Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

9.

Ahoj!!

Věnováno AsteStilin :33

No zbytek týdne už probíhal o něco klidněji. Yunho se přestal míchat do mého osobního prostoru a rodiče svolili, že můžu v bytě zůstat, pokud si najdu spolubydlícího. Takže jsem se s Hongem domluvil, že mu v neděli pomůžu s balením, které se kvůli naší lenosti  protáhlo pomlau až do večera. No nakonec jsme to zvládli. A abychom mým rodičům ukázali, že jsme soběstační, postarali jsme se i o večeři, jnež se také vydařila. Po večeři jsem se vystřídali v koupelně. Jelikož jsme nebyli unavení, koukali jsme se spolu na vtipné videa a posílali je Seongovi, dokud nás nevyhnal jít spát. 

------------------------------------

Druhý den ráno jsem vstal se zvoněním budíku. Hong ještě spal. Nechal jsem ho ještě spát a šel vykonat ranní hygienu. Poté jsem nám připravil svačinu do školy. Slyšel jsem zezhora další budík. Tak snad vstal. Dodělal jsem svačinu a raději se šel podívat zpět do pokoje. Na posteli byla jen rozházené deka s polštářem a rozsvícený telefon, ze kterého se na mě usmívala Seongova fotka. Jsou do sebe tak přehnaně zamilovaný a stále si to nebyli schopní přiznat. I za ně doufám, že se k tomu brzy odhodlají.

Jelikož jsem to doteď neudělal, převlékl jsem se do školní uniformy. Vzal jsem si batoh a nachystal do něj nějaké sešity na dnešek. Mezitím se vrátil Hong z koupelny. Sedl si na postel a usmíval se na display svého telefonu. Zakroutil jsem hlavou a začal se smát. 
,,Aby ses nám náhodou nerozplynul. Říkám ti, už by ses s ním měl dát dohromady..." 

,,Vždyť to mám v plánu. Budeme spolu za cvhíli bydlet, pak budu mít příležitostí dost..." snažil se to zamluvit. Chtěl mu o tom povědět už tak dlouho, ale bylo pro něj těžké říct to před Seonghwou nahlas. Mnohokrát to zkoušel doma před zrcadlem a myslel si, že to zvládne, jenže když uviděl Seonghwu, všechna odvaha z něj vyprchala.
,,A proč si někoho nenajdeš ty?" nadhodil Hong. 

,,Jsem radši sám..." odpověděl jsem tiše. 

,,Vždyť už je to rok jestli ne déle, co jsi měl naposled vztah...možná bys to mohl zkusit." 

,,A možná by ti za tu dobu mohlo dojít, že o žádný další vztah nestojím...navíc s kým asi?" řekl jsem celkem mrzutě. Proč jsem vůbec tohle téma začínal.

,,No to už je lepší otázka..." řekl Hong a zcela zignoroval ty řeči předtím. 
,,Pořád mluvíš o Yunhovi a mě se zdá celkem v pohodě, tak proč mu nedat šanci?" nadhodil s lehkým úsměvem. 

,,Mluvím o něm, protože mě neskutečně vytáčí a ty mi chceš naznačit, že bych to zrovna s ním měl zkusit?" nadhodil jsem a nestačil se divit, co to z něj vypadlo. A vůbec, já o něm mluvím? Tak to jsem musel být hodně mimo, pomyslel jsem si. 

,,Spíš, kdo tě nevytáčí...navíc on tě vytáčí tak trochu jiným způsobem. Viděl jsem, jak se na něj díváš. A jak se dívá on na tebe. Byli jsme s ním venku, je fajn a i když se kolem něj motá San, nezdá se, že by o něj jevil zájem..." 

,,Jo tak vy jste s ním byli venku. Proč mi to vlastně říkáš? To je jedno. Víš co? Měli bychom raději jít. Až se odhodláš dát dohromady se Seonghwou možná o tom popřemýšlím..." 

