Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

29.

Ahoj!! Protože má dnes Mingi narozeniny, vydávám už dnes ale zítra se těšte na pokračování :33
(Na začátku máte jména, ale kdyby náhodou...Yunho ten nejvyšší černobílej v první trojici co začne zpívat a Mingi s brejličkami <3) 

,,Oh, pardon, měl jsi zakřičet, že..." zasekla se v půli, když viděla odhalený krk svého syna. 

"A do prdele" byla první má myšlenka, když na mě upřela pohled. Rychle jsem si povytáhl límec trika co nejvíce to šlo. Co jí jako mám teď říct? Lhát nemůžu, ale představit Mingiho tak brzy? Takhle jsem si to opravdu nepředstavoval. 

Zděsil jsem se, když do pokoje vešla středně vysoká brunetka s mladistvým obličejem, ale podle všeho to byla Yunhovo mamka. Neměl jsem se zrovna ke slovům, jen jsem hloupě zíral na osobu u dveří. 

,,Ne-nečekal jsem tě tu." dostal jsem ze sebe a pořád se tak blbě culil.

,,Tak to jsme na tom stejně. Myslela jsem, že budeš na koleji. Tenhle roztomilý mladík je San, ten spolubydlící, o kterém jsi vyprávěl?"

Teď už jsem tušil, odkud má Yunho to prapodivné přirovnání roztomilosti. Jak jim takhle mohu připadat, ptal jsem se sám sebe. Každopádně ta zmíňka o Sanovi mě dostala. Objevuje se úplně všude, jako by snad chtěl zkoušet mou trpělivost. Na druhou stranu se nedivím, co by jim taky mohl říct o mně? Že jsem totální idiot, který si to sám uvědomil až včera? 

,,Zrovna jsem se tam chystal. A ne, tohle je Mingi, můj spolužák..." řekl jsem nervózně.

,,Moc mě těší, MIngi. Yunhovo matka, Jeong Yeoreum." pověděla s úsměvem. 

Potřásl jsem si s jeho matkou rukou.
,,Také mě těší." hlesl jsem a nervózně se usmál. Stále jsem byl v rozpacích, určitě jí došlo, co jsme tu asi tak dělali, ale nevypadala nijak znechuceně. Tedy aspoň ne před námi. 

,,Když už jste tady, nechcete si se mnou dát čaj nebo kávu?" optala se. 

,,To je dobrý, mami. Měli bychom raději jít, abychom nepřišli pozdě. Popovídáme si někdy jindy, ano?" pověděl jsem s nevinným úsměvem a začal se zvedat z postele. Mingi naštěstí pochopil a též se zvedl. Vzal jsem cestovku do ruky a rychle proběhl kolem mamky. 

,,Tak tedy jindy a nepřehánějte to!" křikla za nimi. 

Seběhli jsme schody a mířili si to na chodbu. Nazuli jsme si boty a rychle zmizmeli z domu. Ale i přes to, že už jsme byli venku, jsem šel svižným krokem. Nechtěl jsem riskovat, že by u matky převládla zvědavost nad rozumem a ona by pak měla potřebu jít za námi, aby mě vyzpovídala ohledně Mingiho. Dříve nebo později mě stejně vyzpovídá, ale dnes vážně nechci nic vysvětlovat.

,,Yunho, kam tak plašíš? Myslím, že už jsme dost daleko. A dej mi tu cestovku, nebudeš se s tím tahat až ke mně." pověděl jsem a vzal mu cestovku z ruky. Nebylo to tak těžké, ale proč by se s tím měl tahat jen on?

Úplně jsem zignoroval první dvě věty, neboť mě naštvalo, že se mnou jedná jako s holkou.
,,Vypadám snad jako holka? Zvládnul bych to i sám." řekl jsem poněkud nevrle.

,,No v tomhle vztahu zastupuješ roli holky." škádlil jsem ho. Bylo mi jasné, že se cítil oslaben na své důstojnosti, když jsem mu chtěl mermomocí pomoc.

