Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

24.

Ahoj!! 
Věnováno BaileyLee87 <3 

Měl jsem pravdu. Čtvrtý den se vrátil z běhání o dvě hodiny dříve. Pomalu jsem ho sbíral ze země. 
,,Vážně je tohle nutné?" optal jsem se starostlivě. Vypadal stále hůř. 

,,Holt si nemůžu pomoc. Prostě si mě nevšímej." hlesl jsem trochu podrážděně a cítil, jak se mi zase podlamují nohy. Promiň Yunho, jsem prostě idiot a budu jím nadále. 

,,Jak chceš, ale než odejdu, něco ti dlužím." hlesl jsem a přitiskl se k jeho rtům. Nikam jsem nespěchal a polibek prohloubil. Nezmohl se na sebemenší odpor, ba naopak. Poootevřel ústa a vpustil mě dovnitř. Odtáhl jsem se až s nedostatkem vzduchu. 
,,Snad ti to dodalo aspoň trochu energie." řekl jsem a odklidil se do kuchyně, kde jsem dodělal večeři pro něj a raději šel do svého pokoje. Divil jsem se, že večeře ode mně vůbec jedl. 

------------------------------------------------------

Nakonec stejně pokračoval ve svém "vyhni se Yunhovi za každou cenu" . Tím na sebe však upoutal pozornost těch dvou dohazovačů, takže u Mingiho sjednali večírek pro nejbližší, což zahrnovalo i Sana. San o tom všem také jako jediný věděl. 

Mingi šel ráno nakoupit. Já zatím poklidil dům. Když se vrátil, převlékl se a šel zase pryč. Začínal jsem mít o něj strach. Den ode dne vypadal hůř a hůř. Zhruba po třech hodinách se vrátil. Dal si sprchu a přesunul do obývacího pokoje, kde po chvilce vytuhnul. Byl jsem té lásky a přikryl jej dekou. 

Hodnou chvíli jsem jej sledoval, jak klidně oddechuje. Bylo mi jasné, že nebyl nadšený z dnešního večírku, ale bohužel mu nic jiného nezbývalo. Měl se chovat normálně aspoň před nimi. Zakroutil jsem hlavou nad jeho chováním a vrátil se zpět do kuchyně, kde jsem usedl ke kuchyň skému stolu a byl prozatím na telefonu. Kluci měli přijít až za dvě hodiny. 

Po hodině projíždění sociálních sítí a sledování nesmyslných videí jsem nakonec začal chystat občerstvení. Když jsem měl vše hotové, šel jsem vzbudit Mingiho. Nechtěl jsem jej vylekat, a tak jsem tiše našlapoval k němu. Mluvil ze spaní. Naklonil jsem se k němu, abych lépe slyšel. 

,,Yunho...není to tak, jak si myslíš. Jen se bojím, že mě opustíš..." hlas se mu při tom klepal. Najednou mu ruka vystřelila nahoru. Vyděsil mě, ale ještě více mě děsilo, očem se mu to zdá. Nečekal jsem, že bych mu až tak utkvěl v hlavě. 

,,Yunho? Co-co to říkáš? Ne-nechoď. Prosím vrať se!" tentokrát doslova křičel a u toho sebou divně škubal. Tak jemu se zdá něco taskového a pak dělá, že neexistuju, pomyslel jsem si. Nakonec jsem se rozhodl, že ho ušetřím trápení.

,,Mingi, vstávej! Brzy dorazí kluci." řekl jsem mu těsně u ucha. 

,,Yunho..." hlesl jsem rozespale, načež mi došlo, že to před tím, byl jen hloupý sen. Byl jsem rád, že jej vidím. 

,,Nechtěl jsem tě budit, ale kluci brzy dorazí." 

,,Jo v pohodě, dojdu se jen převléknout." 

