Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

22.

Ahoj!!

Šel jsem si stoupnout před dům. Seongovo auto už tu stálo, ale nikdo z něj nevycházel. Něco mi říkalo, že bych neměl chodit blíž, a tak jsem dál čekal, než někdo vystoupí. Jako první se z auta vynořil Hong, za ním Seonghwa a nakonec ten, kterého bych tu nejmíň čekal, Yunho. Oko mi začalo cukat nervama. Ti dva si že mě snad museli dělat srandu. Ani Yunho nevypadal, že by o soužití se mnou stál, čemuž jsem se nedivil. Došli až ke mně. Už jsem chtěl něco říct, ale Hong mě předběhl.

,,Než něco řekneš, nezapomeň na mé slova. On je tvá poslední šance, tak se chovej slušně." prohodil s andělským úsměvem Hong a poplácal svého nejlepšího kamaráda po zádech.

,,Zdravím." prohodil jsem s hraným nadšením. 

,,Také zdravím...snad se ti u mě bude líbit." prohodil jsem s nezájmem.

,,No tak my už raději půjdeme. Užijte si společné bydlení a naučte se spolu vycházet!" nakázal jim Seonghwa a s lehkým úsměvem se vydal zpět k autu.

,,Nezapomeň, ano? Je to hodný kluk a má tě rád, tak přestaň být paličatý a chop se příležitosti." pošptal mu Hongjoong do ucha a přispěchal za Seonghwou.

,,Tss!!" odfrkl jsem si, aniž bych si uvědomil, že za mnou stojí Yunho. Jo jsem prostě idiot. Rukou jsem mu naznačil, aby šel dál. Následně jsem za námi zavřel. Vzal jsem mu tašku z ruky, aby se neřeklo, a vedl jej do jeho pokoje. 

,,Pokud bys potřeboval víc místa, stačí říct." řekl jsem s nepatrným úsměvem. 

,,Myslím, že tohle bude stačit." pověděl jsem a vděčně se usmál. Sám sobě jsem se divil, že se stále dokážu usmívat, když se nenacházím zrovna v nejlepší situaci. 

,,Budu ve vedlejším pokoji, tak si zatím vybal a až to budeš mít, zaklepej. Provedu tě po domě." 

,,Dobře." odvětil jsem. 

Když se zaklaply dveře, vybalil jsem si věci a převlékl se do pohodlnějšího oblečení. Poté jsem šel za Mingim. Zaklepal jsem na jeho dveře a čekal, než vyjde. Provedl mě po domě. Ukázal mi, kde najdu lékarničku a hygienické potřeby, kdyby mi náhodou něco scházelo. Už se ani netvářil tolik zabškle. Třeba to nebude tak hrozné, pomyslel jsem si.

Skončili jsme v obývacím pokoji u televize. Nebýt jí, opět by zavládlo dusivé ticho. Přesto jsem nebyl spokojený, a tak jsem se dohodlal ke slovům. Chtěl jsem mu ukázat, že jsem ochoten vyjít mu vstříc. 
,,Vím, že ze soužití se mnou nejsi zrovna nadšený, proto se pokusím být ti co nejmíň na očích." 

,,Hm." prohodil jsem, aniž bych věnoval pozornost tomu, co říkal. Když jsem koutkem oka zpozoroval jeho tvář, vypadal dost naštvaně. 

Jenom "hm" , to si ze mě už vážně dělá srandu. Tahle jednoslovná reakce mě dokázala pěkně vytočit. To nemohl říct něco jiného? A poslouchal mě vůbec? Povzdechl jsem si. Proč se vůbec snažím? Nejradši bych mu teď dal hlavou o stůl. Ano, až tak mě naštval. 

,,Jdu do pokoje!" řekl jsem podrážděně. 

,,Počkej, Yunho! Jedl jsi vůbec něco?"  optal jsem se a chytil jej za ruku. Nechtěl jsem v jeho očích vypadat tak hrozně. 

