Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

36.

Ahoj!!

Dlouho očekávaný den nastal a Yeosang již byl na cestě. Stáli jsme na nádraží a vyhlíželi o něco menšího kluka, než jsme byli my sami. Stále jsem z toho měl divný pocit, ale o tom jsem se Yunhovi raději nezmiňoval. Třeba to byl jen opravdu hloupý pocit, vždyť Yeosanga vůbec neznám a nikdo nemůže být horší než San, uklidňoval jsem se.

,,Už ho vidím. Doufám, že spolu budete vycházet." hlesl jsem a začal mávat na Yeosanga, aby věděl, kde stojíme. Což by nejspíš věděl i tak, když se všichni kolem zdali tak malí. Došel k nám, odložil cestovky na zem a skočil mi kolem krku. Také jsem ho objal. Když jsme se přestali objímat, představil jsem mu Mingiho.

Vzal jsem Yeosangovi cestovku. Poděkoval s krapet nervózním úsměvem. Úsměv jsem mu opětoval. Nechal jsem jim trochu soukromí, když se neviděli tak dlouho a kráčel několik kroků za nimi a jen tiše naslouchal jejich rozhovoru.

,,Že ses nepochlubil za celou dobu, že máš přítele." začal Yeosang. Opravdu ho to překvapilo. Nečekla, že by si jeho kamarád našel za tak krátkou dobu. 

,,No nějak jsem se k tomu nemohl dostat. Byl jsem až moc zaneprázdněný..." přiznal jsem se a začal se červenat, díky čemuž mu muselo být jasné, jak jsem to asi myslel.

,,To je fakt, jinak bys psal častěji." řekl na oko dotčeně Yeosang. Yunho se na něj omluvně podíval, načež se Yeosang usmál. Nemohl se na svého nejlepšího kamaráda zlobit dlouho.
,,Zastihnout tě bylo něco. Ale chápu to. Nová škola, přátelé a celkově vše kolem pro tebe muselo být nové."

,,No když se bavíš o těch přátelích. Napadlo nás, že bychom jeli na chatu. Chtějí, abys jel taky, moc rádi, tě poznají." řekl jsem s úsměvem. Stočil jsem pohled vedle s tím, že tam najdu Mingiho, aby mi to když tak potvrdil. Jenže on byl za námi. Nechápavě jsem se na něj podíval. Jen zakýval hlavou a rukou ukázal dopředu. Každým jeho gestem jsem jej snad miloval ještě víc.

,,Taky je moc rád poznám." prohodil Yeosang s úsměvem a na stvrzení svých slov radostně zatleskal. 

,,Dobře, zítra tě s Mingim provedeme po městě, odpoledne tě seznámím s kluky a poté nás čeká společná večeře. V pondělí pojedeme k Hongovi odkud se vrátíme až ve čtvrtek ráno. Už se nemůžu dočkat." zvolal jsem radostně. 

,,Počkat a od kdy tě máma pouští víc než na jeden den mimo město?" optal se zvedavě Yeosang. Když ještě žili ve stejném městě, sotva ho pustila na víkend k němu, natož aby spolu jeli na koncert nebo nějakou anime akci. 

,,Od té doby, co znám dva kluky, jež jsou ukázkovým příkladem vzorného chování. K tomu je navíc Seonghwa roztomile stydlivý, čemuž ani moje matka neodolala, a jeho drahá polovička Hongjoong má zase dobrý smysl pro humor. Taky zbožňuje Mingiho. Hlavně tady není žádný idiot, co by se mi snažil ublížit." poslední větu jsem téměř šeptl. 

Zatím mi Yeosang připadal v pohodě, rozhodně nebyl tak zvědavý jako ti dva zmíněný. Ale ta poslední věta mě zarazila. Byl snad jeden z důvodů, proč se Yunho přestěhoval, ten jeho bývalý? Chtěl mu snad něco udělat? Označil ho hajzlem, když jsme se bavili o našich bývalých. Možná by o tom Yeosang mohl něco vědět. 

,,To je fakt. A máš ještě nějaké další kamarády, měl bych se na ně nějak připravit?" položil mu Yeosang další otázku. 

,,Mám, ale myslím, že nebude potřeba se na ně připravovat." odpověděl jsem mu. 

,,Jestli tím máš na mysli Sana s Wooyoungem tak je to, jako bys posílal Yeosanga na smrt. Wooyoung není tak hrozný, jen si rád z lidí utahuje a občas má nemístné připomínky, ale San z tebe vytáhne snad všechno i to, co ty sám nevíš. Taky má oči všude a rád se dělí o ty peprné věci, ať už jsou o něm či někom jiném." vložil jsem se do jejich rozhovoru.

,,Pravda. Každopádně, jak jsem řekl, nebude potřeba se na ně připravovat, na ty dva se totiž nedá připravit. Ale nebude to tak hrozný. Když jim nebudeš chtít na něco odpovědět prostě je ignoruj." 

,,Už teď mám pocit, že bude sranda." 

Usmál jsem se na Yeosanga. Poté jsem svůj pohled stočil na Mingiho a též mu věnoval úsměv. Chytil jsem ho za ruku a propletl si s ním prsty. Myslím, že jsem nemohl být šťastnější. Konečně jsem mohl své štěstí sdílet i se svým nejlepším kamarádem. Sice jsem si trochu vyčítal, že jsem nebyl schopný se mu ozývat častěji, ale podle jeho slov to chápal.

Zanedlouho jsme dorazili k nám. Jakmile jsme prošli dveřmi, mamka se ujala Yeosanga a začala vyzvídat, co se u něj za poslední dobu změnilo. My jsme mu zatím šli odnést věci do pokoje pro hosty.

Také jsme navštívili můj pokoj, neboť jsem se potřeboval převléknout do něčeho pohodlnějšího, než jsou džíny a upnuté triko. Cítil jsem na svých zádech Mingiho oči. Pousmál jsem se a otočil se k němu.
,,Místo pozorování bys mi mohl pomoci to sundat, nemyslíš?" nadhodil jsem a povytáhl jedno obočí.

,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Mé ruce by se tě chtěly dotýkat pak více a já už bych je nebyl schopný kontrolovat. Pak by si tvůj kamarád, který by sem jistě stihl přijít, myslel, že neděláme nic jiného." pověděl jsem, ale opravdu jsem se držel, abych z něj ty věci nestrhl.

,,Jo a že my máme štěstí na ty diváky..." povzdechl jsem si a kroutil nad tou vzpomínkou hlavou.

,,To ano. Asi budeme mít utrum." hlesl jsem.

,,To proč jako? Jen budeme muset být potichu." prohodil jsem s úšklebkem.

,,Ty budeš muset být potichu, ale mám pár nápadů, jak si s tím poradit." řekl jsem a mrkl na něj.

Pokračování příště...

Dnes výjimečně vyjde další díl nového příběhu ❤️