Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

16.

Ahoj!! Miluju ten videoklip :3 

Aspoň se mi splnilo přání a já mohl Sana položit na lopatky. Samozřejmě jen decentně, i když by si kolikrát zasloužil mnohem více. Taekwondo nám skončilo a my se vydali do šatny převléknout. Převlékli jsme se a šli za klukama. Ano šli...takže se mnou byl San. Opravdu jsem nebyl nadšený z jeho společnosti. Ale něco mi říkalo, že dnes se ho jen tak nezbavím. Vstoupili jsme do učebny tance, poklonili se učiteli a sedli si na zem. 

Můj pohled opět spočinul na našem oblíbeném dlouhánovi. Opět jsem byl unešen. Čím to bylo, že mě vždy dokázal okouzlit svým tancem? Nejen okouzlit, ale i přimět tancovat s ním. Měl jsem nutkání se zvednout a připojit se k němu, ale naštěstí mě od toho San odradil svým hlasem. 

,,Tancuje úžasně, že?" nadhodil a sám jej stálůe pozoroval. 

,,No jde mu to." odpověděl jsem, aniž bych se na něj podíval. 

,,Jasně...jen jde. Kdyby mu to jen šlo nedíval by ses na něj od chvíle, co jsme přišli. Pokračuj a už to nepopřeš." řekl s širokým úsměvem na tváři a mrkl na něj.

,,Proč že jsi vlastně ještě tady?" optal jsem se podrážděně.

,,Čekám na svého spolubydlícího. Přesněji řečeno...na kluka, který se ti vůbec nelíbí a jeho tanec jen ujde.  Chtěli jsme někam zajít, až skončí. Klidně byste mohli s námi. Ale tak si říkám, jestli bys vůbec chtěl, když mě zrovna moc nemusíš a Yunho tě nezajímá. Možná bych to s ním přeci jen měl zkusit." prohodil s nevinným úsměvem. Lhal. Neměl v plánu s Yunhoem někam jít a momentálně s ním ani nic mít. Chtěl jen vidět jeho reakci. Mingi na něj hodnou chvíli civěl bodavým pohledem, jako by po něm měl skočit. Naháněl mu tím husí kůži...to však potvrzovalo jeho domněnku ještě více. Už od začátku mezi nimi byla jistá chemie.

,,A víš co, rádi se připojíme, Hong si pořád stěžuje, že vidí Yunhoa jen na kroužcích." řekl jsem, aniž bych věděl proč vlastně. Kvůli tomu, že by na něj něco chtěl zkusit to určitě nebylo. Proč by taky? Ne to není možné. Kroutil jsem nad sebou hlavou. Někdy jednám opravdu impulzivně, pomyslel jsem si. Ale teď by bylo hloupé z toho vycouvat. Aby se to již neopakovalo, začal jsem jej ignorovat.

,,Tak dobře..." pověděl s úsměvem spíše pro sebe. Jsi v tom až po uši stejně jako Yunho, tak proč se jen musíš chovat tak odměřeně. Kdyby ses tak nebál, už teď bys zažíval jen šťastné dny, pomyslel si San a díval se na Yunhoa, jak krásně tančí. Vždy si myslel, že je on nejlepší tanečník, ale když viděl jeho, měl pocit, že se mu nemůže rovnat. Tak moc k sobě ostatní táhl. Všichni chtěli být v jeho světě nevyjímaje Sana.

Posledních pár kroků a konečně jsme měli padla. Podivuhodně se mi dnes nestal žádný trapas. Všichni tři jsme se vydali k Sanovi a Mingimu. Nemohl jsem si nevšimnout, jaká atmosféra mezi nimi panovala. Tázavě jsem se podíval na Sana.

,,Yunho, víš jak jsem říkal, že bychom si mohli zajít do kavárny? Tak nakonec se k nám připojí i Mingi s klukama." pověděl San a hlavou mu naznačoval, aby to hrál s ním.

