Potřebuji tě✔

33. Okno VS Balkón

Čítal/a si:

*Matyáš bozk predĺži a pritiahne si ma bližšie. V bruchu mi lieta sto motýľov a každý sa snaží vyletieť von. Najradšej by som bola keby to nikdy neskončilo. Obaja sa usmievame. Jeho dlaň je teplá, ohrieva môj chladný krk "Laruška, ideme domou!" zaznie z dolu hlas mojej mamky ktorý všetko toto preruší. Otvorím oči a odlepím sa od Matyáša. Úsmev mi zmizne z tváre. Čo si to zas urobila Lara? Pobozkala si Matyáša?! A nie raz! Pozerám sa naňho ako na cudzieho "L-l-lar-ra..." vykokce Matyáš moje meno "J-ja ...musím ísť!"*

Pohľad Matyáša

Nový den, nové slepé naděje. Probudím se do deštivého rána. Obloha je tmavá a fouká studený vítr. Zavřu okno aby mi nenapršelo do pokoje. Obléknu se a posadím se na postel. Podívám se na mobil. Je 11:11. Jak úžasný čas. Neříká se něco takového že když se podíváš na čas a jsou tam stejná čísla tak na tebe někdo myslí? Pokud ano tak vím přesně kdo to je. Postavím se a jdu dolů do obývacího pokoje. Sednu si na gauč. V kuchyni je máma a Ester. Něco tam vaří. Estera vybírá vařechku a promíchá s ní něco, co se vaří v hrnci. Máma jde do obývacího pokoje "Maty už jsi vzhůru? Co jsi mě nepozdravil" řekne a založí si ruce v bok "Ahoj" řeknu a dál sedím "Odnes prosím tě tyto šálky do kuchyně. Zůstali tady ještě ze včera" vzdychnu si. Máma se vrátí do kuchyně a říká Ester jak jsem líný. Vezmu dva šálky a odnesu je. Vrátím se zpátky. Jednu chytím do pravé a druhou do levé. Z té v levé ruce pila Lara. Zastavím se a přemýšlím o včerejšku "Matyáš! Ale okamžitě dones ty šálky! Už potřebuji zapnout myčku" skříkne máma. Larina šálek mi vypadne z ruky a rozbije se. Položím druhý šálek zpět na stůl "Co děláš Matyáš? Nemáš ty šálky rozbíjet!" řekne rozzuřeně mamka. Vezmu koště a zametu střepy. Škoda. Šálek to byl pěkný, stejně jako člověk který z nej pil. Estera odnese ostatní šálky do kuchyně "Ach bože. Ty jsi fakt k ničemu Matyáši. Všechno musím dělat za tebe já protože ty jsi líná prdel" řekne povýšeně Ester. Vím že je oblíbené dítě našich, ale dává mi to pěkně vyžrat. Rodiče ji odjakživa hýčkali a podívej co z ní vyrostlo. Hnusná ošklivá drzá a hloupá kráva. "Mamka tě má už plné zuby. Ke všem jsi nepříjemný a s nikým si nepovídáš. Co je s tebou špatně?" z hluboka se nadechnu a zvýším tón hlasu "Naši asi nevědí že chodíš s tím týpkem z druháku, že ne" vyvalí na mě oči "T-to není pravda. Kdo ti řekl takovou blbost? Mami! Matyáš mi dělá špatně" a je to tu zas. Proč si s nikým nepovídám? Proto. Máma nakráčí do obývacího pokoje jako by se zhroutil svět. "Matyáši! Proč děláš zase špatně Ester? Řekla jsem ti že je mladší a nemá se proti tobě jak bránit. Nepřeji si abys jí dělal špatně jen kvůli tomu že jsi ty udělal něco špatně a tobě se to nelíbí. Ještě po tobě odnesla ty šálky a ty ji jdeš bít?" "Mami nic jsem neudělal. Ona mi začala nadávat. Ani jsem se jí nedotkl" řekl jsem na svou obranu i když to nemá smysl. Jako vždy "A co jsi tady vykřikoval po domě?" namítne mamka "Říkal jsem že má Ester přítele z druháku" už jsem si myslel že jsem odvrátil konverzaci no stal se přesný opak "No a? Každý má přece právo s někým chodit. To že ty nikoho nemáš neznamená že budeš kvůli tomu dělat špatně tvé sestře, přepána" proč je máma tak zaťatá? Estera vůbec není tak svatá jako si ji představuje máma "Teď se jí omluvíš a půjdeš do svého pokoje" řekne máma jako kdybych byl malý. No nemám co jiného dělat "Promiň" řeknu a odejdu do svého pokoje. Cestou slyším jak si mamka něco šemře a pak mile promluví k Ester "Takže už máš přítele, jo? Jak vypadá? Někdy ho musíš zavolat k nám. Ukaž mi některá fot-" třesem dveřmi a sednu si na postel. Na tomto místě včera seděla Lara když jsme se líbali. Podívám se ven z okna. V Lařině pokoji se svítí. Co bych dal zato kdyby jsem ji mohl políbit znovu. Zastřím žaluzie a přes tenkou spáru se podívám ven. Lara stojí u skříně a vybírá z ní nějaké mikiny. Vybere jednu a vloží ostatní zpět do skříně. Potom otevře druhou skříň a vybere z ní tričko. Je bílé. Položí ho na postel vedle mikiny a postaví se ke zrcadlu. Najednou si svlékne tričko. Hodí ho na zem. Stojí tam jen v podprsence. Odstoupím od okna. Obličej mi přímo hoří. Sanžím se to dostat z hlavy, ale pohled na ni se mi nalepil na oči a nechce zmyznout. Tohle jsem asi neměl dělat. Tehdy si uvědomím že mám zapnutou lampu a kdyby se podívala na mé okno tak by mě v něm viděla. Na tohle asi tak brzy nezapomenu. Ach bože. Ona je tak strašně hezká.