Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

31.

Ahoj!!

Sedl jsem si do lavice. Byl jsem bez něj sotva dvě minuty a už jsem měl pocit, že se zblázním. Navíc mě doslova sžírala myšlenka, jak se ti dva spolu skvěle baví. A určitě sedí spolu. AGHHR! Já se opravdu zblázním. Praštil jsem do stolu, čímž jsem upoutal pozornost ostatních. Hodil jsem na něj zlostný pohled, aby si všímali svých věcí a sám se díval na dřevěnou desku před sebou. 

,,Můžu dnes sedět vedle tebe?" 

Podíval jsem se na dotyčného a zjistil, že je to Wooyoung. Byl jsem celkem pekvapený, že zrovna on chce sedět vedle mě, ale nevadilo mi to. Souhlasně jsem pokýval hlavou. 

,,Takže už jste se dali dohromady?" tiše se optal a ukázal na Mingiho krk. 

,,Ehm...jo. Dá se říct, že díky Sanovi." šeptl jsem a na chvíli se odmlčel. Wooyoung se zářivě usmál a radostně tleskl rukama. Pak jsem si vzpomněl, co říkal San na té "párty" u mě. 
,,Vážně jsi mu dovolil polibek na rty?" optal jsem se zvědavě.

,,No...jo. Nebyl jsem z toho nadšený. Ale říkal, že by to mohlo Yunhovi pomoc a že je jen malá pravděpodobnost, že by ho opravdu musel políbit. Každopádně i kdyby to opravdu udělal a Yunhovi by to pomohlo, neměl bych mu to za zlé. A nakonec se to přeci nestalo, ne?" pověděl Wooyoung a lehce se usmál.

,,Říkal jsem si, že nejsi tak hloupý, abys mu to jen tak dovolil. Dokonce vtipkoval o tom, tedy doufám, že by mu tam klidně strčil i jazyk."

,,O tom ale vážně jen vtipkoval. Spíš mě celkem překvapilo, že někdo jako ty se opravdu zamiluje. Víš, než jsem mu to povolil, musel mi všechno říct. Byl jsem překvapený a nedával jsem tomu velké naděje. Jenže San byl opačného názoru. Umí leccos prokouknout a nakonec měl pravdu. Celé to měl naplánované. Chtěl nějak oplatit Yunhovi, že jsme díky němu mohli zůstat na koleji."

,,Jistě společně s těmi dvěma, což mě vůbec nepřekvapuje. No aspoň jsem si to konečně přiznal." řekl jsem popravdě. 

,,No a co tě tak naštvalo, že jsi kvůli tomu udřel tuhle nevinnou lavici?" 

,,Jen představa, jak se ti dva spolu baví s úsměvem na tváři, mezitím, co já trčím tady. Tak dlouho jsem si z Yunhoa utahoval, až se rozhodl mě ignorovat. Ještě jsem mu řekl, že se uvidí, jak dlouho to vydrží. Tak se teď baví se Sanem..." 

,,Víš, že jsi celkem roztomilý, když žárlíš. Skoro tě nepoznávám."

,,To říká i Yunho, ale od tebe to zní divně." 

,,Protože nejsem Yunho. No ale co kdybys spolkl svou hrdost a ukázal Yunhovi, jak hrozně moc toužíš po jeho pozornosti?" 

,,Ale to bych pak prohrál..." řekl jsem spíše pro sebe. 

,,Ale o to víc by tě miloval. Lidi zbožňují, když jim jejich milovaný projevuje lásku. Věř mi." 

,,Stejně bych to do konce vyučování nevydržel. Pověz mi, jak ses vůbec ty zamiloval do někoho, jako je San?" 

,,Když není mezi lidmi, kterým musí dokazovat, že je nejlepší, tak bys ho nepoznal. Je otevřený, upřímný, neustále se usmívá a je opravdu starostlivý a navíc hrozný romantik. No a co si budeme povídat, vždy ví, kam a jak sáhnout." 