,,Co prosím?" vyhrkl jsem. On si snad že mě dělá srandu.
,,Sice neumím taekwondo, ale i tak věřím, že tě dokážu dostat na lopatky. Taky můžeš zastoupit roli holky." znovu jsem promluvil.

,,Jsi tak neodolatelně roztomilý, když vyhrožuješ. Pokud mě opravdu dostaneš na lopatky, můžeme to vyzkoušet." pověděl jsem a začal se smát.

,,Fajn beru tě za slovo. Věř mi, ten úsměv tě přejde." prohodil jsem výhružně a nevinně se usmál. Nikdo totiž neříkal, jakým způsobem ho mám dostat na lopatky. Chvíli mezi námi nastalo ticho. 

,,Tvoje mamka toleruje takový vztah? Určitě ji muselo dojít, o co tam šlo. Ale nezdála se nijak špatná z toho. Tedy aspoň podle mě."  opět jsem promluvil. Chtěl jsem vědět, jaký na to mají názor. 

,,Oba to tolerují, ale mám dojem, že o tomhle už jsme se bavili. Ze začátku z toho nebyli nadšení, ale po několika nepovedených pokusech o "vztah" s holkou, pochopili, že to není nic pro mě." prohodil jsem s úsměvem a vzpomínal na Yeosanga, jak se snažil mým rodičům vysvětlit, že za to vlastně můžou moje hormony a ne já.

,,Tak proč jsi tak utíkal?" optal jsem se.

,,Protože jsem byl zaskočený. Navíc ty by ses dokázal bavit s matkou poté, co tě načapala málem při tom? Díky bohu, že jsme nezašli tak daleko." odpověděl jsem.

,,Jo to máš pravdu. Asi bych se propadl do země."

,,To se propadneš i tak, až nás matka bude příště vyslýchat. Ona se v tom doslova vyžívá." povzdechl jsem si. Prošli jsme bránou a došli ke dveřím. Vytáhl jsem klíče z kapsy a odemkl. Vstoupili jsme dovnitř. 

,,Tak v tomhle jsou naše matky stejné. Jestli se někdy stane, že sem vpadnou bez ohlášení a já tu nebudu...až ti nabídne čaj, utíkej...takhle začíná její výslech. Ale teď už dost o rodičích. Spíš bych se vrátil k tomu, co jsme dělali u tebe." šeptl jsem a přivlastnil si jeho rty. 

,,Hmm, to nezní špatně." řekl jsem, když se odlepil od mých rtů. 

Pustil jsem cestovku na zem, vzal jsem jej pod koleny a vyzvedl si ho po pas. Přivlastnil jsem si jeho rty a pochodoval s ním po domě, dokud jsem se nedostal do mého pokoje. 

**

,,Proč víkend vždy tak rychle uteče? Nechce se mi tam. Nejradši bych se s tebou válel celý den v posteli." hlesl jsem a prstem kroužil po jeho nahé hrudi. 

,,Souhlasím. Ale bohužel musíme jít do školy. Ještě by si ti dva mysleli, že jsme se pozabíjeli navzájem." pověděl jsem s úsměvem. Políbil jej do vlasů a ucítil lehkou bolest rtů. Musel jsem je mít dvakrát tak plnější než normálně z toho, jak byly napuchlé. Avšak bolest byla přijatelná cena za to smět líbat jeho rty. 

,,San by jim to určitě vysvětlil." zkoušel jsem to dál. Kvůli Mingimu bych opravdu vynechal i školu. 

,,Ale no tak. Slyšíš se k čemu mě chceš přemluvit? Alkohol na koleji ti nestačil?" nadhodil jsem. 

,,Už raději mlčím." hlesl jsem posmutněle. 

,,Možná opravdu nejsi tak nevinný, jak jsem si myslel." 

,,Byl jsem, dokud jsem nespatřil tebe. Od té doby to se mnou jde z kopce. Nechceš vědět, co všechno se mi honilo hlavou, když jsem..." nemohl jsem to doříct, protože mi zacpal pusu jazykem, snad jako by si nechtěl kazit mínění o mé "nevinnosti" . 

Pokračování příště...

Všechno nejlepší Mingi!! 
*9.8.