Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

38.

Ahoj!! Prostě miluju novou písničku od Ateez, když začnu poslouchat nějakou skupinu víc, říkám si, jestli ji nezačnu mít řadši než Ateez...ale pokaždé, co vyjde nová písnička mi vždy připomenou, proč je tak žeru <3 
Určitě to tak máte také u svých nejoblíbenějších skupin :3

Dorazili jsme k domu u jezera. Odnesli jsme věci dovnitř. Mezitím co ostatní vybalovali, jsem se vrátil ven. Výhled na jezero byl překrásný stejně jako všechno kolem. Byla to doba, co jsem tu byl naposled. Tohle místo vracelo vzpomínky, šťastné vzpomínky. Miloval jsem to tu. Znal jsem tu každý kout, a přesto mi to teď přišlo jiné. Možná proto, že jsem sem dříve jezdil s někým jiným.

Najednou se kolem mého pasu omotaly dvě dlouhé ruce a vytrhly mě z mých myšlenek. Do nosu uhodila krásná a velice známá vůně. Stočil jsem pohled k Yunhovi a věnoval mu úsměv. Též mi věnoval úsměv a políbil mě na spánek. Usmál jsem se ještě více.

,,Trápí tě snad něco?" optal jsem se jej. Přišel mi smutný i přes to, že se usmíval.

,,Ne, jsem přemýšlel nebo spíš vzpomínal. Jezdívali jsme sem s Hongjoongem už jako malé děti. Když jsme pak byli starší, připojil se k nám Seonghwa a naposled jsem tu byl i s Jonghoem a dnes je tu víc lidí než kdy jindy. Tak mi to tu připadalo jiné." odpověděl jsem.

,,Chápu, ale třeba to bude ještě lepší, než si pamatuješ. Uděláme si tu krásné vzpomínky." pověděl jsem s úsměvem. Nechtěl jsem, aby byl smutný kvůli tomu, s kým tu byl posledně. Toto pro něj bylo velmi křehké téma a věděl jsem, že to jen tak nepřebolí.

,,Vím, že to bude lepší, protože jsi tu se mnou. Já jen...stále se bojím, aby to mezi námi dvěma nakonec nedopadlo stejně." sdělil jsem mu své obavy. Jeho úsměv trochu zeslábl.
,,Promiň, že jsem o tom začal. Nechtěl jsem ti dělat starosti."

Z jeho slov šla cítit vína a smutek. Jako by si snad myslel a nemohl odpustit, že za rozpad jejich vztahu mohl on.
,,Vůbec se neomlouvej. I já mám obavy. Ale říkal jsem si, že ať už se mezi námi stane cokoliv, já tě jen tak neopustím, Takže i kdybys mi dal košem, budu se o tebe snažit znovu." hlesl jsem tiše.

Jeho slova mě uklidnila. Neustále jsem si říkal, co bych bez něj dělal. Ale teď jsem se nemusel strachovat, věřil jsem jeho slovům. Také když si vzpomenu na naše začátky. Tak dlouho jsem jej odmítal, ale on se stejně nevzdal, což jen dokazovalo, jak moc mě miluje. Aniž bych si to uvědomil, usmíval jsem se. 

,,Pořád si stojím za tím, že s úsměvem ti to sluší nejvíc. Jsi tak sladký, že bych tě nejradši zatáhl do lesa a tam se na tebe vrhl." pošeptal jsem a políbil jej na krk. 

,,Ty opravdu víš, jak do lichotky vložit sexuální kontext. Na druhou stranu vždy mi tím zlepšíš naládu. Zaručuji ti, že se do toho lesa vplížíme a prozkoumáme, jak krásný vlastně je." šeptl jsem nazpátek. 

,,Hlavně nezapomeň dát vědět kdy. Teď už bychom měli jít za klukama, aby si nemysleli, že zase děláme něco nemravného." prohodil jsem s úsměvem. 