,,Jo, nemusíš si dělat starosti." hlesl jsem nezaujatě. 

,,Promiň za tu moji odpověď. Vlastně ani nevím, co jsi říkal...naštvalo mě, že mi o tom ani jeden neřekl. Nečekal jsem, že to budeš zrovna ty." přiznal jsem se. 

,,Tak to jsme na tom stejně, ale změnilo by to snad něco?" nadhodil jsem a upřeně na něj hleděl. 

,,Z mé strany asi ne, nemám na výběr. Ale ty bys určitě nepřistoupil na společné bydlení se mnou." odpověděl jsem. 

,,Věř mi, všechno lepší, než polonahý San, co se věčně cumlá s Wooyoungem. Takže myšlenka na společné bydlení s tebou není tak špatná. Jen mi je líto, že to vadí tobě." poslední větu jsem téměř zašeptal, ale byl jsem dost blízko, aby mě i tak slyšel. 

,,Nevadí mi to!" vyhrkl jsem. 
,,Jen mě překvapuje, že tobě to nevadí." dodal jsem tiše a sklopil pohled. 

,,Dalo by se říct, že jsem také neměl tak úplně na výběr, jestli jsem si u rodičů nechtěl zničit obrázek dokonalého syna." 

,,Co by někdo tak poslušný, mohl provést, aby o tobě takhle smýšleli?" překvapeně jsem se zeptal. 

,,Tys o tom neslyšel? Vyhodili mě z koleje, protože na koleji nemá být žádný alkohol...ještě když jsme nezletilí. Ten alkohol samozřejmě nebyl můj, ale Sanovo. Vzal jsem to na sebe, aby z toho ti dva neměli problémy, protože u nich by to bylo daleko horší. Ale taky jsem to úplně nedomyslel. Kdybych to doma vysvětlil jako tobě, Mamka by to sice přijala, ale táta by šel dělat scény. Má oběť by byla zbytečná. Takže budu předstírat, že jsem stále na koleji." vysvětlil jsem mu. 

,,Co když to jednou zjistí?"

,,No asi bych musel s pravdou ven, ale to už bude pozdě na to dělat scény ve škole a já bych skončil možná tak s domácím vězením." odpověděl jsem a začal se smát. 

,,A když to nezjistí, jak dlouho tu chceš být?" položil jsem mu další otázku. 

,,No to záleží na tobě. Takže dokud mě nevyhodíš." 

,,Spíš do doby, než utečeš." 

,,Já před tebou? Pokud si dobře vzpomínám, naposled jsi utekl ty přede mnou. Jo a taky...tu výzvu jsem teoreticky vyhrál já, takže mi stále dlužíš laskavost. Políbil jsi mě a utekl. Kdyby to byla má první pusa, musel bych si ji vzít zpět, ale máš štěstí." 

Hrklo ve mně, když to řekl. Bavilo mě si s ním povídat. Nakonec jsem se po dlouhé době cítil, jako bych žil, a tak jsem téma rozvinul. 
,,A kdo že si vzal tvůj první? Doufám, že to nebyl San?" 

,,Jak tě tohle sakra napadlo. Nejsi na něj nějak moc vysazenej?" 

,,Nejsem, jen on je...no to je jedno. S kým tedy?" 

,,S mým nejlepším kamarádem, se kterým jsem se později i vyspal, což bylo taky poprvé. A co ty?" 

,,Také s mým nejlepším kamarádem, tedy s tím před Hongem." 

,,A i on byl tvůj první?" 

,,Ano, díky němu jsem si uvědomil, že holky nejsou nic pro mě." řekl jsem se smíchem. 

,,Asi tak. Ale teď mi přijde, že my jsme spíš jako nějaké holky, co řeší, s kým byly a s kým spaly a tak různě." 

,,Řekl bych, že v tomhle ohledu jsme všichni stejní. No když už jsme u toho, s kolika kluky jsi chodil?" 

Pokračování příště...