi to samé. Potom jsme asi dvacet minut měli bitvu s moukou, byli jsme celý bílí od mouky a cukroví jsme ani moc neudělali.

„Myslím, že bychom se měli převlíct,” řekla jsem potom, co jsme přestali s naší bitvou o přežití.

„Asi jo,” řekl a sundal si triko, nečekala jsem to, myslela jsem si, že půjdeme postupně do koupelny nebo tak, ale Petr byl očividně jiného názoru.

„Ehm, soukromí ti nic neříká?”

„Mně to neva, jsme přece kamarádi, ne?” řekl a zadíval se mi do očí. Nevěděla jsem proč, ale vadilo mi, když nás tak nazýval, ano, byli jsme vlastně kamarádi, ale mně už dávno došlo, že já tohle nechci.

„Myslím, že mi nemůžeme být jenom kamarádi,” hned, jak jsme to dořekla, rychlím krokem jsem se k němu vydala a políbila ho. Věděla jsem, že to možná nebude cítit stejně, ale musela jsem to udělat, musela jsem udělat to, co už tak strašně dlouho v sobě dusím.

Když jsem se odtáhla, zmateně se na mě podíval, bála jsem se, že už to mezi námi nebude takové, jako dřív.

„Na tohle už jsem čekal dlouho,” poté to byl on, kdo spojil naše rty. Ruce jsem mu zamotala do vlasů a ty jeho směřovali na moje boky. Kdo ví, jak by to pokračovalo, kdyby–

„Anet, seš tady?”

Potom jsme se od sebe ihned odlepili, u kuchyně se objevila bráchova hlava.

„Jé, ehm, čau, brácha, eh, tak trochu jsem zapomněla, že jsi mi psal, že přijedeš už dnes,” nervózně jsem se zazubila a doufala jsem, že nás neviděl.

„V pořádku, co tady děláte?”

„Cukroví!” vychrlili jsem ze sebe oba najednou. Byli jsme dost nervózní, tak trochu jsme doufali, že to opravdu neviděl, protože neměl šanci.

✺

Večer jsme si všichni sedli ke stolu do kuchyně a bavili se o všem možném. Ale mezi mnou a Petrem to bylo divné, protože jsme se tak před dvěma hodinama líbali a teď jsme dělali, jako kdyby se vůbec nic nestalo. Ale byla pravda, že kdybychom to jenom tak oznámili bráchovi, tak by to s ním šlehlo.

„Takže platí teda to, že bychom přijeli na Silvestra?” zeptal se brácha a tím mě vyvedl z myšlenek.

„Jo, jasně,” odpověděla jsem rychle, aby nebylo poznat, že jsem myslela na něco jiného. Pořád jsem totiž vstřebávala ten polibek, bylo to zvláštní, ale zároveň jsem v tom chtěla pokračovat. Dokonce už jsem ani tolik nemyslela na Kryštofa, pořád mi chyběl, ale už to nebylo to, co dřív.

„Petře?”

„Určitě.”

„Fajne, já si jdu lehnout, jsem celkem utahanej z tý cesty,” prohlásil brácha, když se zvedal ze židle.

„No, uh, tak tohle bude prozatím sbohem. Zítra ráno jedu do Prahy za rodinou,” oznámil Petr a brácha se tvářil překvapeně.

„Jo, chceš hodit na nádraží, nebo–”

„Já ho tam hodím,” vstoupila jsem jim do toho bez optání, potřebovala jsem s ním mluvit.

„Dobře,” řekl nejistě Petr. Poté se s bráchou rozloučili a Seb si šel lehnout, zůstala jsem tam jenom já s Petrem.
„Anet, já–”

„Vím, o čem chceš mluvit, zítra ráno si o tom promluvíme. V kolik ti jede vlak?”

„7:30”

„Dobře, vstávám v sedm, vyjíždí se v 7:20, ani o minutu později,” s úsměvem jsem na něj mrkla a šla si konečně lehnout.

✺

Ráno uběhlo dost rychle, když jsme seděli v autě, bylo tam až moc velké ticho, které mě zabíjelo.

„Chtěl si se mnou mluvit, tak mluv,” pobídla jsem ho a zrak jsem pořád směřovala na silnici.

„Hele, nevím, co si o tom mám myslet,” začal mluvit a mně se ten začátek zatím nelíbil. „Od té doby, co jsme byli kamarádi, tak jsem k tobě cítil něco víc. Řekl jsem ti to dokonce, když jsi byla opilá. Víš, Anet, nechci se jenom kamarádit, a jsem si dost jistý, že ty taky ne.”

„Seš si tím dost jistý?” pobaveně jsem se ušklíbla a on se krátce zasmál.

„Celkem jo, jinak by jsi mě nepolíbila první.”

„Máš pravdu,” zastavila jsem a oba jsme vylezli z auta. Vlak už tam stál, ale měl ještě pár minut do odjezdu.

„Ptám se tě, Aneto Kloboučníková, chceš být moje přítelkyně?” chytl mě za ruce a s úsměvem se na mě díval.

„S radostí, Petře Adámku.”

✺

noo, huh, tak to tady máte! konečně jsou spolu! doufám, že to není moc uspěchané, ale berte to jako předvánoční dárek ode mě ;) třeba vůbec nepobírám, že jsou zítra vánoce, sice mám tenhle rok vánoční mood už od října, ale stejně to uteklo strašně rychle :D můžete se těšit zítra na vánoční kapitolu ;)