Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jsem ten typ člověka, který vždy myslí jenom na to nejhorší. Konference však nebyla tak hrozná a zdlouhavá, jak jsem si ji představoval. Prezentace byly zajímavý, poslouchal jsem je s nadšením, samozřejmě jakmile přednášel Taehyung, tak jsem ani nedýchal a poslouchal každé jeho slovo.
Působil tak vyrovnaně, mluvil s takovou lehkostí a svůj monolog ozvláštnil i se svým humorem. Uměl přinutit lidi, aby ho bezprostředně poslouchali.
K večeru jsme se všichni přesunuli ven, Hotel nám poskytl svou terasu, kde byl bazén a bar. Bylo svým způsobem zábavné pozorovat lékaře, praktický chirurgy, jak se baví a popíjejí jako lidé v mém věku.
Seděl jsem na druhé straně, dál od lidí na venkovním křesle, kde jsem se cítil komfortně. Dnes jsem musel mluvit s každým druhým, Taehyung mě všem představoval a laskavě o mně vyprávěl, což mě nesmírně těšilo, ale vést dialog s cizími lidmi mě dokáže dosti vyčerpat.
Pousmál jsem se, když jsem ho spatřil, jak se vrací ke mně s drinky v ruce. Mrknul na mě a věnoval mi letmou pusu na rty, než skleničky položil na stůl a sedl si opět vedle mě.
Hoření v mých tvářích se pravděpodobně už nikdy nezbavím.
,,Vůbec nepiješ, Jungkookie." podotkne.
Měl pravdu, přinesl nám další drink, ale já nedopil ani ten první. Není to tak, že bych nechtěl, ale znám se a bohužel na alkohol nejsem zvyklý, takže nechci riskovat, že bych se choval nevhodně.
Tuhle maličkost jsem mu ovšem sdělovat nechtěl.
,,Přinutíš mě snad k pití?" optám se.
Dělal jsem si srandu samozřejmě, prozrazoval to i můj úsměv, ale on mykl se svým obočím a naklonil se blíže ke mně.
,,Domnívám se, že já bych tě přinutil ke všemu, Jungkookie." odpoví.
V sekundě jsem svůj úsměv ztratil, nasucho jsem polknul a odvrátil pohled. Domnívá se správně, skutečně by tomu tak bylo, což bylo na jednu stranu děsivé, že na mě má tak velký vliv.
,,Nicméně to uděláme zábavněji. Zahrajeme si hru, co ty na to?"
Odtáhl se, napil se ze své skleničky a trpělivě vyčkával na mou reakci. Tázavě jsem se na něho podíval a více se zapřel do křesla, stejně tak jako on, abych působil též vyrovnaně.
,,Budeme si dávat úkoly a otázky, pokud odmítneme odpovědět či vyhovět žádosti tomu druhému, tak se napijeme." vysvětlí.
Připadalo mi milé, jak se chce bavit tímto způsobem. Nějak mi ukázal, že i přes to, že je starší než já, tak je schopný se bavit pubertálně.
,,Dobrá tedy, začni." řeknu.
Myslím si, že jsem neměl souhlasit, protože opravdu nechci pít, ale obávám se, že mi schválně bude dávat úkoly a otázky, abych neměl na výběr.