,,Dobře, myslím, že tohle mi stačilo, hlavně nezacházej do detailů." 

-----------------------------------------------------

Hodina skončila, vyběhl jsem ze třídy mezi prvními a mířil si to učebně, kde jsme teď měli mít hodinu. Stál jsem u dveří a netrpělivě vyhlížel Yunhoa. Viděl jsem jej v dáli mezi ostatními studenty, jak se horlivě baví se Sanem. Když došli ke mně, majetnicky jsem chytil Yunhoa za ruku a vzal ho na schody, které vedly na střechu. Jemně jsem je přirazil ke zdi a začal ho vášnivě líbat. 

,,Mingi?" hlesl jsem, když rozpojil naše rty. Vůbec jsem netušil, co to do něj vjelo. 

,,Nemůžu si tě nevšímat. Už předtím to pro mě bylo těžké a teď je to ještě těžší." přiznal jsem se a znovu si přivlastnil jeho rty. Ruce jsem mu omotal kolem pasu a pevně jej tiskl k sobě. 

Pousmál jsem se nad jeho slovy. Opravdu jsem si myslel, že to vydrží až do konce vyučování. Na druhou stranu, jestli bude pokračovat, nedopadne to nejlíp, pomyslel jsem si. 
,,Mingi, tady bychom ale neměli. Ty nevíš, co se mnou dělají tvé rty." pověděl jsem s nevinným úsměvem. 

,,Ou...dobře. Tak tě budu jen ještě chvíli objímat." šeptl jsem s úsměvem na rtech a položil si hlavu na jeho rameno.

Byl tak hrozně rozkošný. Zůstali jsme v objetí. Vdechoval jsem vůni jeho vlasů a ztratil se v myšlenkách, z nichž mě vyrušilo až zvonení na hodinu. A sakra! Pohlédl jsem na Mingiho, který se odtáhl. Chytil jsem ho za ruku a i s ním se rozeběhl do třídy. 

Zarazili jsme se ve dveřích, když jsem viděli, jak na nás učitel netrpělivě čeká s ukazovátkem v ruce. Začal si nás s přísným pohledem prohlížet. Poté jsem si uvědomil, že Mingiho stále držím za ruku, a tak jsem ho rychle pustil. 

,,Takže, kdo z vás dvou chce být zkoušený?" optal se učitel s vážným obličejem. 

,,Promiňte, stále se tu ztrácím a kvůli tomu jsem zdržel Mingiho, tak vyzkoušejte mě." vyhrkl jsem a přešel k tabuli. 

,,Tak dobře. Mingi, proč tam pořád tak stojíte? Jděte si sednout do své lavice!" 

Jen jsem pokýval hlavou a sedl si do lavice. Začal Yunhoa zkoušet. Tiše jsem ho sledoval. I přes to, že byl v rozpacích, s přesností odpověděl na každou jeho otázku. Občas mi věnoval pohled a já se neubránil úsměvu. Vždy mu mírně zčervenali tváře. Byl k sežrání a já měl pocit, že jsem se znova zamiloval. 

,,Tak myslím, že pro dnešek zkoušení stačilo. Příště si snad cestu sem budete pamatovat. Teď si běžte sednout." pověděl stále přísným tónem. 

,,Nemusíte se bát, pane učiteli. Už se to nestane." hlesl jsem a svižným krokem šel ke své lavici. Když jsem sedl, konečně jsem si oddechl. Pohlédl jsem na Mingiho, jenž se na mě neustále usmíval. 
,,Příště na mě tolik nezírej, ani nevíš, v jakém stresu jsem byl." šeptl jsem.

,,Ale byl jsi tak rozkošný a já si nemohl pomoct." pošeptal jsem nazpátek. Najednou si ten starý páprda odkašlal a zabodl do mě svůj pohled. Pochopil jsem, že mám být zticha. 

Pokračování příště...