Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Moudrá žena, ale v tom případě se její slova na mně nevztahují, již už pro Vás nejsem cizí."
Litoval jsem toho, že jsem se zachoval podle etikety a sundal si sluneční brýle, jelikož jsem automaticky přimhouřil oční víčka po jeho slovech.
,,Neberte mě zle, pane Kime, ale známe se hodinu, nepovažuji Vás ani za známého a už vůbec ne za kámoše." odpovím.
Co se týče lidí, tak jsem byl vždy vybíravý, když jsem byl pod vlivem alkoholu, tak jsem dokázal vycházet s každým, ale bez promile v krvi jsem se cítil dobře pouze u svých blízkých přátel.
A pokud mi někdo vyloženě nesedne, tak to bohužel neumím skrývat.
Taehyung objal hrníček se svou dlaní a pár vteřin pouze sledoval tekutinu, která za tu dobu už stihla vychladnout.
,,Skvěle, ani bych totiž nestál o přátelské označení, pane Jeone." řekne.
Jakmile domluvil, tak mi věnoval křivý úsměv a zpříma se mi podíval do očí.
Vnímal jsem opět to horko, které se mi rozléhalo po těle a ačkoliv ten intenzivní pocit vytrval déle, než prvně, tak o to hloupěji jsem si připadal, když jsem si uvědomil, že jsem jeho slova pochopil špatně a nyní mi právě sdělil, že nejsem natolik zajímavý, aby se snažil se mnou vybudovat přátelský vztah.
To jsem na sobě nenáviděl nejvíce, jiný člověk by dokázal pochopit, že se snaží o flirt, ale můj mozek tuhle myšlenku samovolně blokuje.
Mlčel jsem, neměl jsem k tomu co dodat a připadá mi, že každá má odpověď by tuhle chvilku zhoršila.
Muž se světlými vlasy však takový problém neměl, jelikož znovu promluvil, když si všiml mého neutrálního výrazu.
,,Ruměncová barva na tvářích Vám vskutku sluší, ale evidentně dáváte větší důraz na rozum než na pocity."
Vlažná káva mi pročistila hrdlo, které se mi během vteřiny opět stáhlo.
Jeho obličej byl momentálně ledově klidný, tím potrhával svá slova mnohem více.
,,Teď Vám popravdě nerozumím." řeknu.
Fakt, že jsem si ani neuvědomil, že jsem se červenal mě značně vykolejilo, ale již jsem nemínil nad tím přemýšlet a v tichosti jsem vyčkával až mi vysvětlí svou předchozí větu.
Svou pravou ruku elegantně položil na stůl, jeho předloktí se dotýkalo dřevěného povrchu a prsty několikrát ťukl do dřeva, kdyby přemýšlel a poprvé doopravdy pečlivě vybíral slova.
,,Tvrdíte mi, že nemáte rád komplimenty, protože jsou falešný, ale ve skutečnosti jste Vy ten, který si je v mysli přetváří, aby působily neupřímně, poněvadž nejste schopný je přijmout, jelikož si myslíte, že si je nezasloužíte." promluví.
Má hlava byla náhle prázdná, dostal mě do kouta a svým způsobem mi sdělil něco, co jsem se já obával vyslovit nahlas.
Děsil mě, neznáme se a přitom mě kdyby dokázal pochopit.
,,Máte pravdu, nezasloužím."
Došlo mi, že nemá smysl si hrát na vyrovnaného člověka, když mi to před ním očividně neprochází.
Byl jako psycholog, který mě rozkouskoval a dostal se do mé hlavy, neuvěřitelně snadno.
Potěšeně se pousmál.
,,A můžete mi sdělit důvod?" optá se
Pohled jsem upřel na nebe, které bylo ještě tmavší než před chvilkou a raději se díval nezaujatě nahoru, než na muže přede mnou, který je bezpochyby zajímavější a krásnější než tmavě modrá obloha.
,,Protože náš svět je na hovno a pokud nemáte to štěstí být zdraví, defacto normální jako ostatní, tak Vám to lidé budou připomínat každý den a dávat Vám pocit, že nejste krásný a ani důležitý." odpovím.
Mají pravdu, samozřejmě. Vidím sám sebe, každý den a není chvilka, abych si nepřál, aby má ohavná jizva zmizela a já tak mohl s klidným srdcem přijmout kompliment a připadat si hezký.
Pomalu jsem sklopil hlavu, ihned jsem se setkal s jeho pohledem, který neodrážel lítost, pouze pochopení.
Olízl si svoje rty a nepatrně zavrtěl hlavou, kdyby snad se mnou nesouhlasil.
,,Líbí se mi Vaše tetování, pane Jeone."
Na moment se odmlčel a více se zapřel o stůl.
,,Ale skutečnost, že se líbí mně, neznamená, že se bude líbit každému. To stejné platí i pro Vaši jizvu, která podle mně Vám více potrhává krásu, ostatním může připadat nehezká či pouze zajímavá, jelikož lidé přeci jenom všímají odlišnosti."
Mlčky jsem ho poslouchal, měl jsem pocit, že jsem ani nemrknul a pouze ho v transu sledoval.
Opět se narovnal, zády se opřel o křeslo a jeho ledově klidný pohled změknul, nepatrně zvedl koutky nahoru a tím jeho obličej působil opět vřele.
,,A předpokládám, že když Vám někdo řekne, že se mu Váš výtvor pod kůží nelíbí, tak Vám to bude jedno, jelikož je to pro Vás obyčejný člověk, který s prominutím nemá žádný vkus, ale Vy svůj názor nezměníte a takhle by to mělo být se vším." domluví.
﹊
Zdravím sluníčka 🖤
V příštím díle už konečně opustím kavárnu a seznámím vás s další postavou, kterou si snad oblíbíte stejně tak, jako já
