Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

21.

Ahoj!!

Rychle jsem si sbalil věci, rozloučil jsem se s těmi dvěma, skoro až brečeli, když mě vyprovázeli z pokoje. Musel jsem se nad tím pousmát. Snad už aspoň nebudou dělat problémy. Zastavil jsem se ještě u té babizny a vyzvedl si u ní papír. Následně jsem se vydal ke dveřím. Nebylo to tu tak špatné, ale doma to uvítám radši, pomyslel jsem si a prošel dveřmi ven. 

Natáhl jsem do sebe čerstvý vzduch a s úsměvem na tváři kráčel domů. Přemýšlel jsem, jak bych to rodičům mohl sdělit. Asi by to pochopili, ale bál jsem se, že by mohli být zklamání. Přeci jen jejich syn nikdy žádný podobný problém neměl. Nějak to udělám, řekl jsem si a přestal nad tím přemýšlet. Po cestě domů jsem raději ještě napsal mamce, kdy se vrátí domů nebo jestli třeba doma nejsou. Naštěstí nebyli měli se vracet až o víkendu.

Když jsem přišel domů, vybalil jsem si a špinavé věci hodil do pračky. Vytáhl jsem si čisté věci a vlezl jsem si do sprchy. Vylezl jsem ze sprchy a osušil se. Natáhl jsem na sebe čisté oblečení a šel do kuchyně s tím, že si připravím něco k jídlu. Avšak najednou se ozval telefon. Rozeběhl jsem se do pokoje div jsem se nepřerazil. Seonghwa? Podivil jsem se a rychle to zvedl.

,,Ahoj, potřebuješ něco?"

,,No jeli jsme pro tebe na intr a San nám řekl, že jsi se pro ně obětoval či co a vrátil se domů. Chtěli jsme si zajet na jídlo, půjdeš s námi?"

,,Jo no...to je na trochu delší vyprávění. Jde s vámi i Mingi?"

,,Ne. Prý nemá náladu."

,,Jak jinak, každopádně dneska uvítám nebýt v jeho společnosti. Kde se sejdeme?"

,,Vyzvedneme tě za chviličku. Jsem autem."

S tím mi hovor zavěsil a sotva uběhly dvě minuty, už troubil před domem. Vzal jsem si klíčky, peněženku, telefon a přehodil přes sebe lehkou bundu. Zamkl jsem za sebou a rozešel se k Seongovo autu. Nastoupil jsem a se slovem ahoj, jsem se připoutal.

,,No taky tě rád vidím. Poslední dobou na nás s Mingim pěkně kašlete..." pronesl Hong dotčeně. 

,,A já myslel, že ti včera pomáhal se stěhováním..." řekl jsem spíš pro sebe. 

,,Ne. Seonghwa mi pomáhal. Mingi se zavřel v pokoji a sotva na mě mluvil. Což mě vede k otázce, co se mezi vámi sakra stalo?" nadhodil Hongjoong a podezíravě se na něj díval. 

,,Co by se mezi námi mělo stát, je to Mingi. Nikdy se se mnou bavit nechtěl, ale taky nechápu, proč se nebaví ani s vámi." odpověděl jsem jednoduše a uvnitř byl naštvaný, že zase lhal. 

,,Proč mi přijde, že mi neříkáte pravdu? Mingi naposled tvrdil, že si to s ním vzdal,m což je blbost. Ale to je jedno. Co jASan myslel tím, že ses obětoval. Brblal pátý přes devátý a sotva mu šlo rozumět." pokračoval dál ve výslechu. 

,,No jelikož se nestarám jen o Mingiho, pomáhal jsem Sanovi s Wooyoungem, jenže se včera hrozně opili, neboť Wooyoung hrozně žárlil a San sebou přitáhl alkohol, což se nesmí, takže jsem to vzal na sebe. Jejich rodiče by je zabili, kdyby to zjistili." 

,,A co tví rodiče?" 

,,No to vyřeším, až se vrátí. Stejně jsem na tý koleji nechtěl být." 

,,Už vidím to zklamání, až se dozví, že jejich do teď vzorný syn byl vyloučený z koleje." ozval se Seonghwa a ušklíbl se. 

,,Děkuji, vážně mi pomáháš. Co jsem asi měl dělat? Jako mohl bych, že jsem stále na koleji, ale myslím, že i když jim to řeknu, pochopili by to." 

,,Jo pochopili a Sana s Wooyoungem by vlastnoručně uškrtili, kdyby sis je vzal na návštěvu. Třeba kdyby se moje máma dozvěděla něco takového, šla by do školy ztropit scénu a bylo by jí jedno, proč jsem to udělal." provokoval ho Seonghwa. V hlavě se mu rodil plán.

,,Opravdu díky. V mém případě by to byl otec. Co podle tebe mám asi dělat?" optal jsem se. Dnes byl opravdu až moc chytrý, ale vesměs měl pravdu, tátovi by se to určitě nelíbilo.

,,Dnes je hodně zájemců o společné bydlení. Možná bych o někom věděl. Taky bys mohl být u nás, ale nevím, jestli by ses chtěl koukat na šťastně zamilovaný pár dvacet čtyři hodin denně."

,,No o to asi vážně zájem nemám, ale kdybys o někom věděl, dej mi vědět. Rodiče se vrací o víkendu, takže s nimi strávím víkend a k večeru půjdu jakože na kolej." 

,,Neboj se, všechno zařídím a teď se jdeme najíst!" zvolal Seonghwa. 

----------------------------------------------------------------

Neděle: 

Bylo šest večer. Rozloučil jsem se s rodiči a vyšel před dům, kde na mě čekal Seonghwa s Hiongem v autě. Nastoupil jsem dovnitř a připoutal se. Hned na to jsme vyjeli. Nevím proč, ale cesta mi přišla celkem povědomá a najednou jsme zastavili před MIngiho domem.
,,Když jsi říkal, že se o vše postaráš, nečekal jsem, že máš na mysli zrovna tohle." prohodil jsem naštvaně. 

,,Neremcej a vystupuj. Ještě mi budeš děkovat." řekl Seonghwa s širokým úsměvem.

,,A on s tím souhlasil?" optal jsem se. Nevěřil jsem, že by se nechal tak lehce přesvědčit. 

,,Nechce riskovat, že by po něm rodiče chtěli, aby šel na kolej nebo hůř, aby se přestěhoval s nimi do Japonska. Vzal by k sobě každého. A Hong byl té lásky, že by byl ochotný říct to jeho rodičům. S Mingim nikdo bydlet nechce, protože sám moc dobře víš, jaký je. Takže jsi jeho poslední možnost. Taky jsme mu řekli, ať se nechová jako idiot, ať už to bude kdokoliv."

,,Počkat a ví, že to budu já nebo ne?"

,,Ne, ale a i když nebude chtít bydlet s tebou nic jiného mu nezbyde."

,,No tak to vypadá na moc hezké bydlení. Nevím, jestli ti za tohle někdy poděkuju."

,,Ale no tak, Yunho. Přestaň být tak pesimistický a koukni se na to z té lepší stránky. Konečně budeš s ním a malá ráda, zkus to přes jídlo."

Raději jsem mlčel. Neboť už jsem opravdu neměl slov.

Pokračování příště...