Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

4.

Ahoj!! Výjimečně vydávám další díl, nějak se mi zachtělo, snad se bude líbit :3 

Věnováno VeVe-IsHere děkuji i za tvou podporu :33 

A jak jsem očekával, tak se i stalo. Hned jak si odsedl, začal po něm pokukovat všemi oblíbený San a s ním i ostatní ze třídy. San se rád ujímal nových lidí a vysvětloval jim, jak to tu chodí...jen jaksi trochu podivným způsobem. Rád jim lámal srdce. Zprvu se vždy zdál milý a každého dokázal okouzlit, jak ženy tak i muže. Vždy si je připustil k tělu a nechal je, aby se do něj zbláznili, avšak když ho to přestalo bavit, prostě je odhodil jako kus hadru. Ovšem ti daní se na něj ani tak nemohli zlobit kvůli jeho andělskému úsmevu a "nevinnému" vzhedu. Uvidíme, jak si s tím tenhle Yunho poradí, pomyslel jsem si a dál se věnoval svému sešitu, do kterého jsem čmáral všelijaké různé věci, co mě zrovna napadli. 

Byl jsme myšlenkami opět jinde, neboť jsem přemýšlel, jak to udělat. Rodiče brzy pojedou do Japonska a na kolej se mi rozhodně nechce, ale zase jsem nechtěl být v našem bytě sám a pochybuji, že by mi něco takového rodiče schválili. Na druhou stranu, kdybych u sebe někoho měl, možná by svolili. Jenže koho bych se na to mohl zeptat? Pomyslel jsem si a pak se ten dotyčný objevil těsně vedle. Ucukl jsem leknutím. Vždy přijde a odejde jako duch. Kim Hongjoong. 

,,Hyung, potřeboval bych s tebou později něco probrat, přijď o svačině na střechu." oznámil mu Hong a stejnou rychlostí, jakou přišel, také i odešel.

Jako duch. Ani jsem nestačil nic říct a už byl pryč. Typický Hong. O chvíli později už vešla do třídy učitelka dějin. Proč musíme začínat ve středu první hodinu tím nejnudnějším předmětem, co tu vyučují? Povzdechl jsem si pro sebe a snažil se tomu věnovat aspoň z části pozornost. Ne že by mi to zrovna dvakrát šlo. Už jsem jen odpočítával minuty do zvonění, což také nijak nepomáhalo. Nakonec můj pohled spočinul na tom novém a Sanovi sedícím vedle něj. Opravdu "nenápadně" mu pokládal kousek papíru na lavici. Jenže Yunho vnímal pouze sešit před sebou, do kterého si poctivě psal zápisky. 

Když jsem si všiml linkovaného paíru na mé lavici, který tam předtím rozhodně nebyl, na malý moment jsem doufal, jestli jej třeba neposlal Mingi a nerozmyslel si tu nabídku ohledně přátelství. Když jsem jej otevřel, byl tam i podpis majitele, ale od Mingiho to nebylo. Pohledem jsem kmital po třídě, abych zjistil, kdo ten dotyčný San je. Když se kluk vedle mě andělsky usmál, pochopil jsem, že to musí být on. Vrátil jsem mu lísteček zpět, ale na zprávu v něm jsem nijak nereagoval. Jen se na mě zvláštně zahleděl a stočil pohled dopředu. 

Zanedlouho hodina skončila a my se měli přemístit do jiné učebny. Následoval jsem dav. Když jsem vešel do třídy, většina seděla na stejným místě, takže to mé bylo opět vedle Sana. V duchu jsem si povzdechl. Chtěl jsem sedět vedle Mingiho, i když jsem vlastně ani pořádně nevěděl proč. Byl tak zvláštní. 

,,Ty jsi Yunho, že?" dostal ho z transu svou otázkou San. Mile se na něj usmál, i když se na něj malinko zlobil za ten jeho ignor. Nebyl na tohle zvyklý. 

,,Hmm." vydal jsem ze sebe a oplatil mu úsměv. 

,,Jsem Choi San." představil se mu mladík před ním a svůj úsměv ještě o něco víc rozšířil.

,,Došlo mi to z toho vzkazu. Promiň, že jsem neodpověděl, ale jak sis všiml, jsem tu nový a na předešlé škole nás učili něco jiného, takže potřebuju dávat pozor a všechno dohnat." vysvětlil jsem mu a doufal, že si půjde po svých. 

,,S tím ti můžu pomoc. Jestli chceš, půjčím ti sešity z minulého ročníku. A ta nabídka stále platí, tak až budeš mít čas, napiš mi." řekl San a mrkl na něj. 

,,Tak dobře, děkuji." hlesl jsem a věnoval mu ještě jeden úsměv. Sedl si do lavice a na jeho tváři se objevil podivný úsměv. Raději jsem tomu dál nevěnoval pozornost a očkem jsem zase sjel třídu, jestli už dorazil Mingi. Ne. Koukal jsem se směrem ke dveřím a čekal na jeho nástup. Zanedlouho se opravdu objevil s jistým doprovodem, se kterým se loučil plácnutím. Aha. Tak možná je nakonec přátelský, jen nemá zájem se bavit zrovna se mnou, poymslel jsem si. Stočil jsem pohled do lavice a čekal, až se ozve začátek další hodiny. 

Rozloučil jsem se Seonghwou a vešel do třídy. Nemohl jsem si nevšimnout pochmurného výrazu na Yunhově tváři. Usedl jsem do lavice a koutkem oka jej sledoval. Sice jsem neměl v plánu se s ním kamarádit, ale stále se mi vybavovala ta chvíle, kdy tak svobodně tančil mezi stromy. Zavrtěl jsem nad tím hlavou. Nevědomky mě opět vtahoval do jeho světa, což jsem nemohl dopustit. 

Pro mé štěstí druhá hodina utíkala rychleji než ta předchozí a takhle to bylo i s tou třetí. Zbývala už jen hodina do obědové přestávky. Hodina matiky. Všemi nenáviděný předmět. Neochotně jsem se posadil na své místo a jen sledoval dění kolem, než přijde učitel. Dveřmi právě prošel Yunho se Sanem, který měl ruku kolem jeho ramen. A jsi v pasti, stal ses jeho novou oficiální hračkou, řekl jsem si pro sebe a raději se zahleděl na druhou stranu a sledoval, jak listí na stromech ztrácí svou původní barvu. I dnes bych si mohl jít zaběhat, napadlo mě. Najednou jsem na sobě cítil cosi nepříjemného. Otočil jsem se a přistihl Yunhoa, jak na mě zírá. Rychle však uhnul pohledem a začal dělat jako by nic. Povzdechl jsem si. 

,,Snad ti nebudu tolik překážet..." hlesl jsem spíše pro sebe a snažil se zachránit úsměvem to, jak jsem na něj zíral. Nezabralo to. 

,,Když na mě nebudeš moc mluvit, tak ne..." vypadlo ze mě. Nechtěl jsem být tak chladný, ale zase jsem měl pocit, že mě vtahuje k sobě. Jak to dělá? 

Pokračování příště...