Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Počkej, já to chci vědět! Jste spolu teda?"
Jimin na mě řval během toho, co jsem zběsile pobíhal po pokoji, popadnul jsem batoh a cestou zaběhnul do koupelny, abych vyplivnul pastu a vrátil kartáček na své místo.
Vypláchnul jsem si pusu a ani se nepodíval do zrcadla, zkrátka jsem absolutně nestíhal, což bylo snad poprvé.
Taehyung včera odjel po jedenácté, já jsem si pak připadal jako puberťák, jelikož jsem se neustále culil a vůbec nemohl usnout, což se mi vymstilo.
,,Nevím." odpovím.
Obul jsem si tenisky a zkontroloval, zda mám všechno a během toho odpověděl svému spolubydlícímu, výstižným způsobem.
Opravdu nemám ponětí.
Mávnul jsem jeho směrem a vyběhl z bytu, v úmyslu stihnout tramvaj, která by mi umožnila se dostat do práce na poslední chvíli, ale osoba, stojící nedaleko hlavního vchodu mě kdyby skutečnost, že jsem zaspal, zcela vypustila.
,,Taehyungu." zašeptám.
Věnoval mi široký úsměv, ale já na něho stále zmateně hleděl. Jeho vizuální reprezentace byla opět bezchybná, na rozdíl od té mé a ačkoliv je to pouze sedm hodin, kdy jsme se viděli naposledy, tak on působil nesmírně odpočatě, což já jsem o sobě tvrdit nemohl.
,,Dobré ráno, Jungkooku." vysloví.
Ihned ke mně přistoupil, věnoval mi letmý polibek na tvář a převzal si k sobě můj batoh, který jsem držel.
Hořely mi tváře, ale i přes to jsem s ním navázal oční kontakt a nepatrně se pousmál.
,,I tobě, ale co tady děláš?" optám se.
Tykat mu bylo zvláštní, ale na druhou stranu jsem to považoval za příjemnou změnu, hlavně ho oslovovat jménem.
,,Chtěl jsem tě překvapit, odvézt tě do práce a vzhledem k tomu, kolik je hodin, tak jsem učinil správně." odpoví.
Ani nevím, kde bydlí, ale i kdyby někde poblíž, tak stejně mě zaráží, že měl to nutkání jet ráno za mnou. Nastoupili jsme do auta, kde mě ještě s úsměvem předal kávu, kterou měl až do této chvíle v držáku na pití a já mu vděčně poděkoval, jelikož během ranního maratonu, jsem neměl čas si připravit kofeinový nápoj.
Nasadil si sluneční brýle, jelikož Slunce svítilo již od rána jasně a pomalu vycouval, aby najel na silnici. Jako debil jsem na něho koukal, pozoroval, jak se svou levou rukou pevně svírá volant, až měl vystouplý žíly. Již mě v minulosti vezl autem, ale byl jsem tak napjatý, že jsem se na něho ani nepodíval, nyní už jsem měl i odvahu a došlo mi, jak mu řízení kurevsky sluší.
,,Pokud bych ti oplatil ten přímý pohled, tak nejspíše vybouráme, Jungkooku." vysloví rázem.
Ztuhl jsem, stydlivě sklopil pohled a napil se kávy, kterou mi dal. V autě rozezněl jeho pobavený smích, byl nucen zastavit, když blikla červená a v tu chvíli mi položil svou pravou ruku na mé stehno.