----------------------------------------------------

Přes večer jsem nemohl zamhouřit oči. Neustále jsem musel myslet na Yeosanga. Bylo divné myslet na nejlepšího kamráda svého přítele, ale prostě mi nedal spát. Nemohl jsem si nevšimnout těch jeho pohledů, letmých doteků a toho jak přehnaně starostlivý vůči Yunhovi byl. Také jeho změny nálad, když byl a nebyl Yunho poblíž. Něco mi říkalo, že neviděl Yunhoa jen jako nejlpšího přítele. Musel k němu něco cítit. 

Nevím, nad čím tak přemýšlel, ale ani si nevšiml, že jsem vzhůru.
,,Proč nespíš?" optal jsem se ochraptěle. 

,,Nemůžu usnout, je tu na mě moc horko." zalhal jsem. 

,,Tak co kdybychom se šli schladit k jezeru. Také se mi nechce spát, když vím, že jsme jediní vzhůru." 

,,To nezní vůbec špatně." odvětil jsem. Myšlenky na Yeosanga se vypařily, jako pára nad hrncem. Potichu jsme našlapovali, abychom nevzbudili ostatní. Jakmile jsme byli venku, rozeběhli jsme se k jezeru a za dorpovodu polibků jsme se začali vzájemně svlékat. 

Vlezl jsem do vody jako první. Celý den svítilo sluníčko, takže ani večer voda nebyla tak studená. Mingi se ke mně po chvilce přidal. Na okraji nebylo tolik vody, a tak jsme mohli sedět, aniž bychom měli ponořenou hlavu. 

Opřel jsem se o Yunhovo rameno a chytil jej za ruku. propletl jsem si s ním prsty a pozoroval oblohu posetou hvězdami. Vypadalo to tak kouzelně. Mohla by nějaká ta hvězda spadnout, aby to bylo ještě romantičtější. Přál bych si být navždy s Yunhoem. 

,,Bolelo to?" nadhodil jsem, abych ho opět vytrhl z myšlenek. Nechápavě se na mě podíval.

,,Co? Co by mě mělo bolet?" optal jsem se nazpátek. Netušil jsem, o čem to mluví. 

,,No přeci když jsi padal z nebe. Vypadáš jako anděl." 

Začal jsem se smát. To se stalo jeho zlozvykem plácnout v takové situaci podobnou blbost. 
,,Tak hrozně moc tě miluji, že bych tě nejradši láskou snědl." pověděl jsem s úsměvem. 

,,To abych taky ochutnal, než mě sníš." prohodil jsem s úsměvem a kousl jej do krku. 

,,To zabolelo! Jsi snad upír?" nadhodil jsem s úsměvem a cítil, jak hoří místo, kam mě kousl. 

,,Možná ano. Jsem upír, co si myslí, že když svede anděla, zbaví se svého prokletí." pověděl jsem a mrkl na něj. 

,,Něco mi říká, že bychom to měli vyzkoušet nejdříve, abychom mohli popřípadně najít jiný způsob, jak tě zbavit prokletí." šeptl jsem a přivlastnil si jeho rty. Začali jsme bojovat o nadvládu. Když nám docházel vzduch, rozpojily jsme naše rty. Usoudili jsme, že bude lepší se přesunout na trávu. Yunho nijak neprotestoval. 

Dotýkal se mého těla jak rukama tak jazykem a já jen slastně vzdychal. Nikam nepospíchal a pečlivě si mě připravil, než do mě pronikl. naše těla byl vzájemné symbióze. Miloval jsem, když byl ve mně. Nezusšil jsem, zda to bylo tou vlhkou trávou a lehkým vánkem, nebo tím že jsme si plnili vášně pod širým nebem, ale dnes to bylo intenzivnější než kdy jindy. Na což jsem si rozhodně nestěžoval a jen si užíval slast, kterou mi působil. 

Pokračování příště...