Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mlčel jsem hrozně dlouho a v hlavě si přehrával jeho slova, stále dokola. Byl tak vyrovnaný, mluvil totiž s takovou lehkostí a obdivoval jsem na něm, jaký má pohled na mé trápení. Avšak by mě zajímalo, že pokud by se ocitl v mé kůži a měl by stejnou jizvu jako já, zda by byl schopný mluvit stále stejně.
Umí radit ostatním, dokáže však i sobě?
Pootevřel jsem svoje rty, abych mu odpověděl, ale náhle se ozvalo hlasité hřmění a pustil se silný déšť, který očekávalo celé město.
Byli jsme promočený během sekundy, jelikož útulná terasa nebyla zakrytá z vrchu.
,,Je čas jít, pane Jeone." řekne.
Oba jsme se zvedli, popadl jsem sluneční brýle, který dnes již nebudu potřebovat a krabičku cigaret, společně se zapalovačem a rychlím krokem jsme opustili kavárnu, cestou jsme stihli popřát hezký den servírce, která pomáhala hostům odnášet věci dovnitř, aby mohli v klidu dopít kávu v suchu.
Ocitli jsme se na hlavní ulici, kde jsme se setkali a já se automaticky zastavil.
Taehyung ukončil svou chůzi chvilku po mně, když si uvědomil, že vedle něho již nekráčím. Prohrábl si svoje mokrý vlasy, kapičky vody mu tekly i po krku, který putovaly rychle dolů a ihned se mu vsákly do košile, kterou měl už tak promočenou skrz na skrz.
,,Letní bouřku mám též v oblibě, ale myslím si, že Vaše tělo Vám nepoděkuje, pokud pod ledovou vodou budete postávat příliš dlouho." vysloví.
Mladá slečna kolem mě proběhla, aby stihla tramvaj, která zrovna přijížděla na zastávku. Ohlédl jsem na druhou stranu a v dáli spatřil dopravní prostředek s číslem devět, který potřebuji.
,,Nemějte obavy pane Kime, už pojedu." odpovím.
Muž, který měl momentálně tmavší vlasy díky vodě, se podíval mým směrem, udělal jsem pár kroků dopředu, abych stihl tramvaj, která by mě odvezla do práce, ale jakmile si Taehyung všiml mého pohybu, tak se podíval opět na mě a vstoupl mi do cesty.
,,Odvezu Vás." řekne.
Nemotorně jsem ustoupil dozadu, jeho rychlý pohyb mě krapet vyděsil a stál u mě tak blízko, že jsem měl dokonce pocit, že vnímám jeho tělesné teplo, které bylo intenzivnější kvůli tomu, že se jeho tělo snažilo samovolně více zahřát.
,,N-Není třeba."
Měl jsem chuť uhnout pohledem, cítil jsem se zahanbeně, že mě jeho blízkost natolik rozhodila, ale věděl jsem, že pokud přeruším oční kontakt, tak budu více nápadný.
V dáli jsem zaslechl cikání, Taehyung se ohlédl za sebe a viděl mou tramvaj, která již odjížděla.
Obratem se podíval na mě, hlavu naklonil lehce do strany a svůj pravý koutek zformuloval do jemného úsměvu.
