Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

10.

Ahoj!!

Věnováno DenisaZelenkova  děkuji za hlasy 😊

Vyučování jsem nějakým zázrakem přežil. Zbýval už jen tanec, kde jsem si aspoň mohl v klidu popovídat se Seonghwou, když s námi dnes San z nějakého důvodu neměl být. Sbalil jsem si tedy věci na převlečení a vyrazil, tentokrát už jsem věděl, kam jít. Zarazil jsem se, když jsem viděl Sana, jak má ruku kolem Mingiho ramen. No ne že by se to Mingimu zrovna dvakrát líbilo, pomyslel jsem si. Raději jsem sklopil pohled do země, nějak jsem se na to divadlo nechtěl dál koukat. Povzdechl jsem si. 

,,Mingi měl pravdu, když říkal, že jsi dneska nějaký divný...takový zamyšlený a možná i smutný, řekl bych." polemizoval nad jeho náladou Hongjoong.

,,To protože ses asi nedíval dopředu, Hongu. Viděl jsi, Yunho? Říkal jsem ti, že San není takový, jaký se zdá. S Mingim se také baví. Možná ne ve třídě, ale když mají taekwondo, tak ano. Neboj se, má ho v oblibě ještě míň než tebe." řekl Seonghwa s nevinným úsměvem, který by dokázal obměkčit i skálu. 

,,To bylo povzbuzující..." hlesl jsem tiše. Tak počkat, co tu dělá Hong? A proč San rovnou neřekl, že jde na taekwondo? 

,,Promiň. Už pomalu zpracováváme Mingiho. A jak si zvykáš na soužití se Sanem?" optal se Seonghwa. 

,,No říkám si, jestli to mám za trest. Včera večer měl tu potřebu řešit, kdo je můj typ, když mě nijak nezaujal nahoře bez. Kdyby ti někdy naznačil, že se mi líbíš, neber to vážně. Zalhal jsem a řekl, že se mi líbí kluci typu Seonghwa." pověděl jsem tentokrát já s nevinným úsměvem. 

,,No aspoň tomu věřil, komu by se nelíbil Seonghwa?" nadhodil Hong a mrkl na Seonghwu, jenž hned na to zčervenal.  
,,Jinak už teď tě lituji, že s ním musíš být na jednom pokoji. To za mého spolubydlícího bys byl radši." dodal ještě nejmenší z nich. 

,,Je to tak lepší. Rodiče nechtějí, abych byl doma sám a ještě si po škole vařil a staral se o domácnost. Počkej myslel jsem, že se Seongem budeš bydlet až za pár týdnů..." 

,,Jo budu, prozatím jsem s Mingim, abychom naopak jeho rodičům dokázali to, co tvoji rodiče nechtějí po tobě." 

,,Tak teď ti opravdu závidím. A ty jdeš dnes tančit s námi?" optal jsem se. 

,,Jo, odpadlo mi piano, takže jdu tancovat. Nemohl bych si nechat ujít možnost vidět tancovat jeho..." hlesl zasněně Hongjoong. S úsměvem na rtech vlezl do prázdné šatny. Společně s ostatními se začal převlékat. 

,,No takže...než půjdeme tančit, co se ti zdálo o Mingim, že jsi byl tak mimo?" nadhodil Seonghwa a přetahoval si triko přes hlavu. Nejmenší využil toho, že byl převlečený a se zájmem jej pozoroval. 

,,Nejdřív to bylo jak z hororu. Znáte to. Prázdná škola, poblikávající světla na chodbách, zničehonic se ozve rána jak z děla, a tak se schováš do první místnosti, kterou uvidíš. Jenže v té místnosti jsem narazil do Mingiho. Skončil jsem zády nalepený na zdi...říkal něco v tom smyslu, že se nemusím bát a málem jsme se políbili...a málem jen proto, že mě vzbudil San." povyprávěl jsem jim a ke konci jsem opět cítil hořkost z toho, že jsem si nemohl vychutnat ten sen až do konce. 

,,To rozhodně zní zajímavě na někoho: "líbi se mi jen trochu" , jsi v tom až po uši." prohodil Hong se smíchem. 

,,Díky, teď už to aspoň vím. Nechtěl jsem to přiznat hned a ještě k tomu jeho nejlepšímu kamarádovi...jak se to mohlo stát tak rychle? Kdyby se se mnou začal aspoň normálně bavit..."

,,Nebude tě moci ignorovat věčně. Máme spolu i hudebku, kde jsem také viděl tvé jméno, třeba se ještě zamiluje do tvého hlasu." 

,,Tvé většinou povzbuzující řeči mi dnes zrovna povzbudivé nepřijdou. Překvapuje mě, že by ho zajímal zrovna tenhle kroužek. Co všechno vůbec dělá?" 

,,No on tak úplně nezpívá, spíš se mnou rapuje a skládá písně. Sem tam i tančí. Také má rád sport, takže chodí často běhat do parku." odpověděl mu Hong. 

,,Wow, nestačím zírat." 

,,Asi bychom měli pomalu jít, začíná se to tu hemžit dalšími studenty." řekl Seonghwa a hlavou pokynul k právě příchozím. 

-----------------------------------------------------

Lekce taekwonda končila o patnáct minut dříve než taneční kroužek. San se se mnou rozloučil mávnutím ruky a vydal se pryč se svými společníky. Vešel jsem do taneční místnosti. Slusně jsem pozdravil učitele tance a posadil se do rohu místnosti. Sotva si mě někdo z nich všiml. Za to já očima ihned sklouzl k vysokému tmavovláskovi. I tady tancoval tak volně a opět s úsměvem na rtech. Hned vedle něj Seonghwa a ještě kousek dál Hongjoong. Ti tři vypadali celkem sehraně. Určitě spolu budou chtít předvést svůj tanec na školním festivalu. 

S obdivem jsem je sledoval dál. Jenže po chvilce zrovna když měli udělat otočku, si mě Yunho všiml, hned na to zavrávoral a spadl na zem. Málem sebou vzal i Seonghwu. Rychle jsem stočil pohled do země. Tak tohle stoprocentně bylo kvůli mě, aspoň by ses měl podívat, jestli je v pořádku, řekl jsem si v duchu. Nakonec jsem se znova podíval jeho směrem. Jeho tváře byly rudé a ti dva se smáli.

,,Tak jo, pro dnešek by to stačilo, uvidíme se zase ve středu. Hezký zbytek dne!" zvolal učitel tance. 

Kluci se šli převléknout a já šel zatím čekat před dveře. Po chvilce vyšli ještě více vysmátý, jen Yunho se zrovna moc neradoval. Přemýšlel jsem, zda se mám omluvit či ne. Přeci jen to opravdu vypadalo, že jsem ho vyvedl z míry. Ale co kdybych se mu omluvil a on by to vzal tak, že jsem namyšlený, když si myslím, že to bylo kvůli mé přítomnosti. Ok, raději to nechám být, pomyslel jsem si.
,,Byli jste super." pochválil jsem je a koutkem oka jsem stále sledoval Yunha, jenž právě hleděl do země. 

Nejradši bych se propadl do země. Nejen, že mě viděl tančit, ale on mě rovnou musí vidět spadnout. Jeden pohled na něj a už se kácím k zemi. Opravdu jsem v tom až po uši a teď jde ještě s námi. Jasně vždyť to jsou především jeho kamarádi, tak co bys asi čekal, Yunho? Ptal jsem se sám sebe. Když jsme se ocitli před školou, rozloučil jsem se strohým "ahoj" a vydal se na svižným krokem na kolej. 

Pokračování příště...