Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

2.

Ahoj!!

Věnováno tyna255 :33

Jeong Yunho, 17 let, 2. ročník.

Byl poslední týden letních prázdnin a já už opravdu nevěděl, co dělat s volným časem. Těšil jsem se, až začne škola a budu se opět moc vídat se svými přáteli, jenže jsem se těšil předčasně. Neboť když přišel domů otec, oznámil nám, že jej opravdu povýšili, takže se budeme stěhovat. Říkal to už předtím, takže jsem věděl, že to přijde, ale nečekal jsem, že to bude tak brzy. Sice jsem byl celkem smutný, že to tu budu muset opustit, ale zároveň jsem se těšil na nové lidi, novou školu a nová dobrodružství.

O týden později čili poslední den prázdnin jsme už byli téměř přestěhování. Zbývalo jen vyřídit papíry na přestup. V mé bývalé škole s tím měli nějaký problém, takže jsem nakonec měl nastoupit až další týden. Když už jsem měl volno navíc, využil jsem to na zkoumání nového prostředí. Jen mě nenapadlo si zkusit zajet do školy, abych pak trefil, což se mi vymstilo.

Měl jsem se dostavit v pondělí na čtvrtou hodinu, kdy jsme měli mít hodinu s naším třídním učitelem. Pro jistotu jsem vyšel dřív a snažil se orientovat podle cedulí a popisu od mamky. Došel jsem na autobusovou zastávku. Byly tam dva autobusy. Nastoupil jsem do autobusu, který mě tam měl podle všeho zavést. Později jsem zjistil, že jsem měl nastoupit do jiného. Sice stavěl u školy ale u jiné. Začal jsem zmatkovat. Snažil jsem se najít cestu podle navigace. Po dvou hodinách jsem konečně našel tu správnou budovu, jen bylo příliš pozdě, když už všichni vycházeli ze školy. No aspoň jsem šel pozdravit našeho ředitele a rovnou se mu omluvit. Naštěstí to chápal a jen mi dal lepší popis.

Vracel jsem se domů, vytáhl jsem si z batohu sluchátka a pustil si hudbu. Bylo tak krásně, tak jsem si řekl, že se projdu. Doma stejně zatím nikdo nebyl. Bylo tady opravdu krásně. Už teď se mi tu líbilo. Nakonec jsem se zastavil v parku a sedl si na lavičku. Stále jsem poslouchal písničky a jen pozoroval okolí. Poté se pustila má oblíbená skladba a já se jí nechal natolik unést, že jsem nakonec zvedl z lavičky a začal tancovat. Bylo mi jedno, jestli na mě někdo hledí nebo ne. Vnímal jsem jen hudbu a slabý větřík, který se mnou tancoval do rytmu.

----------------------------------

Druhý den:

Jakmile se ozval budík, vstal jsem z postele. Šel jsem vykonat ranní hygienu, převlékl se, udělal si svačinu a vyrazil na autobus. Tentokrát jsem nasedl do toho správného. Dorazil jsem před školu. Na chvilku jsem se zastavil a koutkem oka si prohlížel ostatní. Vypadali celkem přátelsky, snad i takoví budou. Neboj Yunhoto zvládneš, povzbuzoval jsem se. S tím jsem vešel dovnitř. Našel jsem svou skříňku, přezul se a zamířil do své třídy. 

Představil jsem se a posadil se do volné lavice. Rozhlížel jsem se po třídě a snažil se aspoň matně zapamatovat tváře svých spolužáků, když už jsem nevěděl jména. Skončila první hodina a nahrnulo se ke mně pár lidí, co se se mnou chtělo seznámit. I další přestávky vypadaly stejně. Jen jeden kluk co seděl v druhé lavici u okna se na mě párkrát zkoumavě podíval, ale nevstal a nešel se představit, a tak jsem to nechal být. 

Dnešní vyučování uteklo jako voda a já už opět stál u své skříňky. Přezul jsem se do svých tenisek a pomalým krokem se vydal na cestu domů. Bylo hezky, takže jsem se rozhodl jít pěšky a cestou se zastavit v nějakém obchodě. Jenže sotva jsem se vzdálil pár metrů od školy a uviděl tři vysoké kluky, jak se obouvají do někoho skoro o polovinu menšího, než byli oni. Neměl jsem rád takové věci, ale bohužel tohle se dělo snad na každ škole. Zamířil jsem k nim. Prostřední z nich už na něj napřahoval fackou, zastavil jsem ho a mile se na něj usmál. To ty dva zbylé vyvedlo z míry a jejich oběť mohla utéct. 

,,Co si to dovoluješ!?" křikl po mně ten, kterého Yunho držel za ruku a napřáhl po něm druhou. Tu ovšem taky zastavil. Pokýval na své společníky, ať s tím něco udělají. Yunho jej pustil a ustoupil o pár kroků dozadu. ti dva se zastavili.

,,Za prvé šikanovat někoho, kdo je tak malý a ještě v převahovém počtu, je dost ubohé a taky byste se měli chovat na váš věk...teď působíte jako nevychovaní fracci." 

,,Jsi nějak moc chytrý nemyslíš? jestli chceš můžeme místo něho šikanovat tebe. Nikdy jsem tě tu neviděl, jsi nejspíš nový, tak ti rovnou ukážeme, jak to tu chodí, když strkáš nos do cizích věcí." 

Nechtěl jsem se prát a začínat svůj nový školní život takhle, ale oni vypadali naopak. Byli tři, což bylo i na mě moc, každopádně jsem neměl v plánu teď ustupovat. 
,,Nebo byste se mohli chovat pro jednou rozumě a zabývat se věcmi, co jsou důležité." řekl jsem, i když jsem si byl  vědom toho, že mi slova v této situaci nepomůžou. Začali se ke mně přibližovat. Jeden se po mně napřáhl, vyhl jsem se a couval dál a do někoho narazil. 

,,Má pravdu, tak si laskavě hleďte svého!" řekl kluk, do kterého narazil tak hrubým hlasem, až z toho Yunhovi šel mráz po zádech. A nejspíš ne jen jemu když se ti tři rozprchli se slovy: ,,Zdrhejte, to je Mingi!"

Když jsem se otočil k němu, abych mu mohl poděkovat, všiml jsem si, že to je ten kluk, co si mě tak prohlížel. Vypadal tak chladně. 
,,Dě-děkuji." dostal jsem ze sebe. 

,,Neměl by ses hned první den na nové škole plést do rvaček." řekl a odešel. 

Pokračování příště...