Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Město bylo náhle zahaleno obřími mraky, který zakrývaly celou oblohu. Zdály se být tak nízko, bylo dusno a v dáli jsem již zaslechl první hřmění, které však bylo až nepostřehnutelné.
Cizinec, který postával přede mnou, stále očekával mou odpověď, kterou jsem mu neposkytl.
Náhle však udělal krok do strany, automaticky jsem ho následoval svým pohledem a to ho donutilo mi věnovat úsměv, i ve chvíli, co mykl se svou pravou rukou, ukazující mi tak cestu.
,,Můžeme?" optá se.
Mlčení znamená souhlas, což mi vždy říkala i má matka, když jsem jako malý skrček nedokázal rozhodnout, avšak tohle bylo jiné, tahle situace vyžadovala racionální uvažování.
,,Nemyslím si, že jsem souhlasil s Vašim pozváním." ceknu.
Seznamování jsem odjakživa nenáviděl, tížila mě pouze myšlenka na to, že mám sedět s neznámým jedincem u jednoho stolů a snažit se o debatu, která se vyžaduje.
Neznámý muž dal svou ruku opět podél těla, vyrovnal se a svou hlavu natočil jemně do strany.
,,Vskutku, avšak si myslím, že jste ani neodmítl." vysloví.
Můj pravý koutek nechtěně vyletěl nahoru, do nepatrného úsměvu, který jsem ale ve vteřině odstranil.
Rozhlédl jsem se, abych unikl jeho pohledu, avšak jsem zavinil to, že jsem opět začal vnímat kolemjdoucí, ty pohledy, který mě kdyby znovu vrátily do reality.
Ruce jsem si strčil do kapes a udělal několik kroků dopředu, následují tak neznámého, který by mi snad dokázal v tuhle chvíli poskytnout větší útočiště.
-
Kavárna Liberál patřila k těm nejznámějším kavárnám ve městě, byla decentní, s ojedinělým prostředím a terasou, která poskytla krásný výhled na architektonické stavby.
Natáhl jsem se pro cukr, abych si mohl osladit kávu, kterou k našemu stolů přinesla před chvíli milá servírka.
Již teď jsem si připadal nesvůj, jelikož můj nynější společník si objednal černou kávu, kterou si vychutnával bez sladidel a mléka, na rozdíl ode mě.
Hypnotizoval jsem popelník, který byl uprostřed stolů a nevědomky jsem začínal klepat se svou pravou nohou, abych zmírnil stres.
,,Jste poněkud napjatý." promluví.
Upoutal mi pozornost, nerad jsem působil před ostatními úzkostně, už jsem se to naučil skrývat, korigovat své tělo, ale pouze ve chvíli, kdy jsem si to uvědomil.
Vydechl jsem a šáhl si do kapsy, abych si vytáhl zapalovač a krabičku cigaret.
