Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

8.

Ahoj!! Tohle video je boží. Původně to zpívá Taemin, ale verze od SF9 je úžasná.

Věnováno zero-san11

Právě jsem byl na cestě na kolej. Od mamky jsem dostal papír, ve kterém bylo, jaké je číslo mého pokoje, sepsané pravidla a nějaké další věci. Ještě jednou jsem se podíval na číslo pokoje a papír složil a zasunul do kapsy. Cestou jsem narazil na Sana. Překvapeně jsem na něj podíval, pohled mi však vrátil. 
,,Kampak to míříš?" optal jsem se jej zvědavě. 

,,Na kolej. Neříkej mi, že tam jdeš taky? Dnes mám dostat nového spolubydlícího..." začal San, ale svou myšlenku nedokončil, neboť už se mu v hlavě promítalo rovnou několik nemístných věci, co by s Yunhoem mohl dělat, pokud by opravdu byl jeho novým spolubydlícím.

Nevěděl jsem, že je na intru a pokud s ním mám vážně sdílet jeden pokoj, celkem jsem se toho děsil. Byli jsme přátelé, ale u něj člověk nikdy neví, co čekat, pomyslel jsem si.
,,No jsem na pokoji s číslem 23, jaké číslo má tvůj pokoj?" optal jsem a svou nejistotu zakryl úsměvem.

,,Zkus hádat?" nadhodil s úsměvem a ruku mu omotal kolem ramen. Vtipné bylo, že si vždy musel malinko stoupnout na špičky, aby tohle udělal. Neboť Yunho byl příliš vysoký. 

,,Máme na sebe štěstí." hlesl jsem s úsměvem a v duchu si povzdechl. Sice jsem byl rád, že nejsem s nikým cizím, ale zase tohle je tak živý tvor, jak se v posledních dnech ukázalo, že nevím, jak to zvládnu. 

,,No aspoň už nebudeš muset řešit zápisky. A proč vlastně jdeš na kolej, když tvůj byt není až tak daleko?" zvědavě se optal. 

,,Rodiče často nejsou doma kvůli práci, a tak usoudili, že je tohle pro mě lepší." odpověděl jsem.

,,To asi jo...počkat takže u vás doma prakticky nikdo není?" položil mu další otázku a už si představoval, jak u Yunhoa doma bude vypadat párty. 

,,Skoro vůbec, proč se ptáš?" 

,,Ale jen tak." odvětil s nevinným úsměvem San. Po chvilce společně došli na kolej. San Yunhoa provedl kolejí a ukázal mu jejich pokoj. 

Začal jsem si vybalovat věci do skříně. Aspoň, že jsme měli každý svou. Když jsem to měl hotové, šel jsem si dát rychlou sprchu. Jakmile jsem se vrátil, San mě vystřídal. Sedl jsem si na postel a napsal Seonghwovy tu "úžasnou" zprávu. Už teď mě litoval a připravoval mě na to, že se San bude předvádět, v čemž se také nemýlil. Když se vrátil, měl na sobě jen kraťasy a ručník kolem krku. Jako by si sebou nemohl vzít triko. To mě chtěl zaujmout na jeho břišní svaly? Pomyslel jsem si. Jako lhal bych, kdybych řekl, že není atraktivní. To on byl, ale ne pro mě. Mě padl do oka někdo jiný. 

,,Jsi asi jediný, s kým nepohne polonahý San..." řekl jakýmsi zvláštním tónem a zklamáním v obličeji. Tenhle nový žák se mu opravdu líbil. Sice už teď věděl, že by to nebylo nic vážného, ale rád by si s ním užil aspoň jednou.

,,To možná proto, že nejsi můj typ..." řekl jsem zaskočeně, jelikož to teď vážně vypadalo, jako by se mě pokusil sbalit. Odložil jsem telefon stranou a vytáhl z batohu sešity, které jsem měl půjčené. 

,,Ahhh. To zabolelo. A kdo je tvůj typ?" optal se San a zvědavě na něj hleděl. Hrozně rád se bavil o takových věcech. Byl jako puberťačka. 

