24. Já tě přímo miluji

280 19 9
                                    

Čítal/a si:

*Neskôr išla Lenka domou lebo mala dnes tréning. Spolu s Matyášom sme ju vyprevadili domou. Potom som išla ešte odprevadiť Matyáša.*

Pohľad Mattema

Rozloučili jsme se s Lenkou a šli směrem k mému domu. Oba jsme byli zticha. Přemýšlel jsem nad celou touto věcí. Vím velmi dobře, proč se Nataša změnila.

Flashback 

"A na kolik procent mě máš rád?" zeptala se mě Nataša když jsme sedeli v parku. Bilo něco kolem 20. Vzdychl jsem si "Víš moc dobře jak to ve skutečnosti je" řekl jsem a otočil jsem se na ni "Vím ale za tu dobu co jsme spolu ses do mě ani trošku nezamiloval? Ani trochu jsem se ti nezalíbila?" zeptala se mě hladě do mých očí. Pousmál jsem se „Lásku nemůžeš přinutit. Víš mám tě rád a pokud si myslíš že to říkam jen kvůli tvému ​​otci tak se mýlíš. Mám tě rád jako kamarádku. Víš, uvedomil jsem si pár věcí. I člověk jako ty má srdce... "chtěla mi skočit do řeči, ale nedal jsem jí šanci "... jen ho nemá na správném místě. Pokud mám být upřímný když jsem u tebe byl asi podruhé, tehdy když jsi byla sama sebou tak jsi vypadala lépe. Pamatuješ jak jsem seděl na té židli a ty jsi přišla z koupelny? Říkala jsi že se na tebe nemám dívat protože jsi ošklivá. Pravda byla opak. Bez make-upu a tvých až přehnaně cool outfitů jsi byla hezká. Kdybych neznal celou pravdu a celou tvou minulost a nelíbil by se mi někdo jiný, věř nebo nevěř, líbila by ses mi. Byla jsi úplně jiný člověk. Lepší" řekl jsem svůj monolog hladě před sebe. Oba jsme byli zticha. Po chvíli mi začala být zima "Tak půjdeme k tobě?" zeptal jsem se. Místo odpovědi jsem se dočkal objetí a pláče. Hladil jsem ji po vlasech přičemž jsem stále myslel na to čím ona ve skutečnosti je "Proč pláčeš?" zeptal jsem se jí "J-jak jsem m-mohla být tak so-sobecká?" řekla. To se mi snad jen zdálo. Toto řekla ona? Toto vyšlo z jejích úst? "To je v pohodě. Lidé nejsou dokonalí. Sám jsem velký a sebestřední sobec. Někdy to člověku dojde prostě pozdě. Ale ty máš pořád šanci se změnit. Být lepším člověkem" řekl jsem. Obtrhla se oběma "N-ne. Nemám šanci. Ani n-nevíš co všechno jsem u-udělala. Kolika lidem jsem ub-ublížila fyzicky i p-psychicky. Ne Matyáši já zůstanu ta-taková n-navěk-ky" řekla s pláčem "Jaká? Jsi úžasná jen to je třeba dát vědět i ostatním" povzbudil jsem ji „Ne-nejsem. Jsem h-hrozná. Kdybys ty věděl, jak jsem si celý život pokazila. P-promrhala jsem d-dětství! Rodičovská láska mi nikdy opětována n-nebyla a táta mě do všeho n-nutí. V-všechno jsem po-pokaz-zila!" řekla a zase mě objala "Kdy jsi ty j-jen věděl co jsem já dělala. Kol-kolika lidí jsem p-podvedla a kolika podvádím do-dosud. Ani nevíš že k-kromě tebe mám další vz-vztah! Nic o mně n-nevíš. Nesnášíš mě a teď mi řekneš t-tohle? P-proč to vůbec d-děláš?"zamyslel jsem se nad ho slovy "Neboť tě znám a vím že uvnitř jsi skvělí člověk" silně jsem ji objal.

