Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Ty ale nerozhoduješ za mě, koho si oblíbím."odpoví.
Jeho horký dech mě z téhle nepatrné vzdáleností vyvedl z míry.
,,Ale mám právo promluvit, když se to v tuto chvíli týká mě." odpovím.
Vítr nabíral na intenzitě, ačkoliv bylo léto, tak vzhledem k tomu, že bylo po desáté hodině a Slunce již dávno zapadlo, tak nebylo takové teplo.
Já ale nehnutě stál na místě a nehodlal odejít do svého bytu, jelikož vím, že bych nebyl schopný usnout, dokud tuhle debatu, do které jsem se původně ani nechtěl pouštět, neuzavřeme.
Taehyung se pousmál a opět mi dopřál osobní prostor.
,,Takže jestli to chápu správně." ozve se.
Vzdálil se ode mě, ledabyle začal ustupovat dozadu a následně nadzvedl svůj ukazováček, který ukázal mým směrem.
,,Ty mě teď hodláš přesvědčovat o tom, proč bych tě neměl chtít a já ti naopak budu vyjmenovávat důvody, proč ano? O tom se tedy spolu budeme bavit?" optá se.
Měl jsem chuť propadnout pod zem, takhle nahlas to vyznělo opravdu hloupě a pošetile, ale ano, vystihl úplně všechno.
On měl pobavený úsměv na rtech, já ale nikoliv a vskutku jsem se cítil nesvůj, že jsem se do podobného rozhovoru vůbec pouštěl, ale už jsem nemohl vycouvat.
Mé mlčení potvrdilo to své, Taehyung s úsměvem zakroutil hlavou a otevřel své auto, natáhl se dovnitř u zadních sedaček a já se rozpačitě podíval jinam, jelikož z tohoto úhlu mi vystavoval na obdiv část těla, které bych neměl v tuto chvíli sledovat.
Pomalu zavřel dvířka a mykl se svou hlavou, abych k němu přistoupil, ihned jsem tomu tak učinil a zastavil se u předních zrcátek.
Přistoupil ke mně a přes ramena mi přehodil lehkou bundu, kterou vytáhl z auta.
,,Předpokládám, že to bude dlouhý rozhovor, tak ať ti není zima." vysloví.
Omámeně jsem sledoval jeho tvář, překvapuje mě, že stále ke mně mluvil tak laskavě a předvedl mi gesto, které jsem nikdy předtím nezažil.
Dělal mi bordel v hlavě jenom tím, jaký byl a to mě opravdu zaráželo.
Potichu jsem mu poděkoval a v mysli skládal do kupy monolog, mířený proti sobě, aby konečně pochopil, že my dva spolu nikdy fungovat nebudeme.
Připadal jsem si ovšem pod tlakem, takže jsem se od něj vzdálil, opřel se o jeho auto a zapálil si. Upřeně na mě hleděl, já místo toho sklopil pohled a pozoroval cigaretu, poté mi i došlo, že vlastně i tohle je taková maličkost, která ale znamená mnoho.
,,Kouřím, Vy ne." vyslovím.
Respektuje, když si zapálím, ale nemám představu, zda mu to náhodou není nepříjemné. Naklonil svou hlavu nepatrně do strany a mykl se svým pravým obočím.