,,Zkus hádat..." nadhodil jsem s širokým úsměvem a jen doufal, že mu na jazyk nepadne jméno Mingi. 

,,Nevím, koho vlastně preferuješ víc...muže nebo ženy?"

,,Nikdy jsem s žádnou nechodil, ale asi to nemám ani v plánu, takže..." 

,,Chápu a teď ten typ..." 

,,No něco na styl Seonghwy." zalhal jsem. Vlastně to ani nebyla tak úplně lež, chodíval jsem s jedním podobným na bývalé škole.

,,Rovnou řekni, že se ti líbí on. Akorát on má jaksi crush na Hongjoonga, jak byl s Mingim předtím na střeše." řekl a soucitně se podíval na Yunhoa. 

,,Já vím, byl jsem s nimi venku. A neříkám, že se mi líbí on, jen typy jako on. Tady máš ty sešity." řekl jsem a položil je na stolek vedle jeho postele. Poté jsem ulehl do postele a zakryl se dekou. 

,,Doufám, že jsem tě nenaštval." 

,,Ne, jen jsem unavený, zítra pokecáme." řekl jsem a otočil se na druhý bok. Vážně jsem byl unavený a vykecávat dlouho do noci se mi nechtělo. 

------------------------------------

Procházel jsem se chodbami školy. Díky problikávajícímu světlu bez kohokoliv dalšího kolem působily strašidelně. Netušil jsem, co tam vlastně dělám ani kam jdu, ale přesto mě nohy vedly dál. Najednou se ozvala rána. Rychle jsem uskočil do otevřených dveří a do někoho narazil. Bál jsem se ohlédnout za sebe. Viděl jsem, jak se čísi ruka natáhla přes mé rameno a zabouchla dveře. Neodtáhla se však pryč, přistála na mém rameni. Zavřel jsem oči, neboť jsem se obával toho, koho bych mohl spatřit. Kdosi mě přetočil onou rukou k sobě. Tiskl jsem k sobě víčka ještě pevněji. 

,,A já myslel, že ti strach nenáháním?" ozval se přede mnou povědomý hlas, ze kterého se mi vždy spustila husí kůže. Ani tak jsem nemusel otevírat oči, abych věděl, kdo to je. Byl to Mingi. Jen jeho hlas mi dokáže způsobit tohle. Studeným hřbetem ruky mi přejížděl po tváři, což mě donutilo se na něj podívat. Z jeho očí jsem však nedokázal vyčíst, na co by tak mohl myslet. Udělal krok vpřed a já instinktivně krok vzad. Poté další a další, dokud jsem nenarazil zády na zeď.

,,Neboj, tobě bych nikdy neublížil, s tebou mám v plánu něco jiného..." pošeptal s lehkým úsměvem na rtech a začal se ke mně přibližovat. Projela mnou vlna vzrušení, srdce mi najednou tlouklo jako o závod. Dech se mi zatajil a mozek automaticky dával výpověď, i když mi něco říkalo, že je to špatné. Od polibku nás dělilo už jen pár milimetrů. 

-----------------------------------------------

,,Yunho!! Vypni si sakra ten budík!" křikl San a zakryl si polštářem uši. Věděl, že bude muset dříve nebo později vstát, ale dokud nezvonil jeho budík, odmítal vylézt z postele. Jenže dlouhán na druhé posteli stále sladce spal. Když zvonění neutichalo, vyskočil z postele a rychle budík vypl. Podíval se na Yunhoa, jak se roztomile culí a zvláštně špulí rty. 
,,Tak vstávej už!! Nebo chceš snad probudit jako šípková růženka, že tak špulíš rty?" 

Neochotně jsem otevřel oči a několikrát zamrkal. Když jsem nad sebou viděl Sana, byl jsem zmatený. Přemítal jsem si, co se tak mohlo dít a pak mi došlo, že to byl jen sen a San byl ten, kdo mě z něj probudil. Cítil jsem, jak mé tváře nabírají červenou. 

Pokračování příště...