Jen jsem souhlasně kývl a začal na stůl nosit talíře s drobnými pokrmy a prazdné skleničky. Mingi se vrátil a pomohl mi se zbytkem. Následně jsme skončili vedle sebe na pohovce. Pustil v televizi písničky, díky kterým tu nevládlo hrobové ticho. Čekal jsem, až se ozve zvonek. Toužil jsem po normální konverzaci, o níž Mingi jako vždy neměl zájem. 

O několik minut později bylo mé přání vyslyšeno. Dorazil San s flaškou v ruce. Skočil mi kolem krku. Nemotorně jsme takhle došli až do obývacího pokoje. Mingi se na nás nehezky zamračil. 

,,Zdravím a netvař se tak kysele, jen ho objímám." řekl San s nevinným úsměvem. Pravdou bylo, že tohle dělal naschvál. Jeho úkol od Honga a Seonghwy. Měl jej vyprovokovat, aby konečně přiznal své city k Yunhovi. 

,,Dělej si s ním, co chceš." prskl jsewm po něm. Proč vždy reaguji, než si to trochu promyslím? V duchu jsem nad sebou kroutil hlavou. 

,,To máte zase tichou domácnost nebo co? Měl bys přestat s tou přetvářkou. Říkáš tohle, ale díváš se na mě stylem "dej od něj ty pracky pryč, než po tobě skočím" , není to tak?" nadhodil San. 

,,Tak to teda rozhodně ne." 

,,Mám pocit, jako bych tady nebyl. Mohli byste s tím přestat?" nadhodil jsem a oba ztichli. Začal jsem se modlit znova, ve snaze, že sem ty dva přitáhnu dřív. 

---------------------------------------------------------

,,Zahrajeme si nějakou hru?" optal se San, když byli všichni pohormadě. Měl v sobě už dvě sklenky tak si říkal, že je čas začít s další částí jejich plánu. 

,,No proč ně, třeba pravda nebo úkol. Tu má Mingi nejradši." prohodil Hong a mrkl na Mingiho. 

,,Jsem zvedavý, co nového se o tobě dozvím. Vždy si mě dokázal překvapit." prohodil jsem se škodolibým úsměvem. 

,,Zase nepřeháněj. Tak tedy začneme." řekl a sedl si na zem. Ostatní se připojili a též si sedli tak aby tvořili kruh. Seonghwa roztočil jakožto nejstarší. Hrdlo směřovalo na Mingiho. 

Přemýšlel jsem, co si vybrat. Kdybych vybral úkol, určitě by zadání obsahovalo něco s Yunhoem. Ale vybrat si pravdu také nebylo o nic lepší. 
,,Asi pravdu." řekl jsem nejistě.

,,Tak mě zajímá, co se mezi tebou a Yunhoem stalo?" nadhodil Seonghwa. 

,,Nemyslím si, že je ta otázka stavěna na odpověď "ano" nebo "ne" ." odpověděl jsem. 

Mezitím se San nahl k Yunhovi, aniž by poslouchal, jakou jinou otázku mu Seonghwa vybral. 
,,Dneska se spolu vy dva vyspíte." šeptl San Yunhovi do ucha. 

,,Jo tak to hlavně nezapomeň říct Mingimu, protože na sex potřebuješ dva. I kdyby se se mnou možná pároval rád, nikdy to nahlas nepřizná." pošeptal jsem nazpátek. 

,,Stačí trochu provokace a půjde to, veř mi." mrkl na něj San. 

,,Radši mlč, teď nevím, na co se Mingi Honga ptal." řekl jsem na oko naštvaně. Nechtěl jsem rozebírat zrovna tohle, když jsme všichni seděli tak blízko. Taky kvůli tomu vůbec nemohl vnímat průběh hry. 

Hong zatočil a tentokrát to padlo na Sana. 
,,Tak co si vybereš? Pravdu nebo úkol?" optal se Hong a potutelně se usmíval, čímž mu dával najevo, že je čas. 

,,Úkol. Nic jiného neberu." 

,,Úkol? Tak dobře. Uvidíme, jestli se na to zmůžeš nebo nás obdaruješ nějakým kouskem oblečení. Chci, abys políbil Yunhoa." 

Pokračování příště...