Cold Pretense [YunGi] (Ateez) - DOČASNĚ POZASTAVENO!!

13.

Ahoj!!
Věnováno UkumiK😊

Nemohl jsem uvěřit, že něco takového řekl zrovna Mingi. Skoro to vyznělo, jako by snad o mě měl starost. Nebýt tam on a spoustu dalších lidí, nejspíš bych začal radostí skákat jako blázen. Po skončení jsme se všichni čtyři vydali na cestu domů, no tedy já se Seonghwou jsme je šli doprovodit. Po cestě si kluci povídali. Nechtěl jsem jim do toho nijak skákat, a tak jsem jen převážně poslouchal a promluvil jen tehdy, když se mě na něco zeptali. Měl jsem tolik příležitostí se Mingiho zeptat prakticky na cokoliv, neboť by mi kvůli přítomnosti kluků určitě odpověděl, avšak neměl jsem odvahu.

Když jsme došli před Mingiho dům, pozval nás dovnitř. Ale Seonghwa se musel vrátit a když jsem se neodvážil ke slovům ani po cestě, uvnitř bych nepromluvil už vůbec. Rozloučili jsme se s nimi s tím, že se uvidíme zítra. Jakmile se za nimi zaklaply dveře, Seonghwa se na mě podíval stylem, proč jsem to sakra udělal a následně pokynul hlavou, abych spustil.
,,Udělal jsem snad něco?" optal jsem se a dělal, že nevím o co jde.

,,Spíš, co jsi neudělal? Proč jsi tam nešel? Jak se s ním chceš sblížit, když odmítneš i pozvání domů? Měl jsi říct ano, navíc tam byl i Hong. Zachránil by tě, kdyby ses dostal do trapné situace." spustil Seonghwa a máchal u toho rukama jako blázen. Vypadal z této nevyužité příležitosti víc zklamaný než Yunho.

,,Bál jsem se. Nechtěl jsem, aby si Mingi myslel, že jsem dotěrný. A i když jsem si v hlavě několikrát přemítal, co bych mu mohl říct, sotva mě něco napadlo. Jsem z něho tak mimo, že bych při mém štěstí plácl nějakou blbost jako "nebyli tvoje rodiče teroristi, protože ty jsi naprostá bomba" a samé takové podobné blbosti." hlesl jsem a už teď cítil, jak mi rudnou tváře z té představy.

,,Ty chceš, abych z tebe umřel smíchy, kam na takové věci chodíš? Na druhou stranu, kdyby tě teď viděl, uznal by, že jsi sladký. Doufám že aspoň o víkendu s ním budeš mluvit. A počítej s tím, že když se bavíš s námi, budeš ho vídat často." prohodil Seonghwa s širokým úsměvem na tváři. Měl s Yunhoem a Mingim ještě velké plány.

,,No jestli vůbec půjdu ven. Proč jsi to jen říkal. Vždyť se mu sotva podívám do očí. Já z toho zešílím. A i kdybych se s ním spřátelil, neočekávám zrovna velké naděje..."

,,To chce jen čas, nejdřív s ním hlavně začni mluvit. Poté si získej jeho důvěru a nakonec obměkči jeho srdce a bude jen tvůj. Potřebuje tě...potřebuje, abys mu ukázal, že tenhle svět a lidi v něm pořád za něco stojí." pověděl Seonghwa a široký úsměv nahradil starostlivý.

,,To zní, jako by mu někdo zlomil srdce...co se mu stalo?" zvědavé jsem se optal. Jestli šlo vážně o zlomené srdce, dávalo by smysl, proč je tak odtažitý.

,,K tomu až jindy, teď už vážně musím jít. Hlavně se tu neztrať, ano?" řekl a objal jej na rozloučenou. Poté se vydal vlastní cestou.

-------------------------------------------------------------

Vrátil jsem se na kolej. Když jsem vstoupil hlavními dveřmi, šel jsem rovnou na pokoj a snažil se ignorovat zvědavé pohledy ostatních. Před naším pokojem jsem se zastavil, neboť jsem uslyšel hlas, který nepatřil Sanovi. Chtěl jsem zaklepat, abych mohl vstoupit, ale nakonec jsem to neudělal. Zaslechl jsem to samé jméno jako včera při večeři. Víc jsem se nahl ke dveřím...

