Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Avšak tu stále sedíte, pane Jeone, takže předpokládám, že v tom nějaký smysl nacházíte. Přeci jenom, všechno má svůj účel, nemyslíte?"
Můj obličej se zcela uvolnil, když vyslovil větu se kterou jsem se i ztotožňoval. Nevědomě se mu podařilo, abych si na něho vytvořil jiný názor.
Vždy jsem věřil tomu, že vše se děje z nějakého důvodu, nikdy nikoho nepotkáte jen tak a především i to špatné, co se vám přihodí, je z jistých důvodu.
,,Má práce, to mě zajímá." řeknu.
Odpověděl jsem mu na jeho otázku, kterou nedávno položil, abych se zachoval patřičně a udržoval mezi námi nějakou komunikaci, o kterou jsem však stále nestál.
Podle jeho výrazu jsem usoudil, že jsem ho pravděpodobně potěšil, jelikož mi věnoval úsměv a opět se napil kávy.
,,Co Vaše práce obnáší?" optá se.
Uvědomil jsem si, že ztrácíme čas, nikdy jsem nebyl schopný odpovídat rozsáhle a tím jsem ho nutil pokládat další a další otázky, ačkoliv jsem svou odpověď mohl rozvést a tím mu ušetřit námahu, také sobě.
,,Dělám administraci, překládám texty pro jednu firmu." odpovím.
Přerušil jsem oční kontakt, když jsem začal mluvit, jelikož jsem si připadal zahanbeně. Svou práci mám rád a nestydím se za ni, to vůbec, ale tím, že vím co dělá on, tak si připadám méněcenný.
Sjel mě pohledem, prohlížel si mou ruku, kterou jsem měl skoro až černou kvůli tetování a poté si začal prohlížet můj obličej, přesněji kovový šperk u mého obočí.
,,Nevypadáte jako někdo, kdo by si užíval tichou práci v kanceláři, pane Jeone." podotkne.
Neúmyslně jsem se pousmál, působil na mě jako vyspělý muž, ale evidentně taky není inteligentní v určitém odvětví.
Vzhled nehraje žádnou roli.
,,Vy též nevypadáte na to, že rád řežete do těl, pane Kime."
Odhalil mi svoje bílý zuby, když se široce pousmál a nepatrně kývl hlavou.
,,To jsem rád, budu to brát jako kompliment." promluví.
Vyslovil tuhle větu tak lehce, až mě to zarazilo. Avšak někdo to tak zkrátka má, předpokládám, že dostává komplimenty velice často, nebojím se říci, že je to u něho na denním pořádku.
,,Já bych to za kompliment nepovažoval, ale jak je libo."
Natáhl jsem se pro krabičku, abych si mohl opět zapálit, vždy jsem kouřil víc, když jsem byl nervózní, pod tlakem, pomáhalo mi to se tak zaměstnat a nesoustředit se tolik na okolí.
,,Domnívám se, že Vy celkově nerad přijímáte komplimenty." řekne.
Natáhl jsem kouř do plic a držel uvnitř krapet déle, než obvykle. Po chvilce jsem to vzdal, světle šedý dým jsem pomalu vyfoukl, nechtěně se mi podařilo vytvořit kruh a následně jsem popel jemně klepl do popelníku.
,,To máte pravdu, připadají mi zbytečný a hlavně falešný." odpovím.
Lichotky mají být údajně pro radost, potěšit protějška, ale ve mně vyvolávají tíhu, nikdy nevím, co odpovědět a především mě o to více nutí myslet negativně, jelikož mám tendenci milá slova v hlavě ihned obrátit proti sobě.
,,Falešný?"
Byl překvapený mými slovy, popravdě jsem to i očekával, jemu totiž lichotky zvedají sebevědomí, mně naopak ubírají.
,,Nejsou upřímný, nevěřím jim." zašeptám.
Od přátel mi připadají nucený, Jimin mi častokrát sdělil milá slova, ale mám pocit, že kdybychom se neznali a potkal mě někde po městě, tak by o mně nemyslel nic pozitivního.
Taehyung si mě zaujatě pozoroval, zkoumal moje oči, následně sklopil pohled níž, na můj nos a poté si letmo pohlédl na moje rty, než se mnou opět navázal oční kontakt.
,,Věřte mi, že pokud Vám nyní řeknu, že jste krásný, tak to myslím zcela upřímně." vysloví.
Samovolně mi po těle rozlehlo horko, které jsem se snažil odstranit a hlavně nevnímat.
Ten příjemný pocit se ve vteřině vytratil, sklopil jsem zrak na svou jizvu a naposledy se potáhl z cigaret, poté ji típnul a pod stolem jsem sevřel levou ruku v pěst.
,,Má matka mi říká, že nemám věřit cizím lidem." odpovím.
Ochranný mechanismus vypadá u každého jinak, já se snažil být ledabyle vtipný a odbočit od tématu.
Neměl jsem nutkání mu poděkovat a už v žádném případě mu ten kompliment vrátit, nehledě na to, že při pohledu na něj mi v hlavě vyskakují slova, která by ocenila jeho vizuální reprezentaci.
Nechtěl jsem, protože bych tomu tak učinil pouze ze slušnosti a to už by neměl žádný význam.
,,Moudrá žena, ale v tom případě se její slova na mně nevztahují, již už pro Vás nejsem cizí."
﹊
Za těch šest let jsem se nenaučila psát poutavý začátek, pokračování snad už bude záživnější