,,Tak to je skvělé, tak se půjdeme asi převléknout." řekl jsem trochu zaskočeně. Nepamatuji si, že bych měl se Sanem nějaké plány a už vůbec ne takové. Později si s ním budu muset promluvit. Převlékali jsme se, u čehož si Hong ani Seonghwa nemohl odpustit aspoň jednu uštěpačnou poznámku. Tentokrát jsem na to nijak nereagoval a jen co jsem se převlékl, jsem vyšel z šatny za těmi dvěma. Jenže jaksi zavládlo zvláštní ticho, jež se protlo, až když se ukázali ti opozdilci. Nechápal jsem, co jim tak trvalo. Společně jsme vyrazili do kavárny, o níž jsem neměl tušení, kde se nachází.

Když jsme dorazili do kavárny, sedli jsme si k prázdnému stolu. Pořadí, ve kterém jsme seděli, se mi ani trochu nelíbilo. Z jedné strany San a z druhé Yunho. U toho dlouhána by mi to asi tolik nevadilo, kdyby na mě nebyl tak namáčknutý. Ovšemže to nebyla jeho chyba. To jen Hong zase zkoušel jeden ze svých tahů. V duchu jsem ho za to proklínal. Na druhou stranu voněl hezky. Podívali jsme se, co tu mají a objednali si. Než nám donesli objednávku, dali jsme se do řeči. Tedy spíše oni. Já mluvil, jen když se mě na něco zeptali. To samé Yunho. Očividně se necítil zrovna pohodlně.

Ačkoliv jsem byl rád, že trávíme takhle čas pospolu, nejraději bych se vrátil na kolej. Bylo od všech hezké, jak se mi snaží pomoci, ale očividnější to vážně být už nemohlo. To mu rovnou můžou říct, že se mi líbí a ne mě takhle zatahovat do trapných situací. Vůbec nevěděli, co se mnou dělala jeho přítomnost. Byl jsem naprosto omámen jeho vůní a hlasem, když zrovna promluvil. Díval jsem se, jak se jeho rty ladně pohybují a kdyby mi chyběla i ta špetka rozumu, nejspíš bych jej políbil. Zatřepal jsem hlavou, abych se vzpamatoval. Musel jsem na chvilku odejít. Překročil jsem Honga a vydal se na toalety. 

Díval jsem se na svůj odraz v zrcadle. A sám nad sebou kroutil hlavou. Jak nemožný ještě můžu být? A proč se to stalo tak rychle? Nikdy jsem nevěřil na lásku na první pohled, ale mám pocit, že tohle se mi právě teď děje. Jenže je nejspíš jednostranná. Pomyslel jsem si. Opláchl jsem si obličej studenou vodou. Osušil jsem se a ještě jednou pohlédl do zrcadla. Nasadil jsem úsměv a vydal se za ostatními. Pořád se tak skvěle bavili...až na Mingiho. Určitě neměl radost, že tu je. Nechápu, proč s tím souhlasil, když se teď tvářil, jako by měl umřít. Doufám, že mu zase něco nevykecali. 

Překročil jsem Honga a už se chystal si sednout, když v tom se pro něco natáhl k Seongovi a strčil do mě. Neudržel jsem rovnováhu a bohužel v tak těsném prostoru, nebylo zrovna kam jinam padat, takže jsem se právě ocitl na Mingiho klíně s jeho rukou na zádech. Ihned jsem zrudl a přemýšlel, jestli rovnou nemám proskočit výlohou. To určitě udělali schválně. 

,,Jsi v pořádku?" optal jsem se ho. Nevím proč, ale jeho výraz mi přišel roztomilý. 

,,Jo jasně...promiň." tiše jsem hlesl. 

,,Vydrž chvilku, jen to dokoukám a pustím tě. Mingimu to určitě nevadí." řekl Hong a snažil se tolik neusmívat. Jsem prostě dobrej, pomyslel si. Ostatním bylo jasné, že to udělal schálně. 

Pokračování příště...