,,Wooyoungu, proč jsi to udělal?" optal se San. 

,,Nevím, asi abych tě naštval..." odpověděl mu Wooyoung. 

,,A to sis k tomu musel vybrat zrovna Yunhoa. Nic ti neudělal, měl jsi to raději hodit na mě." znovu se ozval San. 

,,To by nebyla taková zábava. Jde vidět, že o něj máš starost. Plánuješ snad sbalit dalšího nového studenta a hrát si s ním, dokud tě to nepřestane bavit?" 

,,Proč bych to dělal?" zněl naštvaně. 

,,Protože jsi to dělal vždy. Poslední dny se motáš jen kolem něj." 

,,No ještě mi řekni, že žárlíš? I kdybych měl něco takového v plánu, nemá o mě sebemenší zájem. Ale to je teď jedno, prostě už nechci, aby se to opakovalo. Svůj vztek si vybíjej na tom, ke komu ho pociťuješ a ne na ostatních." 

...usmyslel jsem si, že jsem toho slyšel dost, a tak jsem bez zaklepání vešel do pokoje. Přeci jen je to i můj pokoj. Když jsem vešel, získal jsem si jejich pozornost. Pozdravil jsem. San mi pozdrav opětoval a mile se usmál. Za to Wooyoung na mě hodil zlověstný pohled.

,,My o vlku a on za dveřmi. Neboj se, už tě nechám být, tvůj přítel o tebe má až moc velký strach..." prohodil pichlavým tónem Wooyoung a zlověstně se na něj usmál.

,,Není to můj přítel, pouze kamarád..." hlesl jsem už unaveně. To neslyšel, co mu San říkal, nebo je vážně tak natvrdlý. Jak dlouho tohle se mnou poputuje.

,,Vidíš, říkal jsem ti, nemá o mě sebemenší zájem, tak už toho nech a radši mi řekni, proč se tak vlastně chováš. Pokud si dobře pamatuju, ty jsi mě od začátku školy začal ignorovat, ne já tebe!" zdůraznil poslední větu, jako by to snad jinak měl přeslechnout. Štvalo ho to. Protože mu na Wooyoungovi záleželo tak jako na nikom jiném. Jen to přestal dávat najevo právě od doby, co ho začal ignorovat.

,,Jo, protože jsem chtěl být první, kdo to udělá. Všichni ví, jaký jsi a ty tvoje řeči o tom, že už takový nejsi, stále tomu nevěřím." sykl po něm zpět Wooyoung.

,,Kdybys mi dal možnost, třeba bys změnil názor!" vyhrkl San, neboť už téhle debaty měl pokrk a jeho slova ho opravdu ranila. Moc dobře věděl, jaký byl, ale právě s ním měl pocit, že může být jiný...neboť konečně našel, co hledal.

,,Můžeš to dokazovat někomu jinému. Nemám zájem!" jeho tón též nabral na hlasitosti.

Odkašlal jsem si, abych si získal jejich pozornost.
,,Jestli máš na mysli mě, můžeš to rovnou vypustit. San není můj typ. Sice věřím, že je to fajn kluk možná s nějakými chybkami, jenž má přece každý, ale já mám v hledáčku někoho jiného. Tebe neznám, ale už jen to, že jsi tu, i když tak urputně tvrdíš, že nemáš zájem, je lež. Je očividný, že jsi žárlil, jinak bys na mě včera nepřevrátil svůj tác s jídlem. Mám pocit, že se jen bojíš...bojíš se, že by tě mohl zklamat. A San se chová jako San, protože už neměl důvod se snažit, jelikož to se sebou vzdal, jakmile jsi ho od sebe odstřihl. Tohle si myslím. Pokud to tak není klidně můžete něco namítnout." řekl jsem pomalu na jeden nádech a ihned poté se zhluboka nadechl. Najednou ani jeden z nich nemluvil. Jen na mě divně hleděli s pusami dokořán.

Pokračování příště...

A zítra zase další dávka Wooyounga:

S láskou Vaše Tsukki ❤️