Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,No není k sežrání?"
Jin natočil svůj mobil mým směrem a ukazoval mi Nanuka, kterému pořídil nový pelíšek, což ani nevím, že kočky potřebují. Přimhouřil jsem oči, abych zaostřil, protože kvůli identické barvě srsti a huňatého materiálu, mi nebylo hned jasné, kde začíná kočka a kde pelíšek.
Pak mi došlo, že pelech nikde nezačíná, jelikož jeho kočka je už tak tlustá, že zabírá celý prostor.
,,Spíše je vidět, že on rád žere." odpovím.
Můj kolega pootevřel svoje rty a mobil si přitáhl k sobě na hruď. Usmál jsem se nad jeho reakcí a svůj pohled jsem zabodnul zpátky do monitoru.
,,Jsi nějaký drzý, Taehyung má na tebe špatný vliv škvrně." vysloví.
Můj úsměv zaniknul, ne z toho důvodu, že bych se naštval, jelikož svá slova myslel ze srandy a Taehyung mu je velice sympatický, i Joon o něm vypráví jen pozitivně. Znejistil jsem ovšem kvůli tomu, že jsem si vzpomněl na tu situaci v hotelu, která se odehrála čtyři dny nazpátek, ale můj mozek se přes ni stále nepřenesl.
,,Ty už jsi během dovolené stihl zapomenout na můj senzační humor? Dělal jsem si srandu." řekne.
Věnoval mi široký úsměv a nepatrně se protočil na židli, já mu úsměv samozřejmě oplatil, ale nadále jsem mlčel a pracoval, což vedle něho jde poměrně těžce.
,,Děje se něco?" optá se.
Jeho hlas byl nyní tak vážný a starostlivý. Byl to blbeček se kterým jsem se vždycky smál a skvěle bavil, utahoval si ze mě, ale vzhledem k tomu, že byl o deset let starší než já, tak se v podobných chvilkách uklidní, zvážní a kdyby se z něho stal můj otec.
,,Všechno v pořádku, Jine." odpovím.
Přeci jenom bylo, s Taehyungem jsem si užil krásný chvíle a i přes tu konferenci si na mě vyhradil čas, takže jsme mohli zavítat do kaváren, dát si někde oběd a dokonce navštívit i muzeum.
On jako člověk v mých očích byl opravdu perfektní, takže mi připadalo hloupé se zaobírat s nesmysly.
-
V jedné ruce jsem svíral tašku, která byla těžká asi jako pan Nanuk a v druhé klíče, ale též růžovou krabici z místní cukrárny, kde jsem se stavoval pro zákusky.
Taehyung dnes slavil jmeniny a já měl chuť na sladké, takže mi to připadalo jako úžasná výmluva k tomu, abych necítil vinu, že budu jíst zase nezdravě.
Můj přítel mi bez problému daroval svoje náhradní klíče, tenhle čin mě nesmírně odrovnal, o to více, jelikož se stavil u mě v práci a omluvil se, že nebude mít cestu kolem, tak jestli by mi nevadilo k němu domů dorazit po svých, což samozřejmě absolutně ne, ale jakmile dodal větu, že si ty klíče mám nechat a přijít kdykoliv, tak jsem nevěděl, jak zareagovat.