Jeli jsme domů. Dohodli jsme se, že náš vztah již skončil. Řekla mi i to, že vedle tohoto vztahu chodila s jednou holkou z její školy. Upřímně ji chápu. Má v tom bordel a někdo jí s tím musel pomoci. Ale kdo když nikoho neměla po ruce? Zastali jsme před mým domem "Tak zítra" řekla a zakývala mi do dveří "Ahoj" řekl jsem. Zavíral jsem dveře "Ty Matyáši ještě... něco potřebuji" otočil jsem se "Jasně" "Ten někdo kdo se ti líbí, pamatuješ ještě v parku si to říkal, je to Ordodyová, viď?" začervenal jsem se. Jak to může vědět? "Ne tedy mám ji rád ale ne tak ja-jako t-tedy ano a-ale j-já emm ... musím jít"

End of flashback

"Aaa čo vlastne vtedy v škole od teba Nataša chcela?" zeptala se mě Ona "No j-jen tak se mě ze-zeptala že ... j-jak se mám" usmál jsem se "Hmm vážne? Nezdá sa že hovoríš pravdu" jak to muže vědět? Začínam pochybovat o tom že holky neumí číst myšlenky "Proč bych ti klamal?" "Neviem len tak lebo väčšinou tak nekokceš keď niečo hovoríš" řekla "No já nevím asi jsem měl voice crack nebo něco takovýho" "Prečo mi klameš?" vlastne už ji to mužu říct. Ale chci to? Chci ji to říct? "Výš pravda je ... hm to ti říct nemužu" řekl jsem a zapli se pouličný lampy. To je už 19 hodin? (dajme tomu že sa lampy zapínajú o 19 hej p.a.) "Veď si hovoríme všetko. Prečo mi zrovna toto povedať nemôžeš? Mne sa predsa nič nestane keď mi to povieš" a proč by se ji neco mělo stát? Ví ona snád o tom? "A proč by se ti neco stát mělo?" "Emm n-no ja n-neviem. Možno t-to je niečo t-tajné" řekla stále hledíc před sebe "Proč mi klameš?" zeptal jsem se "Ty snad o něčem víš?" "Prečo by som mala?" zeptala se "Bežne nekokceš když něco říkaš" řekl jsem a podíval jsem se na ni "No ... ako sa to vezme" ona o tom ví?! "Ty víš jak se to vezme" řekl jsem "Možno o niečom viem. Ale neviem či myslíme to isté lebo predsa len je toľko vecí ktorých o sebe nevieme" "Říkala si že si všechno říkame. Proč bych ti neco neměl říct?" vzdychla "Budeš sa na mňa hnevať?" podívala se mi do očí. Jen jsem pokřoutil hlavou na nesouhlas "No tak ... pamätáš ako sme boli u Sama vtedy? Ono ... mala som plán ako ... ako sa ti dostať do mobilu" dopovedala rychle "Proč jsi to dělala?" "Ale potom sa na mňa budeš hnevať" řekla a zesmutnela "Jak bych se mohl hnevat na tak úžasnú holku" to bych jsem řekl kdybych nebil kokot ale řekl jsem "Tak mi to řekni. Mě to je už jedno" "Vážne?" "Jo" "No vieš. Keď si vtedy išiel hore tak ... v škole si sa so mnou vôbec nebavil. No a ja som nevedela že čo sa deje. Lenka si myslela že v tom má prsty Nataša. No a ja ... prepáč ja viem že som to nemala robiť ale bála som sa. No a-a ty si ma n-nevnímal a -a nechcela s-som sa ťa to p-pýtať" řekla a s pláčem mě objala. Jak bych se na ni jen mohl zlobit? "Mužu ti neco říct?" kývla hlavou na souhlas "Nechtěl jsem ti to říct kvůli tomu aby... jsem tě neohrozil. A-asi víš co jsme si psali ale neboj. Všechno je už v pořádku. Už jsme se s Natašou dohodli a řekla mi že už to nikdy neudělá. Její otec byl rozzlobený ... velmi. Byl jsem tam a křičel na ni že teď nebude mít dobrou budoucnost. Uvědomil jsem si že to všechno bylo kvůli ... penězům. Ale už to je v pořádku. Nikomu se nic nestane" řekl jsem a silně jsem ji objal. Cítil jsem, jak se uvolnila. Stáli jsme na rohu obchodu a objímali jsme se "Aaa prečo si to vlastne robil?" "No protože jsem nechtel aby se ti neco stalo" "Máš ma rád?" někdy dává divné otázky "Ne já tě přímo miluji" to bych řekl kdybych nebyl ještě větší kokot "No hej vždyť jsme kamarádi pamatuješ?" "Ako by som na to mohla zabudnúť. Mám ťa rada Maty" řekla a objala mě "Vážne? Já te miluji" ale jsem čurák a řekl jsem "Jo jo. Já vím"

...

Hmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm ...... takže ho máš rada hej? Hmmmmmm. Pls folow a vote okokokokokok? Papapapap lásočky

Váš Potkan

1248 slov

Potřebuji tě✔Where stories live. Discover now