,,Platí!! Ne že se z toho pak budeš chtít vykecat." 

Jen jsem nad tím zakroutil hlavou. Vzal jsem si tašku a šel dolů. Hong mě s širokým úsměvem na tváři následoval. Podal jsem Hongovi jeho svačinu a tu svou si uklidil. Násldně jsem se odebrali z domu a mířili si to k zastávce, kde na nás už čekal Seonghwa. Vzájemně jsme se pozdravili. Dal jsem si sluchátka do uší a nechal jsem těm dvěma soukromí. Po dnešním rozhovoru jsem neměl moc náladu. Vzpomínal jsem na Jonghoa. Tak moc mi chyběl. Proč jen musel odjet? Snad se tam má aspoň dobře. 

--------------------------------------------

U skříněk jsme se spolu rozloučili a vydali se do svých tříd. Když jsem vešel do třídy, bez jakéhokoliv zdržování jsem se posadil do lavice a opět si začal čmárat něco do sešitu. Tím jsem se bavil, dokud nezačala hodina. Koutkem oka jsem zahlédl Yunhoa v lavici vedle. Už jsem zapomněl, že od té doby, co jsme udělali menší scénu, ho raději nechali sedět vedle mě. 

Vypadal, jako by ještě spal. Mírně rozcuchané vlasy a zasněný pohled na tabuli, na které nebyla ani čárka. Na jeho tváři byl nepatrný úsměv, o nemž určitě ani sám nevěděl, ale určitě jej tam měl od toho, jak se právě neustále usmíval. A celou dobu si u toho hrál s tužkou...nejspíš nevědomky. Abych pravdu řekl, působil roztomile. Ihned jsem nad svou myšlenkou zakroutil hlavou. Najednou jsem slyšel Hongova slova. Snažil jsem se věnovat čemukoliv jinému než Yunhovi, ale i tak mi k němu sem tam samo sklouzlo očko. A kdykoliv mi pohled opětoval, jeho tváře ihned zrudly a on začal kmitat pohledem do všech možných stran. Udělal jsem snad něco? Ptal jsem se sám sebe. Ale pak jsem usoudil, že je lepší nad tím nepřemýšlet. 

Myslel jsem, že se na mě pokusí během dne promluvit, ale do obědové pauzy to neudělal ani jednou. Šel jsem na střechu, kde už čekaly ty dvě hrdličky. Přisedl jsem si k nim a vytáhl si svojí svačinu. Po chvilce se na střeše objevil i San s Yunhoem, který stále vypadal, že absolutně nevnímá. 

,,Dneska je nějakej divnej..." hesl jsem nevědomky, když jsem se díval jeho směrem. 

,,Ale, ale...pak že tě nezajímá." nadhodil s úsměvem Hong. 

,,No zdál se mu zajímavý sen a asi je z toho trochu rozhozený..." dodal Seonghwa lišáckým úsměvem, neboť zase věděl o něco víc než ti dva. 

,,Nezajímá!" vyhrkl jsem. Nechtěl jsem se zase bavit na téma Yunho jako třeba...zkus to s ním, nic ti to neudělá a podobně. Proč jsem to předtím vlastně řekl nahlas?

,,Jasně. Dnes jdu tančit, jelikož není piano, tak přijdu nejspíš později." 

,,Počkám na tebe, mám taekwondo se Sanem..." řekl jsem s hraným nadšením. 

,,Počkat? Takže dneska tancujem bez Sana...Mingi, proč vlastně nechodíš tancovat s námi?" optal se Seonghwa.

,,Protože chodím na "zpěv" a taekwondo a některé kroužky se překrývají, jak vidíš, takže bych toho zrovna moc nestíhal a Hermiona taky nejsem. A ani nezkoušej zmínit barvu vlasů..." řekl jsem rázně a podíval se na Hongjoonga, který o tom v poslední době často vtipkoval. 

,,Mlčím..." 

Pokračování příště...