Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

15.

Ahoj!!

,,Prosím, hlavně to nikomu neříkej...líbí se mi, ale není to tak, že bych ho chtěl hned sbalit. Chci se s ním aspoň přátelit." řekl jsem popravdě a pomalu dojídal zbytek své porce.

,,Teď to vzdáváš moc brzy ty...třeba ho nakonec okouzlíš." snažil se ho povzbudit San. Ale podle ticha, které jen občasně přerušovalo kousání, pochopil, že se o tom nechce moc bavit, a tak se také začal věnovat jídlu.

,,Třeba..." řekl jsem spíše pro sebe.
,,Jsem celkem utahaný, takže si půjdu dát sprchu a pak si lehnu. Ty mezitím vymysli, jak přiměješ Wooyounga, aby se s tebou aspoň bavil." řekl jsem a zazdil tak tuhle debatu. Nechtěl jsem to dál řešit.

----------------------------------------------------

Než jsme dorazili s Hongem do školy, kousek od ní jsme potkali Yunhoa se Sanem. Tentokrát oba s úsměvem na tváři. Že by se přeci jen nakonec dali dohromady? Napadlo mě. Nevím proč, ale z nějakého důvodu mě pomyšlení na to štvalo. Neměl jsem v plánu se u nich zastavovat. Za to Hong to viděl jinak. Ihned jim zamával a rukou je pobídl, aby šli k nám. San se pro mě z neznámého důvodu najednou ušklíbl. Už teď jsem měl chuť mu jednu vrazit. Co má zase v plánu, říkal jsem si.

,,Ahoj." vydal jsem ze sebe, aby na mě Hong později nenadával.

,,Ahoj." řekl jsem s lehkým úsměvem, když jsme došli k nim. Mingi se lehce usmál a já měl opět problém udržet se na nohou.

,,Co se stalo, že se vy dva usmívate od ucha k uchu a jdete spolu do školy. Viděl jsem tvůj včerejší status..." nadhodil Hong a zkoumavě si Sana prohlížel. Jen doufal, že i poté, co napsal, nebude na Yunhoa nic zkoušet.

,,No náš San se nejspíš do někoho zakoukal a já to nejsem." prohodil jsem s úsměvem a mrkl na Sana. Nejradši bych jim vše řekl, ale před Sanem by to nejspíš nebyl dobrý nápad. Mingi se k tomu nijak nevyjadřoval, takže mu to bylo asi jedno.

,,Abych nezapomněl, dnes opět nejdu tančit, ale jdu s Mingim na Taekwondo...tak bychom mohli počkat, než skončíte. Co na ty na to Mingi?" pověděl San a čekal na svou odpověď. Mingi pouze jen kývl a nepatrně se usmál.

Došli jsme ke skříňkám, kde jsme se rozdělili a šli k té své. Tentokrát Yunho se Sanem nečekali a vydali se do třídy, za což jsem byl rád. Přesunul jsem se k Hongovi, kterému to jako vždy trvalo.
,,Takže tímhle jsi chtěl docílit čeho?" optal jsem se a nadzvedl jedno obočí.

,,Ničeho? Jen jsem chtěl pozdravit Yunhoa. Na rozdíl od tebe s ním nechodím do třídy, takže se vidíme jen na kroužcích a občas po škole."

,,Jo jasně, takže to není kvůli tomu "zkus to s ním" nebo "není tak špatný, buď na něj milejší a uvidíš" a tak dál."

,,No to sice pořád platí, ale jak už jsem říkal, chtěl jsem ho jen pozdravit a tebe ten pozdrav taky nezabil, ne? Tak co řešíš?" řekl Hong a konečně měl vše potřebné sbaleno.

,,Dobrý už radši mlčím." doprovodil jsem ho k jeho třídě a zamířil do té své. Úplně jsem zapomněl, že Yunho vlastně seděl vedle mě. Avšak momentálně jsem ztratil chuť se s ním vybavovat, a tak jsem si prostě hleděl svého. 

-----------------------------------------------------------

Hodiny výjimečně utekly jako voda a nám už zbývali jen kroužky. Seonghwa s Hongem a Yunhoem si šli zatančit a já bohužel pro dnes skončil se Sanem. Doufám, že s ním dnes budu mít duel. Nějak mám chuť ho praštit a takhle si aspoň nebudu muset hledat výmluvu. Opět mi dal ruku kolem ramen, jak já tohle nesnášel. Nebyl to zase tak dobrý kamarád, aby tohle mohl dělat. 

,,Takže?" nadhodil San

,,Takže co?" otázal jsem se nazpátek. 

,,Yunho...líbí se ti?" 

Málem jsem se zadusil vlastní slinou, kterou jsem zrovna polykal. Proč se ptá zrovbna na tohle? 
,,Co ti k tomu mám říct, vypáda to snad, že by se mi líbil? To spíš tobě, ne?" snažil jsem se odpovědět nepřímo. 

,,No nevypadá špatně, ale nějak nemám zájem. Za to u tebe jsem si všiml, že se na něj často díváš...takovým zvláštním výrazem." konstatoval San a zkoumavě si Mingiho prohlížel. Něco málo se doslechl o jeho soukromí a jedno věděl jistě. Nebylo lehké se s tím vypořádat, ale jestli tu on viděl jistou příležitost, jak se z toho dostat, musel to přeci vidět i Mingi.

,,Proč se najednou tak vyptáváš, i kdyby se mi líbil, tobě bych to rozhodně neřekl." řekl jsem rozmrzele. Proč s tím začíná?

,,To je dobrý, myslím, že už vím dost."

,,Vždyť jsem neřekl, že se mi líbí." vyhrkl jsem.

,,No ale nějak moc ses kvůli tomu rozčílil. A víš, co se říká...za pravdu se každý zlobí..." prohodil s nevinným úsměvem San. Taky nebyl slepý. Už od toho dne, kdy ti dva ztropili scénu si všiml jeho opětovaných pohledu směřujících k Yunhovi.

,,Mysli si, co chceš. Co to s těmi lidmi je, že mají poslední dobou potřebu se hrabat v mém soukromí..." sykl jsem naštvaně. Na druhou stranu...to to je tak očividné? Všiml si toho už i San. Komu by se nelíbil? Má neustále úsměv na tváři, je optimistický, zábavný a jeho reakce jsou roztomilé. A do prdele...

,,Měl bys začít jednat, než si ho nabrkne někdo jiný...jen má rada." řekl San a začal se převlékat.

Pokračování příště...